Historie kola

Vynález kola se přisuzuje pračlověku Janečkovi. Zbudoval jej prý odříznutím z dřevěného špalku. Jako pily užil "roh" ryby-pilouna. Neví se co tím sledoval, ale výsledkem byl prý velmi přeqapený.
My víme, že je to nesmysl. Kolo jsme totiž vynalezli my - Pankrác, Servác a Bonifác. A věděli jsme přesně co děláme. Ovšem s v pravěku dostupným nářadím jsme toho moc nezmohli. Rám, obě kola, sedlo a řídítka všechno jsme vyrobili z dubu.
Vývoj bicyklu následně probíhal jen pomalu. A v těch nejdůležitějších věcech se toho od doby dřevěné moc nezměnilo. Snad jen sedlo jsme v pozdní době kamenné dělali z žuly. Později jsme ale sedlo vyráběli z pískovce. Žula byla příliš tvrdá a cyklista míval odřený zadek. Ale výroba dřevěných či kamenných převodů se nám nikdy nezdařila. S tím se muselo počkat až na dobu železnou. Avšak již předtím, v době bronzové, jsme vyvinuli kluzná ložiska. Později v době olejové mazací tuk.
Jak lidstvo dále vyspívalo, vyspívalo i naše kolo. Jeho vývoji mnoho pomohly investice králů a mecenášů často známých z historie. Například egyptská královna Kleopatra svojí objednávkou a hlavně finanční zálohou podpořila vznik galusky. Do té doby měla kola jako obutí v lepším případě bronzovou obruč a tak kola drncala a klouzala. Zkoušelo se všechno. Ovčí kůže, kůra stromů, mech i muří nohy. Nadějná byla myšlenka nalepit na kolo vhodně dlouhého hada. Bohužel hadi nespolupracovali a v zatáčkách schválně svlékali kůži, což způsobilo mnohé vážné pády. Až teprve krokodýlí kůže byla oním materiálem. Je dostatečně pevná i dlouhá, nesvléká se v zatáčkách ani jinde a má dokonce i qalitní terénní dezén nyní značený jako V10.
Doba železná umožnila sestrojit ozubené kolo. A ozubené kolo umožnilo vznik bicyklu s pohonem pedály. Řetěz byl produktem až pozdní doby řetězové a tak bylo nutno přenést hnací sílu z pedálů na zadní kolo ozubeným převodem. Jasně že se zkoušelo pohánět i přední kolo, ale bylo to jen slepá ulička vývoje. Stejně tak selhala tzv. Bonifácova hřídel (dnes zvaná Kardanova). Loukotě se také dělali ze železa. Kolo tím však výrazně ztěžklo. Nebyla to vždy jen nevýhoda. Srazil-li se cyklista s medvědem, nebo divočákem, mělo i statné zvíře život rázem za sebou. Takovou havárii měl například Bivoj na Výtoňi, když to onehdá rozdupal dolů z Vyšehradu. Ovšem vývoj se tím nespokojil. Loukotě se začali zmenšovat a přibývat na množství. A tak vznikly niple, dráty a výplet.
Při delších cestách na bicyklu nastává problém s nedostatkem tekutin v těle cyklisty. Studánka či potůček nebývá vždy k dispozici a tak vznikla potřeba přepravovat vodu s sebou. Vaky ze zvířecí kůže přehozené přes horní rámový trám bývaly jediným řešením. Ovšem s vynálezem pedálů a šlapání se staly velmi překážejícími. Řešení na sebe nedala dlouho čekat. Například připevněním popruhů na vak vznikl tzv.: vodní batoh nebo-li Pankrácův-vak. Pro svoji podivnou chůzi a malý hrb měl Pankrác přezdívku velbloud. Se vznikem angličtiny později "camel". Nyní se tedy vodní batoh nazývá camel-back. Ale jako tehdy i teď není moc oblíben. A tak řešením bylo amfora připevněná lany ke spodnímu rámovému trámu - tedy již na klasické místo. Avšak cyklista, který nebyl nadán nohama dostatečně do "o" si o amforu zraňoval kolena. Léty se nádoba zmenšovala a upevnění k rámu měnilo až do dnešního stavu.
Standardní výbava bicyklu se měnila podle požadavků a vývojového stupně kola. Zprvu byl ve výbavě oštěp a pěstní klín. Později kamenná sekera.
Vidlice bicyklu je stará jako lidstvo samo. Prošla poměrně malým vývojem. Původní, vhodně rozvětvená dubová větev, byla dlouhá staletí nepřekonaná. Na přelomu letopočtu se začala kola vybavovat vidlicí bronzovou. A to zejména pro nedostatek dubů. Hlavním dodavatelem dubového dřeva pro bicykly byly chudé saharské kmeny. Jak víte, Sahara bývala úrodnou zelenou zemí. Vědci tvrdí, že změnu v poušť má na svědomí změna klimatu. Opět nesmysl. Tu přeměnu bohužel způsobily rostoucí požadavky na dodávky dubového dřeva pro výrobu bicyklů. A tak Saharští zemědělci - později nomádi - káceli duby, až nezbylo nic. Slunce pak celou zkázu dokonalo.
Nedostatek dubového dřeva nás donutil zkoušet jiné materiály. Zkoušel se korkový dub, balsa, eben, cedr, ale dub byl nenahraditelný. A tak se začali některé díly vyrábět nouzově z kovů - nejprve z mědi, později z bronzu a nakonec ze slitin železa. Ovšem dub je dub.
Měděná vidlice přinesla zajímavý objev: Protože je měď měkká, vidlice z ní vyrobená se časem prohne. Nejprve to bylo považováno za vadu, ale rychle se přišlo na to, že prohyb má významný nerovnosti tlumící účinek.

