Den prvý: Praha - Jíloviště - Bojov - Živohošť

Etapa 60km.
Akci započal pravděpodobně Bonifác v 7:00, po té, co odvedl potomky do školy. Následně ji o osm kilometrů dále na cca 8 pracovních hodin přerušil, vyčkal na kumoloidní bouřkovou oblačnost, vyzkoušel nepromokavost batohu a pokračoval na místo srazu: Baně, Zbraslav. V tento čas již také ostatní členové podnikali přípravy na tuto výjimečnou událost, která nabyla mimořádného významu pro světový mír a výrobce piv a lihovin:

• Servác si promazal řetěz, navoskoval knír a předal vedení podniku zaměstanci Otíkovi, jedinému to pražskému voliči součastného prezidenta. Následně vyrazil na místo srazu: Baně, Zbraslav, také po vlastní ose.
• Žofie nahustil pneu svého celoopruzeného kola na normovaný tlak, zacouval vozem manželky na pozemek, zul si boty a přemístil se pěti kroky na místo srazu: u ledničky, Baně, Zbraslav. Zde již Bonifác vyčkával pravý vychlazený lahvový gambrinus.
• Pankrác si promazal řetěž, přistřihl kotlety do aerodynamického tvaru, dopravil se po vlastní ose na nejbližší nádraží a přemístil se vlakem na místo srazu: Rychlebské hory. Štěstí tomu chtělo, že Pankrác udělal chybu v jednom písmenu cílové stanice a místo Rychlebské hory-zastávka, byl odeslán na Bojov-hlavní nádraží. Vypadá to jako legrace, ale dodnes opravdu netušíme, zda-li si drobné záměny destinace za celé tři dny povšiml.

Neprve však vyrazila skupina "A" ve složení Servác, Bonifác a Žofie z Baní směr Jíloviště po tradiční trase. Téměř v zápětí bylo kolektivní nadšení otupeno příkře stoupající pěšnou. Ale pokračování dále po známé červené vrátilo jistoty na svá místa. V Jílovišti se blýskl Žofie dokonalou znalostí terénu položenou mnohaletými zkušenostmi a vedl výpravu oklikou téměř až k Berounce aby se stočil v ostrém úhlu zpět k dálnici k podchodu kousek za Jílovištěm. Trasa tato byla sice výrazně delší, než přímý směr po červené, ale zato jsme si hnedle vyzkoušeli bahna a ostrá stoupání.
Za obcí Klínec a ruskou enklávou Trnová, provedla trasa borce kolem lesní jeskyně a nabídla ucházející sjezd lesní cestou. Následná asfaltová vložka dokonala přesun skupiny do vyčkávacího bodu, do hospody na zastávce Bojov. Čekání na Pankráce (skupina "B") nebylo dlouhé, tak dvě piva a jedna klobása v poklidném místě. Posledně jmenovaný se vynořil z vláčku ČD zcela podle jízdního řádu. Takže došlo k finálním sloučení obou skupin do skupiny bez označení. Aby v tom nebyl zmatek, tak další vzniklé skupiny budu označovat písmeny "C" a "D". A pro další dílčí dělení doplním k písmenku index. To ale předbíháme, tato situace ale nastane až za dva dny. No ale pro pořádek, aby někdo neříkal, že se v tom nevyzná.
Plná sestava ihned ukázala svoji sílu v následujícím úseku do Bojanovic. Spolupráce tolika mozků hravě překonala orientační nástrahy neznačených pěšin a téměř optimálně dovedla skupinu na modrou t.z. Pěkný sjezd do údolí Kocáby naplnil srdce radostí stejně jako povedené počasí. Idilický prostup Slapskou pahorkatinou proti proudu kultovní říčky vzal brzy za své z rozhodnutí Žofie. Nešťastník se odvážil porušit strýčkem Cacákem zavedený způsob opouštění Kocáby a nasměroval skupinu přes lávku "U Kocáby" neznačeným a neschváleným stoupáním k osadě Královky. Nápad to nakonec nebyl špatný, netroufám si ale nahlas říci, že lepší.
V dalším vývoji stojí za povšimnutí výjezd polní cestou do sedla za obcí Čím. Jediný kdo bez zaváhání celý dokopec překonal v sedle byl Servác.
Po krátkém sjezdu přišlo na řadu první bloudění. Červená značka úskočně zmizela ze směru, což skupina zaregistrovala, ale bylo rozhodnuto pokračovat dále po v mapě uvedené pěšině. Realita ale mapě neodpovídala, skončili jsme u jakýchsi chat ve svahu nad Živohošťským mostem a nebylo lze smysluplně pokračovat dále. Nikdo se vracet nechtěl, ale nebylo zbytí. Bonifác se alespoň vrátil jen částečně a užil si tak masáž větvemi, ovsem a kopřivami.
A již dnešní cíl, který byl zvolen pro vysokou koncentraci ubytovacích příležitostí, Živohošť. Nejprve nás zaujalo neobvyklé ticho, hned na to tlumený hluk od hotelu Narex, který nás přilákal blíže. V objektu se konala svatba a mi hnáni touhou se ubytovat rozráželi davy přípitých svatebčanů ve snaze nalézt recepci. Po několika spirálových obkroužení areálu nalezl Žofie vstup do hotelu dovedně ukrytý za grilujícím se pašíkem. Zde se dozvěděl o tristní zdejší ubytovací situaci a byl odehnán do hotelu Atlantida. Tam prý snad. V hotelu Atlantida se skutečně zdařilo, zejména díky milé obsluze v restauraci. Následná útrata potěšila i majitele a my měli společný čtyřlůžák s wc.

