Den prvý: Vodňany - Prachatice - Boubín - Dobrá

Ani nevím, jak jsme se v těch Křepicích vzali.
Jednoho krásného dne jsme tam byli a ještě krásnějšího rána druhý den vyrazili na svých kozách na Vodňanské nádraží. Ranní pivíčka na peróně, dopolední v motoráčku a jsou tu Prachatice.
Přepravu kol vlakem máme prozkoumánu do detailů. Dá se říci, že jsme uznávanými a vyhledávanými odborníky na tento způsob přepravy kol. Těžko by jste v této zemi našli někoho s většími zkušenostmi. Souvisle převyprávěné historky z natáčení s Českými drahami by zabraly tolik času, že by vám na to nestačila dovolená.
To bych ale odbočil: Prachatice jsou velmi pekné kopcovaté město, jako stvořené pro kozisty.
V Prachaticích se po namáhavé cestě vlakem poobědvalo a vyrazili jsme po značce vzhůru do Libínského sedla.
Malebný kraj, kopečky, vesničky, potůčky, bahýnko a ej, tu náhle obora na úpatí Bobíka. Přelezeme ohradu. V oboře travička, lesíček a ej, tu náhle konec obory. Přelezeme ohradu a rozcestník ohlašuje, že výšková hranice tisíce metrů nadmořských, padá. Naproti tomu my i nadále stoupáme směrem k vrcholu Boubína. Do řad turistů vnáší paniku naše startovní čísla a sugestivní tvrzení, že tudy vede závod, že my jsme v úniku a že můžou očekávat dalších tisíc cyklistů v našich stopách, totiž v našich otizcích pneumaticzeskych. Po chvíli je vrchol Boubína dobyt!
Vrcholové foto a brutální sjezd korytem potoka po jižní straně kopce. Sjezd končí v Boubínském pralese. Předvádím zde efektní přelet řídítek do polohy ležmo. Lenora - odpolední pivíčko a obídek, Soumarský most a odbočka no Dobrou.
Při rychlém sjezdu se nám mezi koly motají nějací lidé, uskakují a nadávají. Posléze se zjistí, že to jsou lidé, u kterých máme dnes přespat. Trapno napravujeme prací - svozem dřeva. Za odměnu dostáváme spacáky a béřeme se na seno.

Směr Boubín Vrchol Boubína

teplota 20°C

Křepice(v) Prachatice .... Boubín ... Dobrá

Den druhý: Dobrá - Strážné - Bučina - Modrava - Srní

Spát ve spacáku na relativně čerstvém seně je srovnatelné s péřovými peřinami. Naopak, vůně sena je zde významným přínosem. Není tedy divu, že vstávat ze sena do slunečného dne, zanechalo v našich kedlubnách dostatek dobré nálady na celý den. Bylo o nás dobře postaráno a bylo s námi mile rozloučeno.
Vyrazily jsme kolem kamenné hlavy v Českých Žlebech do Strážného. Před městečkem bylo třeba použít silnice, co vede k hraničnímu přechodu. Silnice je zde lemována nejen patníky, ale i odpadky odhazovanými z aut s německou poznávací značkou, a také různými hrůznými polo až úplně cikánskými mutantkami neurčitých tvarů nabízejících sexuální služby. Rafinované sexy oblečení - neoblečení nás spolehlivě odhánělo dál a dál. Né tak Němce.
Takový Němec, vezme pár mařen, přejede hranice, koupí umělohmotného trpajzlíka od šikmookého trpajzlíka, nafasuje ve škarpě nějakou pohlavní chorobu a spokojeně zajde na oběd. Přijede dom a chlubí se ostatním Helmutům jak prima pořídil. Tomu se říká malý pohraniční styk.
To takovej Čech, ignoruje ženy, ignoruje trphajzlíky a objedná si pivo. A my jednáme nejinak. Takže problém doplňování tekutin je vyřešen. Nevýhodou je snad jen, že se pivo nedá převážet v cyklistické lahvi.
Ze Strážného je to do kopce. Stoupáme, stoupáme, ale pak si kdosi všimne, že zároveň s námi stoupá i potok. Potok teče do kopce! Servác s sebou vždycky vozí pro všechny případy vodováhu. Výsledek měření: nedá se nic dělat, potok opravdu teče do kopce. Přiznám, že první případ tohoto šumavského fenoménu, nás poněkud znejistěl, ale pozdější případy nás už nechávaly ledově klidnými.
Bučina je místo, kde jsou za dobré viditelnosti vidět Alpy. Zde se též prvně setkáváme s krásným stylem šumavského značení a popisů místních zajímavostí. Písmena jsou vypálená do pěkných dřevěných tabulí a tabulek. Mají hezkou grafickou formu. Chválíme.
Ač začátek května, jsem po chvíli Pankrácem und Servácem skoulován. Odtud se běžně setkáváme se sněhem a běžněji s blátem. Foto u pramene Teplé Vltavy, následuje výjezd na Černou Horu. Tady zůstal další zapomenutý produkt zimy - mlha. Rychlý sjezd po šotolině s přískoky. Přes cestu jsou vyhrabány kanálky, některé menší, jiné větší. Působí jako retardéry.
Obsah tekutin a žaludků je doplněn v Modravě v hospodě na terase. Opět stoupání, a rychlý sjezd k Vchýnicko-Tetovskému kanálu. Naměřil jsem maximální rychlost 87km/h. Servác potvrzuje svým údajem na měřiči a Pankrác odhaduje podobně (nevozí počítadlo, rychlost odhaduje podle toho, jak se mu nafukují tváře). Pohodovka podél kanálu, až k místu, kde se kanál ztrácí v zemi - voda je u limnigrafu svedena do roury a pokračuje po zemí k vodnímu zámku a odtud dále do elektrárničky v Čenkově pile. A již cíl. Hotel Šumava.

