Bylo, nebylo... I Pankrác se Servácem, Bonifácem a Žofií museli projít školním procesem v nějaké vyspělé zemi. Již léta je přitahovala česká kotlina, dříve zvaná Boiohemum - země Bójů. Často se v těchto místech motali a tak Česko bylo jasná volba. A zvolit si zde nějakou školu spiše techničtějšího rázu bylo jen otázkou volby.

Setkání PSB s českým školstvím jistě stojí za vyprávění. A nejen proto, že se nesmazatelně vrylo do charakterů PSB a dodnes tváří pohled PSB na moderní svět. Příhody jsou zaznamenány přesně tak jak se staly. Nic není změněno, či upraveno. A podobnost postav z příběhu se skutečnými osobami není náhodná.

Hodiny strojnictví

Ják-to, ták-to

Učitel: Homolka k tabuli.
Učitel: Homolko máme dva plechy s otvorem neboli dírou o průměru 8mm. Chceme je rozebiratelně spojit. A uděláme to ják-to?
Žák: Prosím vezmeme tabulky nalistujeme stránku 223 a vyhledáme...
Učitel: Špatně! Pět sednout.
Učitel: Drdo, uděláme to ják-to?
Žák: Nevim.
Učitel: Kule Drdo.
Učitel: Langová, uděláme to ják-to?
Žákyně: Prosím, uděláme to TÁK-TO.
Učitel: Velmi správně!

Černý a ptačí budka

Učitel: Černý, tak ty jsi chtěl házet dlažkou po kočce.
Žák: Prosím, to byl jen takový vtip, prosím.
Učitel: Černý, já se nesmál. A ani ty se nebudeš smát.
Učitel: Černý, víš o tom, že kdo nemá rád kočky, nemá rád zvířátka?
Žák: Jám mám rád zvířátka, pane profesore.
Učitel: Černý, a kdo nemá rád zvířátka, nemá rád lidi!
Žák: Vzlyk.
Učitel: Černý!!! A kdo nemá rád lidi, NEMÁ RÁD MĚ!!!
Učitel: Černý, Na příští hodinu přineseš ptačí budku a společně ji pověsíme.

Vyhodnocení testu

Učitel: Koubo, pojď sem.
Učitel: Koubo, na tom jeřábu ti něco chybí. Když poznáš co, dám ti trojku.
Žák: Prosím, je tam všechno.
Učitel: Všechno Koubo? A kde je koubína. Ha!
Žák: Cože, prosím, koubína?
Učitel: No koubína, Koubo!
Žák: Co, proč, bla bla. Prosím, já nevím jak se jmenuji, pane učiteli.
Učitel: Tak Koubo, dokresli tu koubínu. To bude jeřábník jezdit na vysuté kočče, nebo co!?

Dobrá nálada

Učitel strojnictví vchází s kafíčkem do třídy a je evidentně dobře naladěn. Sedá za stůl. Srká kávu.
Učitel: Jelečku, jak máš velké boty?
Žák: Prosím čtyřicet čtyřky.
Učitel: Ale smrděj ti jako stovky!