Příjezd Pankráce Mítink v restauraci

Krč(a) Komořany(a) Baně(a,č) Jíloviště(a,č,m,a) Trnová(a) Klínec(a,s,a) Spálený Mlýn(s) Bojov(ž,a,m) Bojanovice(m) Údolí Kocáby(z) U Kocáby(a) Královky(s) Nové Dvory(z) Čím(č) Živohošť

teplota 20-33°C

Den druhý: Cholín - Kamýk - Onen Svět

Etapa 60km.
Ráno, za řevu ptáků od rozbřesku, proběhla pomalá exhumace všech členů teamu. Snídaně podávaná od osmi ponechala dost času uvést se do přijatelné podoby, odrolit vybavení od sporého bláta a lesních plodů a náčrtnout další trasu.
Ted den začal stoupáním od vody do kopců lemujících dlouhé Slapské jezero. Pro tento účel není zahambující zvolit zpevněný povrch místo bláznivé žluté značky. Na značku se ostatně vrátíme brzy. Ta nám ale tuto drobnou nevěru celý den neodpustila. A začala hned při nejbližší příležitosti (proč jen je turistická značka ženského rodu?). Od potoka Radič vzhůru cestičkou tohoto roku asi nikdo nešel. Cesta byla místy kopřivami, ostružinami a malými smrčky nezřetelná. Zřetelná však byla rosa, která zvláště Bonifáce v čele vydatně promočila. Žofie nalezl pohozený ulomený kmínek s vymalovanou žlutou značkou; nesl jej proto ssebou aby zamezil dalšímu bloudění.
Kromě jisté nelidskosti ale značka, resp. Naučná stezka Profesora Františka Drtiny, občas nastavila vlídnou tvář v podobě dechberoucích vyhlídek na zatopenou Vltavskou kotlinu. Romantické výhledy probudili Pankrácovu duši zlatokopa, který od té chvíle seskakoval s nadějí z kola ke každému kameni aby jej prohlédl a vzápětí proklel Keltské předky za to, že jej připravili o zlatý nález. Po krátkém bloudění bučinou a prohlídce informační tabule uzavřeného zlatého dolu štola Josef, přijeli jsme k jediné hospodě v Cholíně právě v okamžiku kdy paní odemykala vstupní dveře. Jak velý stravovací zásady PSB , jez když můžeš a ne až když máš hlad, povýšili jsme zastávku na pivo na zastávku oběd.
I tento rok byl ve znamení technických novinek. Digitální mapy v telefonu jsou již věcí běžnou a nepostradatelnou. Avšak navigace byla testována poprvé. Bohužel systém má ještě výrazné mouchy, a to zejména pro nemožnost použít pro dopravní prostředek "kolo" turistické cesty a jiné neznačené pěšiny. Jediná možnost je zvolit dopravní prostředek "pěšky", tak lze vybrat pro trasu po delším boji cokoliv, ovšem s tím, že výsměšný hlas, který nepočítá s rychlostí cyklisty, hlásí odbočky až po jejich minutí. Snad jako kompenzaci za vzniklé zmatky, disponuje aplikace mapy.cz se spuštěnou navigací, značnou odolností proti vypnutí. Týpek v telefonu hodiny odolával pokusům o likvidaci a ještě dlouho po posledním bodu zadané trasy, uprostřed lesního ticha, vztekle navrhoval nesmyslné odbočky a návraty.