Kolo v dějinách

Lovci mamutů žili od prastarých časů v okolí Pálavy. Eduard Štorch popsal jejich příběh poměrně věrně na základě archeologických nálezů, které spolu mohly souviset. Ovšem archeologie je věda o vykopávkách a to jen o takových, které odolají chrupu času. Z tehdy rozšířených celodřevěných a jenom dřevěných bicyklů se ovšem nedochovalo v zemi nic. Tedy až na kamenné sedlo, které však bývá archeology mylně považováno za velký pěstní klín. Ano, bohatší kmeny měli sedla svých kol z pazourku. Byly však také takové tlupy, které neměli pazourková sedla, neměli dokonce kola vůbec. Není divu, zájem o naše výrobky byl veliký a speditéři v těch dobách vyřizovali naše požadavky velmi pomalu. A jednou z takových tlup byla právě ta, jejíž příběh je vystopován a popsán ve známé knížce povinné četby.
Z úrodné Pálavy je vypudil jiný kmen, protože byl vybaven bicykly. Takový rozjetý cyklista-pračlověk s oštěpem v ruce, nahnal strach i Mamutíkovi. A tak se Lovci mamutů zdekovali. Vydali se na cestu s jasným záměrem, získat bicykl. Po kolech už toužili dlouho. Njan, umělec tlupy, vyráběl po léta všelijaké sošky a plastiky bicyklu, po kterém toužil. Hrudka, která vznikla když Kopčem sedl omylem na Njanovu plastiku pelotonu, je nyní celosvětově známá jako Věstonická venuše.