Bučina Pramen Teplé Vltavy Vchýnicko-Tetovský kanál

teplota 28°C

Dobrá(s) - Strážné - Bučina - Modrava - Srní

Den třetí: Srní - Trojjezerní slať - Prášilské jezero - jezero Laka - Černé jezero - Pancíř - Stodůlky - Srní

Tímto dnem zahajujeme sérii hvězdicových výletů z hotelu Šumava v Srní. Snídaně velmi bohatá naladí přítomné na celodenní výlety, tak i nás. Vyrážíme ke kanálu a odtud hore k Tříjezerní slati. Pěkné místo, na dně musí ležet spousty bikerů, co se rozhodly to bahýnko projet.
Pak následuje stoupání na Oblík. Servác si skoro celou cestu stěžuje na podivný zápach. Podezřívá nás ze slabých řitních svěračů. Když už je nesnesitelný, zastavíme a padáme smíchy z kol. Servác má kousek po nosem přilepený voňavý dárek. Inu, když nekouká kudy jede a nemá přední blatník...
Na hoře má být rozhledna, ale my pod vrcholem odbočujeme z cesty vlevo a pokračujeme západním kazimutem. Nebyla to nejšťastnější volba. Octli jsme se v místech, kde před pár lety byly hraniční ploty. Po plotech zbyl do dáli se táhnoucí a rozbahněný průsek lesy. I vydaly jsme se tudy. Nějakou dobu brodění blátem, naštěstí z kopce a dole u potoka narážíme na červenou značku. Kousek do kopce a sjezdík vojenským prostorem. Jsou tu všude cedule varující před nevybuchlou municí.
Dole u rozcestníku doleva k Prášilskému jezeru. Následuje prohlídka jezera a jízda zpět ke křižovatce. Odtud směrem na Prášily a pak po značce na jezero Laka. Cesta k jezeru je pokryta kameny, proto si ťukáme na čelo, když spatříme proti nám jedoucího cyklistu na silničním kole. Z cyklisty se vyklube Lexa, kolega bydlící též v hotelu v Srní.
Zaobdivujeme na jezeře plovoucí ostrůvek a vzhůru po červené. Je to trochu drsně do kopce, ale pak, pak následuje asi desetikilometrový šíleně rychlý sjezd po šotolině ku Železné rudě. Úžasný zážitek! Doporučují čtyři ze tří kozistů. O pár let později jsme si to zopakovali a vopravdu to stojí za to!
V Železné rudě pojmeme sobě jídla a tekutin chmelových a kombinací červené a silnic nastoupáme do sedla pod Pancířem. Zde nám dá trošku práci se najít, protože mohutná a neprostupná mlha klesla na naše postavy. Hmatem se sjednotíme a časem i prohmatáme k cestě k Černému jezeru. Jezero je v takovém počasí turisto-proof, takže je celé naše. Ze záchvatu entusiasmu se objevují nápady dobýt i jezero Čertovo. Není však čas, musíme zpět do Srní, čeká nás večeře.
Proti chladu aplikujeme Pancíř. Na horní stanici lanovky volíme značku směr východ. Vede nás, mrcha, po právě budované silnici v úbočí hory. Silnice v tomto stavu sestává se z neprojetelné vrstvy štěrku a nebo z vrstvy štěrku pokryté vrstvou tekutého asfaltu. Takový povrch má ale i své výhody. Myslím tím protektorování plášťů. Na plášť se jízdou stejnoměrně nanese vrstva asfaltu a pak vrstva kamínků. Vznikne tak super bike hi-tech x-technology cosmo cool plášť s úžasnou adhezní schopností.
Další zajímavý případ, jak levně a rychle přijít k original cool wjecy se stal o něco později. Přišel sjezd po asfaltu podél kraví pastviny dolů na místo bývalé obce Stodůlky. Pastvina nebyla od silnice oddělena a krávy měly ten den zažívací potíže. Jen tak se dá vysvětlit to tekuté kraví lejno na cestě. Když frčíte sedmdesátkou a deset metrů před vámi v zatáčce ejhle lejno, jsou tři způsoby řešení:

• lejnu se vyhnout, vyjet tak z cesty a strašlivě si rozbít hubu
• lejno přeskočit, vyjet tak z cesty a strašlivě si rozbít hubu
• lejnem projet a přežít.

Průměrně inteligentní čtenář již odpověď zná. Ano, lejnem jsem projel, nemaje předního ani zadního blatníku. Během zlomku vteřiny proběhla celková impregnace mého drezu, bot a obličeje. Následně mě obklopil oblak much a rozlinula se silná, neodolatelná, ryze přírodní vůně. Servác se bůhvíproč blbě tlemí.
V Čenkově pile se vydáváme podél Vydry až do místa, kde je mostek a jedna značka uhýbá doprava k Srní. V x-hvezdičkovém hotelu pak bylo příjemně, nikdo se na mě netlačil ve výtahu, nikdo mě neobtěžoval. Prostě pohoda.

Prášilské jezero Jezero Laka Černé jezero Bývalá obec Stodůlky

teplota 18°C

Srní - Trojjezerní slať - Prášilské jezero - jezero Laka - Černé jezero - Pancíř - Stodůlky - Srní

Den čtvrtý - odpočinkový

Čtvrtý den byl odpočinkový. Navštívili jsme elektrárničku v Čenkově pile napájenou z Vchýnicko-Tetovského kanálu.

Den pátý: Srní - Čenkova pila - Horská kvilda - Kvilda - Horní Vltavice - Lenora - Volary

Pátý den opouštíme definitivně Srní, nastoupáme kousek do kopce, abychom si užily jízdu dolů podél Vydry. Dole na soutoku s Křemelnou je další elektrárnička a u ní bufet. Navštívíme obě tyto zařízení. V elektrárničce jsme svědky rozběhu turbíny a ručního přifázování. V bufetu dosvědčíme párkům, že mají nárok na společnost hořčice a piva. Zde se rozloučíme se Servácem, který s jakýmsi súrným posláním spěchá do Práglu.
Následuje nejdelší silniční stoupání, jaké se dá v Čechách objevit. Od Otavy nahoru na pláně kolem Horské Kvildy je to asi patnáct kilometrů furt do tuhého kopce. Tak tuhého, že v Kvildě nezbývá, než se najíst. Samozřejmě, že až po návštěvě Velké Slati. Dnešní den je ve znamení silnic. Po silnici frčíme do Borové Lady a dál do Horní Vltavice. Nezastavujem, prolítneme Lenoru a vjíždíme do Volar.
Ve Volarech vyhledáme legendární pensión s krvavou historií zvaný Kukačka. Legenda nelže, během večeře ve sklepení domu, majitel několikrát odchází s pohrabáčem v ruce nezámo kam. Obsah vět jeho samomluvy nás nenechává na pochybách o co tady jde... Prcháme do pokoje. Chodba je temná, světla nefungují. Na stěnách, v hustém sledu, temné obrysy spousty vycpaných zvířat. Každý krok vydává nervydrásající skřípot. Přesto se odvažujeme navštívit sprchu. Ve sprše visí ze stropu na neizolovaných drátech chmurně svítící žarovka. Utržený radiátor zajištuje kvalitní uzemnění případného nešťastníka. Moje odvaha je ale veliká. Pankrác raději ke koupeli volí velikou vanu, původem patrně z galvanovny.