Jak samotný oběd, tak i odjezd z něho se dosti protáhl. Pankrác si totiž po dvouhodinovém posezení všiml, že má prázdné kolo. Pravděpodobně píchl o zlatý nugget když se předtím zabýval geologickým průzkumem povrchových zásob zlata podél žluté značky. Trochu se nám tak začalo vytrácet dnešní kilometrické předsevzetí a to jsme ještě netušili co nás čeká.
Nejprve šlápl Bonifác do hovna. Dobře mu tak, neměl kolo tlačit. Ostatní ale brzy přešel úsměv, ono totiž hovno sice nemá spd zámek jako pedál, ale na botě drží také dobře a vlastně se nedá z kufru v polních podmínkách pořádně odtranit. Zápach proto obtěžoval skupinu ještě několik dalších hodin. Zadalší, pěšinka nad jezerem se co do kvality hodně pokazila. Byla strhaná, přerušovaná padlými kmeny a skalkami a čím dále méně jetelná. Po pěti kilometrech tímto terénem naše sporttestery hlásily extrémní výdaje energie a požadovaly několikadenní odpočinek. Slezli jsme ze skály do zátoky plné hausbotů a doufali v cyklistiku. Zprvu marně. Avšak po opětovném výjezdu/vyvedení kol do výšin nad jezerem se terén zlepšil a žlutá nenávist zeslábla.
Kousek nad Županovicemi jsme dokonce potkali jiné kozisty hledající vyhlídku! Ťukali jsme si na čelo, jen blázen by v tomhle vedlu jezdil na kole! Samozřejmostí je neustále doplňování tekutin, které se z těla kozistova ztrácejí odparem, pocením, vychrchláváním, slintáním, krvácením a blíže nespecifikovanými úniky z jiných tělesných otvorů. Obsah vezené láhve je omezený a volné zdroje v přírodě vzácné. Nezbývá než za mrzký peníz pořizovat tekutiny, s nechutí, nákupem od nemorálních podnikavců, majitelů restaurací a bufetů. V životě nastávají situace, kdy se tato nechuť mění v chuť až nedočkavost. To byl právě dnešní případ. Ztráty způsobené zejména teplotou okolní i vnitřní jistě dosahovaly až decilitrů za hodinu. Není pak divu, že nás každá reklamní vývěska na kdejakém stavení rozrušila. V obci Háje byla právě taková. Ale jinak vše nasvědčovalo, že se jedná pouze o hoax, jak se dnes říká. Byli jsme tím vším, tedy nejprve očekáváním a posléze zklamáním, natolik rozrušeni, že nás ani moc nepotěšila vyhlídka do širého kraje, hnedle za stodolou.
Očekávání se naplnilo v obci Hřiměždice. A to jsme naštěstí přehlédly koupací Kujalův lom, jinak bychom tak asi zůstali dodnes. Na náměstí je slušné posezení. Zatím prázdné, ale restaurace byla otevřená. Ledva jsme se usadili na prázdné zahrádce a objednali první porci tekutin, začali se vynořovat lidé, kterí asi vyčkávali až první návštěvníci otestují náladu hostinského. Zanedlouho nebylo kam sednout. Odkudsi se dokonce vynořil i prazvláštní cyklista: na první pohled zdravý, mladý a silný jedinec na modermím kole. Při druhém pohledu se objevila podstata zvláštnosti: elektro-kolo. Kolo, tedy ehm.přístroj, nenesl žádné stopy znečistění ani opotřebování stejně jako cyklista. Jako by právě vyjel z obchodu od nabíječky. Když bylo zřejmé, že opravdu není invalidní nebo tělesně postižený, dostalo se mu hlasitého Servácova posměchu.