Zánik Babylonské říše. Co způsobilo pád Babylonské říše? Nájezdy nepřátel, když proslulý babylonští střelci zaháněli nepřítele na útěk pouhým jménem? Ekonomický rozklad, když ekonomika prakticky neexistovala? Nebo snad spory o moc po smrti krále Chammurapiho?
Nikoliv, byl to úpadek kulturně-sportovní. Víme, že kultura se rozvíjí tam, kde zbývá volný čas. Kde můžou být lidé, jejichž činnost přímo nesouvisí se základními potřebami společnosti jako je produkce jídla a obchod. Tito lidé, tak jako jinde, v Babylónii vytvořili vyšší společnost a svůj volný čas často věnovali kultuře. A rostoucí kultura udržovala celou říši dělící se na vyšší a nižší vrstvu pohromadě.
Jedním z hlavních kulturních událostí Babylónie byl cyklistický závod Ur-Babylon. Na první pohled sportovní počin, ale jednalo se o velkou kulturní akci, které se zůčastnil všechen lid. Závodníci byli sice nejprve pečlivě vybraní z vyšší společnosti, ale nominovat se mohl i leckterý vítěz okresního přeboru pracovníků. Kolem závodu probíhalo mnoho doprovodných akcí: divadelní představení, trhy, veselé průvody, hodokvasy, střelecké soutěže a podobně. (Akce byla vskutku celosvětová, protože svět tehdá nebyl tak veliký a tak se zde potkávali lidé z celého světa. Města Babylonu tak zněla všemi jazyky, což logicky vysvětluje biblickou legendu o zmatení jazyků - pozn. editora) Celá akce se často protáhla až na celý měsíc a měla blahodárný vliv na entusiasmus všech obyvatel starodávné říše.
Avšak vedlejším produktem kultury, resp. volného času, je móda. Byla to móda která rozvrátila Babylon a zmařila stavbu veliké tribuny zvané Babylonská věž. Mezi vyšší vrstvou se totiž ujal módní zvyk nosit dlouhý plnovous všelijak upravený a vyzdobený. Lidé z nižší vrstvy plnovous nenosily, protože jim překážel při práci. Této módě ovšem podlehli i elitní cyklističtí závodníci z vyšší společnosti - nešlo jinak. Dlouhý plnovous však byl při závodu Ur-Babylon značným handicapem. Při jízdě překážel, ostatní závodníci se vlajících vousů chytali a nechali táhnout, často se plnovous zapletl do předního kola a působil ošklivé pády. A tak se stalo, že se závod Ur-Babylon stal časem doménou lidí z nižší společnosti a rozdíl mezi oběma vrstvami se tak nepřirozeně rychle prohloubil. Co společnost spojovalo, nyní začalo rozdělovat. Lid se bavil a šlechta seděla doma. Společnost se rozpadla, říše zhroutila.

Mojžíšův exodus z Egypta a únik před faraonovou armádou byl umožněn jen díky bicyklu. Stovky modelů jsme tehdá odeslali židovské menšině do Egypta. Slavný mesiáš dlouho bádal jak na naší dodávce ušetřit. Až přišel na to, že do tehdejších celodřevěných kol lze prořezat výseče a získané dřevo v Egyptě, kde bylo pro nedostatek velice ceněno, výhodně prodat. A tak s vrozenou šetrností vlastní všem Židům přispěl ke vzniku loukotí. K centrování takových kol vynalezl centrklíč - tehdá měl podobu sekyry. Později jsme se o zlepšováku dozvěděli a na Sinaji odkoupili od Mojžíše patent za Zlaté tele.

Slavný Maratonský běžec nebyl ve skutečnosti běžec ale cyklista. Co na tom, že tehdá se na kole vlastně běhalo. Je podstatný rozdíl mezi během po svých a na kole. A těch 66 kilometrů na našem kole je pro trénovaného cyklistu-běžce jako nic. Skutečná příčina smrti onoho nešťastníka není v pro pěšího nelidské vzdálenosti, ale v tom, že onen den nedodržel náš pitný a jídelní režim. Kola tehdá ještě nebyla vybavena košíkem na láhev a lahví. Voda se vozila ve vaku z ovčí kůže přehozeném přes rám a on se samé radosti nad vítězstvím vak zapomněl u velitele ve stanu. Po cestě měl defekt. A to tehdá nebyla žádná sranda. Pro opravy duboduší bylo zapotřebí dláto, hoblík a sekyrka. Takže Diomedónovi se z běžného XC se stalo drsné HC. Na začátku přepjal síly a ty mu ve finiši na Athénský Pantheneon chyběly. Když dorazil nevzkřikl umírajíc "Zvítězili jsme!" ale "Píchnul jsem!".

Egyptská královna Kleopatra, prý velice moudrá, objednala u nás dvacet tisíc modelů deluxe tehdá poslední generace pro svoji armádu. Ten model měl dřevěná loukoťová kola, galusky z krokodýlí kůže, sedlo z mramoru, celobronzové náboje s bronzovými kluznými ložisky mazanými kozím tukem, dubový rám klasického tvaru, stupačky nebránící odrážení nohama a na speciální požadavek byl vybaven po obou stranách kosou. Velitelský model měl navíc pobitý rám zlatým plechem a bylo možno jej spojit s dvěma bicykly takzvaných tahačů. Kleopatra se tak ve své moudrosti rozhodla nahradit drahé a na údržbu náročné válečné vozy. Vojáci trénovali jízdou kolem Údolí králů, ti odvážnější holdovali sjezdu z vrcholu Chuefovy pyramidy.
Hned první bitva ale skončila tragicky a způsobila prohloubení rozkladu Egypta, které vedlo až do područí Říma. Moudrá Kleopatra si totiž neuvědomila, že v písku se na kole velmi špatně jezdí.