Vydra Elektrárna Čenkova pila Čenkova pila

teplota 25°C

Srní - Čenkova pila - Horská kvilda - Kvilda - Horní Vltavice - Lenora - Volary

Den šestý: Volary - Dobrá - Stožec - Trojmezí - Plechý - Nová Pec

Ve Volarech posnídáme na lavičce před obchodem, zvolíme trasu a vyrážíme po značce do Dobré. Značka prochází chráněným územím vltavské nivy. Vede přez mostek, kličkuje mezi řašeliništi a vrhá se do Dobré. Z Dobré vede značka lesem směr Stožec. V kopci vlevo je kaplička, postavená k úctě ke studánce poblíž. Nevynecháme ale pak zaplatíme. Protože pravý kozista nejede dvakrát po jedné cestě, pohrdáme návratem a tedy i přímou cestou do Stožce. Volíme kazimut a sjíždíme ke Studené Vltavě. Je vopravdu studená a nedá se přebrodit. Nezbývá než vyhledat přez říčku padlý kmen. Na druhém břehu roste hustá a vysoká tráva a lehce brání průniku s koly.
Ve Stožci vyhledáme hospůdku (ignorujíc tu u nádraží), posilníme se a napojíme se na značku. Míjíme Rosenbauerovu nádržku - splachovadlo pro Shwarzenberský kanál. Pak ale končí legrace. Cestou na Třístoličník, tekou za deštů proudy vody a upravili si ji tak k obrazu svému. Nezbývá, než si zahrát na soumary, hodit kola na chrbát a ťapat na horu po svých. Výstup nás tak vyčerpal, že jsme byly ochotni zaplatit každý devadesát korun za německé pívo, jež nám prodal za korunky zde zaměstnaný český dobrák.
Cesta po hřebeni je nevhodná pro pěší, natož pro kola. Kameny střídají závěje sněhu a bláta. U Trojmezí jsme s Pankrácem jako prasata.
Nic nám ale nezabránilo dobýt Plechý - nejvyší to horu Šumavy. Shlédneme na Plešné jezero a pokračujeme po hranici na Říjiště. Cesta prochází rašelinými jezírky. Tady je hraniční přechod. Rakouský celník je mírně přeqapen, když kolem něho projíždíme z Rakouska do Čech. Tady je bufet, ale zavřený. Shučíme do Nové Pece, vyhledáme ubytování a hospodu.

Mrtvý Luh Pevnůstka 'řopík' Třístoličník Cesta na Trojmezí Trojmezí Plešné jezero Plechý

teplota 25°C

Volary - Dobrá - Stožec - Trojmezí - Plechý - Nová Pec

Den sedmý: Nová Pec - Horní Planá - Boletice - Netolice - Vodňany

Toho dne jsme posnídali v Bělé na lavičce před konzumem. Dogumovali do Horní Plané a posléze zahájili invazi do boletického vojenského prostoru. Voják u závory nám popřál dělostřelbou nerušený průjezd. Zvolili jsme severní směr a prodíraje se lesy uspěšně pronikali do středu zakázaného prostoru.
Nějakou dobu nás zdrželo překonávání valů s kolejnicemi pro nosiče tankových terčů. V jednu chvíly se u cesty vynořila zapytlovaná pevnost s vlajkou Unprofor. Projížděje před hlavněmi kulometů, lehce jsme znervózněli. Též tempo dost vzrostlo a vyrželo až do první vesnice. Prostor má na výšku pěknejch pár kilometrů a tak není divu, že nám vyschlo a vyhládlo.
Pak následovala silniční etapa do Vodňan.?????

teplota 25°C

Nová Pec - Horní Planá - Boletice - Netolice - Vodňany