Přeprava kol vlakem Českých Drah není jednoduchá záležitost. Na druhou stranu není potřeba se jí bát. PSB proto sestavili několik rad a doporučení jak na to.

Proč vlak?

Né vždy začíná výlet u dveří našeho domova. Kolikrát se stane, že podlí kamarádi naplánují začátek výletu na místo daleko od našeho bydliště. Víme, že přeprava na toto místo, jiná než po vlastní ose je pro cyklistu potupná. Naše republika není tak velká, aby se tady nedalo kamkoliv dojet do třetího dne. V některých situacích je však i přesto vhodné použít tzv. náhradní přepravy. Pro náhradní přepravu sebe a kola lze v našich zeměpisných šířkách použít auto, autobus, loď, letadlo a vlak.

• Přeprava lodí. Lze cestovat kanoyí, pramicí, nákladní lodí nebo parníkem. Každý z těchto prostředků má své specifické výhody i nevýhody. Společnou nevýhodou je poměrně omezený rozsah vodních cest u nás a malá rychlost pohybu.
• Přeprava letadlem. Přeprava letadlem jest sice rychlá ale velmi závislá na počasí. Navíc né každé letadlo má prostory na kolo. Též počet destinací - letišť je nevelký.
• Přeprava autobusem. Má podstatnou nevýhodu. Řidiči autobusů kola nenávidí. Pokud nevlastníte vlastní autobus je třeba se poohlédnou po jiném způsobu přepravy.
• Přeprava autem. Je relativně nejflexibilnější, ale auto je potřeba řídit. Řidič auta je velmi omezen. Jízda autem je nudná. K autu je potřeba se vracet. O auto je potřeba se bát. Z uvedených dopravních prostředků je proto auto pro kozistu ta nejhorší volba.
• Přeprava vlakem. Nejlepší na závěr. Jízda vlakem nemá jedinou z nevýhod uvedených způsobů.

Základní pokyny

V první řadě je nutné, dopravit se na nádraží s kolem alespoň hodinu před odjezdem vlaku.
V druhé řadě je třeba se při jednání s modrou armádou obrnit trpělivostí. Neskákat do řeči, neradit a dělat úplného pitomce.
Za další je třeba nakoupit dostatečnou zásobu piva do vlaku. Zanechání prázdných lahví v kupé je samozřejmost. Dráha tak dostane sponzorský dar v ceně 3,-kč za láhev.
Dále je třeba na každé stanici kontrolovat, nevykládají-li vám kolo z vlaku.

Historky

Smíchovské nádraží je nejkultovnější stanicí Českých drah. Zde se dají zažít wjecy. Kdysi před lety jsme s kamarády potřebovali přepravit sebe a kola kamsi jinam. Přivstali jsme si proto a již hodinu před odjezdem vlaku postávali s koly před pokladnou. Pokladní nás nasměrovala na modrá plechová poblitá vrata s nápisem "Přeprava zavazadel". Cedulka s provozní dobou již z dálky volala: "Jen přistupte blíž. Máme již tři hodiny otevříno a ještě dalších pět hodin mít budeme!" Tedy zabušíme na vrata. A nic. Zkusíme znova. Stejná reakce. Opakujeme tedy děj průběžně po následující tři čtvrtě hodiny. Upozorňuji, že bušení na plechová vrata vydává velmi silný dunivý zvuk jako taiko buben.
Pět minut před odjezdem našeho vlaku se z davu v hale vynoří chlápek s basou piv v pravé ruce a zabuší na vrata. Musel asi bušit trošku jinak než my, protože vrata se okamžitě otevřou. (Ne)Pracující v "Zavazadlech" musí mít asi dokonalý hudební sluch. Ovšem reagujeme hbitě, vsouvám nohu do zavírajících se vrat a požádám o přijetí kol.
Odpověď zní "Vole vole zavřeno". "Ale zde máte, prosím, na cedulce, prosím, provozní dobu...". Vrata se silně zabouchla, lehká fraktura nártových kůstek pravé nohy, udivené výrazy.
Odcházíme zoufale s koly k vlaku a hrneme se k hitláku. Trocha dohadování, ale jsme přijati. Všechno dobře dopadlo.

Hlavní pražské nádraží. Opět podobná situace. Ovšem čas k odjezdu zde byl dvě hodiny. V "Zavazadlech" proběhlo zprvu vše v pořádku. Kámen úrazu byl až lísteček, kam se mají kola přepravit. My jsme chtěli do Žiliny na Slovensku. Člen modré armády se však s podobným požadavkem ještě nesetkal. Zavolal si tedy pomocnici a spolu po chvíli dumání (dnes se tomu říká brain-storming) volají telefonem někomu zkušenému. Od toho moudrého schovaného v telefonu se dozvědí že kola do zahraničí podléhají clu. A proclít a zaplatit jde jen tam a tam a alespoň týden předem. Zaměstnanci viditelně pookřejí. Mají nás z krku.
Ale! Kdosi moudrý z nás jim zkazí náladu žádostí o přepravu našich kol do poslední stanice v Česku. A zase začne drama. Navrhujeme Český Těšín. Pomocnice odbíhá pro jízdní řád, ale chlápek říká "Blbost, to já znám, poslední stanice v Čechách je Čadca." A napíše nám lístek s cílovou stanicí Čadca. Paní v pokladně nás vyhodí. Jdeme do "Zavazadel" znovu.
Chlapík ale trvá na svém. Čas odjezdu se zatím nebezpečně přiblížil. Víme, že zapochybovat nahlas o jeho vědomostech by nám cestu na Slovensko zavřelo definitivně. V poslední chvíli nám pomůže náhoda. Telefon. Kdesi vzadu ve skladu zvoní a chlápek odbíhá. Přemluvíme pomocníka, ten vyplní lísteček do Českého Těšína a uháníme do pokladny. Paní v pokladně nám vydá jízdenky a na perónu v poslední chvíli bereme svá kola ospalému zaměstnanci z ještěrky a urychleně je nakládáme do hitláku. Výlet je zachráněn. V Těšíně vystoupíme a do Žiliny pokračujeme po vlastní ose.
Zajímavé je, že z jakékoliv stanice na Slovensku kola do Prahy vypraví bez problémů.