Město Řím se proslavilo stavbou cyklostezek. Obzvláště Via Appia se velmi proslavila. A nejen svojí nevídanou délkou 540km. Často byly využívány k cyklistickým závodům.
V důležitých městech říše byly budovány Kolosea. Což jak název napovídá byla místa, kde se setkávali cyklisté celé říše a pořádali sprinterské cyklistické závody za hojné účasti diváků. Cyklisté profesionálové přijali název gladiátor a cyklistickým akcím se říkalo soutěže gladiátorů. Mystifikace historie hovoří o zbraních, smrti a krvi. Ovšem i s krví a rvačkou bylo lze se setkat. Při hromadném pádu pelotonu se často rozezlení závodníci pustili do viníka kolo ne-kolo. Často vznikla veliká pranice při které tekla i krev.
Spartakus je dalším omylem historiků. Byl to gladiátor a velmi dobrý, zvítězil v prvním ročníku Giro de Via Appia. Ovšem nejednalo se o boj ale o cyklistický etapový závod. Byl ale dekorován im-memoriam, za vítězství totiž krutě zaplatil. Pořadatelé závodu vděčni tradici antického slohu zbudovali cílovou pásku z mramoru...

Bratři Čech a Lech žili dlouhá léta ve svornosti při řece Visle. Co tedy způsobilo jejich rozkol a donutilo ke stěhování? Historie tvrdí, že tlak nájezdníků z východoasijských stepí. My však víme, že to byl bicykl. Né však ledajaký. V těch dobách bylo již zpracování železa dobře známé a proto jsme, po dlouhé přípravě, přistoupili k výrobě kola s pohonem. Řetěz byl však objeven až mnohem později, v době řetězové, proto byla k přenosu momentu od převodníku pedálů použita železná ozubená kola. Konstantin, římský císař, se brzy o našem novém bicyklu dozvěděl a prostřednictvím jistého kupce si u nás objednal několik modelů. Cestou přes Thrákii však byla kupcova karavana napadena Huny a veškerý majetek uloupen a odvážen do tábora kdesi v dnešním Rusku. Cestou se nájezdníci utábořili nedaleko řeky Visly. Jejich ataman dlouho hloubal nad smyslem našeho bicyklu. Usoudil, že se jedná o náboženský předmět a posílen zkvašeným kobylím mlékem ručně točil pedálem, snaživ se tak přivolat svého oblíbeného boha. Nešťastnou náhodou se mu ale dostal prst mezi ozubená kola a následným řevem přivolal jen hlídku Slovanů. Slované Huny zahnali a bicykl odnesli do tábora. Bicykly samozřejmě znali, měli jich dokonce několik v osadě, ale jednalo se o staré běhací modely. Na nové kolo si dělal nárok jak vůdce Čech tak i Lech. Vznikl velmi vážný spor, který Čech vyřešil po svém. Jednou v noci si kolo "vypůjčil" a odjel na něm do dnešního Česka. Nebyl to však žádný vrchař, z polských rovin nebyl příliš zvyklý na kopce a proto byl v půli cesty na Říp dostižen a to i přes to, že tam od severu vede kvalitní asfaltka. Nahoře byl jat a chystalo se k návratu. Hospoda na vrcholu měla však zrovna otevřeno a tak celá trestná výprava usedla posilnit se před cestou pivem. Čech samozřejmě hned každému posílal kořalky a největším nepřátelům dokonce zelenou. Kdo se neopil do bezvědomí, toho Čech vyhecoval ke sjezdu jižní stranou Řípu. Když se takto zbavil vedení trestné výpravy, nedalo velkou práci přemluvit ostatní a osídlit onu zem medem a strdím oplývající.