Zde je Pankrácovo, Servácovo, Bonifácovo a Žofiino.

Zajímavá místa a úseky

Zde jsou popsána cyklisticky i jinak zajímavá místa či pasáže vynikající například technickou obtížností, pěkným sjezdem, hezkým výhledem a podobně. Často bývají součástí několika různých výletů a proto je jejich popis soustředěn zde.

Obsah

Brody: Praha / Jíloviště - Vltava

Je to úsek podle Jílovišťského potoka mimo turistickou značku. Vede shora z Jíloviště zprvu podle ??? značky a pak až k Vltavě ke Štěchovické silnici. Je jetelný oběma směry. Cesta necesta vede často po kamenné suti vniklé zvětráváním okolních skal. Kameny jsou vesměs ploché a hezky cvakají až cinkají pod koly. Často se přimotá do cesty potok a s ním různě náročný brod. Právě tomuto potoku vděčíme za tohle utajené údolíčko.
Nevýhodou je snad to, že dole na Štěchovické silnici je třeba pokračovat gumováním a nebo se vrátit zpět.

Brody: Praha / Černíky - Davle

Další krásné místo jak namočit kolo a otestovat techniku průjezdu potokem je cesta podél pravobřežního přítoku Záhořanského potoka. Je použitelné oběma směry. Ze spodku nahoru je to parádní způsob jak se dostat z Davle nahoru od Vltavy směr Praha. Lze začít přímo u pramene jednoho z přítoků a nebo z Černíků (Praha - jih). Varianta pramen začíná šíleným sjezdem po lesní cestě, která za mokra může být velice veselá. Varianta Černíky naopak poklidnou pěšinkou, na které to však lze pořádně rozdupat.
Cestou je spousty brodů s různým stupněm náročnosti. Obzvláště je to zde pěkné v zimě, nejlépe když mrzne. Pozor na koně! Potloukají se zde řízeni dětmi.

Sjezd: Praha / Zvole - Vrané nad Vltavou

Mezi Zvolí a Černíky je nové šmoulí městečko a za ním v lese začíná dlouhý sjezdík dolů do Vraného. Není to žádná rychlotrať, musí se šlapat, ale lze sdupat velkou rychlostí. Je malinko náročná na orientaci. A opačným směrem je opět ideální k opuštění vltavského břehu.

Sjezd: Karlovarsko / Činov - Doupovské hory - Lučina

Z obce Činov směrem na sever vychází asfaltová silnička. Kus za obcí začíná vojenský prostor a také překrásné člověkem netknuté louky a háje. Dle mapy cesta tne prostor jen velmi lehce, většinou tvoří jeho hranici. Asfalt se po chvíli promění na polní cestu pokrytou množstvím malých i velkých kamenů. Jde zprvu lehce do kopce, ale pak to již začne. Najednou to jede samo, cesta se začíná kroutit a projíždět v rychlosti tyhle zatáčky s nánosy prachu a kamení je technicky náročné. Jak se sklon cesty stupňuje zostřují se i zatáčky a začínají tvořit serpentiny. V závěru cesta přijme za svůj opět asfalt a příjemným dojezdem končí na břehu Ohře.

Činov(s) Vojenský prostor(s) Lučina

Sjezd: Českosaské Švýcarsko / Studenec - Studený

V Českosaském Švýcarsku je mnoho pěkných cest a cestiček, které potěší duši cyklistů všech druhů a kategorií. Očekávám, že nebude dlouho trvat a i tam se budou objevovat cedulky se škrtnutým kolem. To je vždy známka toho, že kraj je cyklisticky oblíben. Důvod pro takový zákaz je hlavně nešetrnost kol k povrchu cest a k pěším turistům. Nikde se však nevyskytují cedulky s přeškrtnutým koněm. Dle mého soudu, je kůň pro turistickou cestu totální pohroma, přesto však se nad bezohledností jejich jezdců nikdo nepozastavuje. Cestu rozdupanou kopyty pak někteří přisuzují cyklistům a cedulka je tady.
Následující trasa proto nevede turisticky exponovaným místem a takové cedulky jí dlouho nehrozí. Z vrchu Studenec severně od České Kamenice vede červená značka dolů do Pavlina údolí. Není to cesta pro začátečníky dokonce ani pro konečníky. Pouze pravý kozista najde v tomhle sjezdu radost a potěšení.
Začíná lákavou rychlou pěšinkou pod hustým větvovím. Lehce se proto přehlédne kámen. Občas bývá místy menší neobjetelný močál. Pak se značka vrhne do velmi strmého úvozu plného listí. Pod listím se skrývají kameny a spadané větve. Přesto je třeba bedlivě sledovat cestu spíše dál před sebou, kolo se tady nedá zastavit. Povrch se záhy mění na uježděnou pěšinku a sklon je na hranici sjetelnosti. Takže trénink pomalého sesouvání svahem. Pak opět krásně rychlý úsek s nečekanou zatáčkou. Na závěr jízda písčitou pěšinkou bokem ve svahu. A pak již vesnička Studený.

Studenec(č) Studený

Sjezd: Český ráj / Kopanina - Malá Skála

Na vrchu Kopanina stojí na skrytém paloučku překrásná cihlová rozhledna. Klíč, pokud je zamčena, lze proti záloze vyzvednout dole ve vsi v domě č.p.14. Rozhled je fantastický, řekl bych prvního řádu. Rozhodně stojí za chvilku strachu o kolo ponechané dole.
Klíč vrátíme a vyhledáme zelenou t.z. Po pár metrech opouští asfalt a podél pole vniká do lesa. Lze to rozšlapat do bezvědomí, cestou nejsou žádné zákeřnosti.
V Bobově značka pokračuje hnedle za silničkou pěšinkou přímo dolů. Tady se trošku kořenově přiostří, ale majitelé opruzených vidlí mohou zůstat v klidu. Značka nedělá žádné prudké změny směru takže když nevíš jeď rovně.
Pod polem za křižovatkou s lesní pěšinkou začíná sjezdařský doslova orgasmický úsek. Je třeba trochu šlapat, cestička je přehledná, turisti žádní. Kdo nevyzkoušel, neví co je sjezd. Dole v Malé Skále je možno v picérii doplnit tekutinový deficit například černým pivem a nechat doznít dojmy ze sjezdu.

Kopanina 657,2m n.m.(z) Bobov(z) Malá Skála 270m n.m.

Oblast: Praha východ / Hornopožárský les

Trojúhelník Týnec nad Sázavou - Kamenice - Jílové zhruba vymezuje oblast, která se nazývá Hornopožárský les. Nejvyšší bod oblasti je Grybla - loučka uprostřed hvozdů. Lesy jsou protknuté mnoha cestami. Od asfaltu po kozí stezky. Směrem k Sázavě lze najít parádní sjezdy podle okamžitého rozpoložení jezdce rychlé a krátké až po pomalé a dlouhé.
V lese se dá bloudit třeba až do soudného dne. Ale nejsou zde nikde občerstvovny, jen les.

Hřeben: Český ráj / Kozákov - Hamštejn

Tam i zpátky lze jet po červené hřebenové t.z. z Kozákova na západ. Z Kozákova je to ovšem z kopce a jede to většinou samo. Vlevo od pěšinky jsou hluboko dole domečky a vpravo lze občas zahlédnout Suché skály. Ideální trasa pro kozistu - kochaře.

Ubuntu Opera