Po druhém dnešním obědě, a příjemně prodiskutovaném posezení, vydala se skupina za dalšími metami. Překonala Vestecký most a pokračovala po pravém břehu Vltavy. To se nejprve nezdařilo, ale červená značka nakonec podlehla spojenému pátracímu úsilí a přijala skupinu na několik následujících kilometrů. Bohužel cestování na kole tímto směrem není ideální, neboť do kopců se stoupá strmým terénem a z kopců se sjíždí po asfaltech. Někdy ale ten rychlý sjezd po silnici není na závadu, jako třeba ten den v obci Hojšín kde probíhala oslava Dětského dne za přítomnosti hasičů, pana starosty a místního pěveckého sboru. Celý event byl, asi záměrně, zahalen dýmem, který, jak je známo, není přítelem po kyslíku lapajících sportovců. Tehdy byl rychlý průjezd, na hučících gumách, vítán.
Dále za Kamýckou přehradou sestoupila značka opět ze zpevněného povrchu a pěknou lesní cestou, v úbočí nad vodou, rozumně nabírala výšku. Vše nám připadalo povedené, nějaký ten zbytkový alkohol v žilách, až jsme začali cestu chválit. Což je začátečnická chyba. Za nejbližším ohbím, cesta klesla neužitečným sjezdem skoro až k vodě, aby vzápětí nabrala ztracenou výšku zpět. Toto se opakovalo ještě jednou, ale tentokráte bylo stoupání o poznání náročnější. A ještě jednou dolů, úplně až k vodní hladině v osadě Struhy. Stoupání odtud ale bylo přímo brutální a to i pro kolo vedoucí (tlačící, nosící, táhnoucí) a trénované kozisty. Kolmý terén byl přerušován překážkami v podobě suťi, kmenů, křoví a mrtvol vysílených nešťastníků. I pěší turista se slabší konstitucí nebo hladový by zde zanechal své kosti. Nedaleko k takovému neblahému osudu měl zde náš Pankrác. Čekali jsme napjatě, zda se vynoří z křovin, nebo ne. Jsem si jist, že kdyby se nevynořil, nikdo ho, pro vyčerpanost, nepůjde hledat. Situace byla natolik vážná, že zbytek výpravy odmítl dále návštěvu rozhledny Milada na vrcholku kopce s tématicky vhodným názvem Krchov a Žofie pro nás zamluvil místa na Onom Světě.
Původně bylo plánováno dnešní spaní na Zvíkově. Ale k tomuto cíli nám chyběl přinejmenším půlden. Proto také padla zajímavá trasa spoře obydlenou krajinou levého břehu Orlické přehrady. Jak již bylo uvedeno, z důvodu vyčerpanosti některých členů a i slunce už se unaveně klonilo k obzoru, byla trasa odkloněna ze Zvíkova na Onen Svět. V Milešově, během oslav Dětského dne, pojedli jsme klobásy a krajem orným a válečným přibyli na výšinu Onen Svět. Velice příjemná obsluha zbytečně neotálela a umožnila přístup k večeři.
Chtěl jsem se ještě zmínit o jednom poznatku z cest. Není to tak ještě dlouho, co lidé, ke kterým jsme přijeli na svých bicyklem, jevili zájem o náš způsob dopravy; ptali se odkud jedeme a kam. V těchto časech nyní, jsme každému putna, a všude kam přijedeme, vídáme davy cyklistů několika kategorií, kteří tuto inflaci cti způsobili:

• cyklista buřt tlusťoch v letech navlečený v elastickém přilehavém oblečku, který se občas skutečně posouvá na byciklu, a to od hospody k hospodě.
• cyklista model borec, co právě vyjel z obchodu na posledním modelu. Kolo většinou převáží automobilem, oblečen jako cyklista, a sdružuje se do velkých skupin. Když dojede autem do cíle, sundá kolo z vozu, umístí do stojanu a usedne v hospodě a ubytuje se.
• cyklista švihák je ke spatření na okrajích větších měst. Jezdí rychle ale krátké trasy. Sleduje křivky, módu, weby a má rozsáhlou teoretickou přípravu.

Marina na Živohošti Našla se žlutá značka! Vyhlídka u svatého Jana Pankrácův defekt v Cholíně Pankrác zdolává obtížný úsek Jeden z mále jetelných úseků cesty Další pěkná vyhlídka zpětna Cholín V plné sestavě (vpravo Bonifácovo kolo) Poslední utrpení ve stoupání z Hubenovské zátoky Před lučním sjezdem do Hřiměždic Konečně tekutiny Na cestě do Milešova Další nezbytné tekutiny Chata Onen Svět Po večeři

Živohošť(č,ž,s) Záhoří(ž) Hněvšín(ž) Nad Sejckou hájovnou(a) štola Josef(a,ž) Cholín(a,ž,m,z) Hubenovská zátoka(ž) Županovice(ž) Háje(ž) Hřiměždice(z) Vestec(č) Vestecký most(č) Roviště(č) Hojšín(č) Kamýk nad Vltavou(č) U Slupné strouhy(č) Na Dolcích(č) Struhy(č) Přední Chlum(z) Milešov(z,a,z) Planá(z) Onen Svět

teplota 34°C

Den třetí: Onen Svět - Milevsko - Stádlecký řetězový most - Týn nad Vltavou/Praha

Etapa 70km.
Parádní snídaně naplnila naše žaludky i srdce dobrou hřejivou náplní. Pankrác usoudil, že je třeba tuto náplň ještě překrýt pivní vrstvou, aby nedělala při výkonu neplechu. Rozloučili jsme se s panem majitelem i davem sedících cyklistů a nasedli do sedel. Vzápětí jsme se sedel sesedli a usedli ke stolu na další pivo. Servác totiž tímto manévrem odhalil prázdnou duši. Během komplikováné výměny duše a lepení se na stole objevila druhá sada piv. A tak když Servác opravu dokončil, měl před sebou tolik sklenic na dopití, že my zbývající jsme si dali ještě jedno. Na podruhé se odjezd podařil a my rychle po asfaltu sjeli do rovin směrem k Milevsku.
Netrvalo dlouho, ledva jsme opustili nevítaný asfalt, hlásil defekt i Žofie. Defekt to byl přímo učebnicový, z pláště trčel hřebík délky 5cm. Navrhovali jsme umístit hřebík zpět na cestu, ať má ještě nějaké zážitky, než jej koroze zcela zpopelní. Možná, že má historickou hodnotu a případný archeolog cyklista by jej v plášti jistě ocenil více než my. Servác ale hřeb umístil na Boží muka, řka, na paměť budoucím generacím. Žofie dohustil kolo a vyrazili sjme dále. O cca 100m dále a 10m výše ohlásil pronikavý hvízdot další závadu, opět na kole Servácově. Tentokrát se příčinu nepodařilo osvětlit ale díra se našla. Servácovo kole je nejmodernější z pelotonu. Je prý vybaveno speciálním hlásičem defektů, který dlouhá léta (since 1492) vyvíjeli američtí vědci a onen zvuk je signalizace klesajícího tlaku v pneumatice. Systém je připojený na Internet a jiný zvuk si prý může kdykoliv stáhnout a nainstalovat. Servác připouští, že nabídka je poněkud chudá a mimo kvílení připomínající unikajicí vzduch malou dírkou, lze ještě zvolit zvuk, který připomíná prdění. Ten Servác také často používá.
Hezký přespolní přejezd k Pechově Lhotě byl spestřen blouděním ve vysoké trávě. Jednalo se však o mírně nakloněnou krajinu, takže valivý odpor pneumatik PSB nepůsobil jízdou v trávě velké potíže. Před rybníkem Pokoj jsme se vyhýbali skupince protijedoucích kozistů, zjevně nepatřící do žádné z mých výše uvedených kategorií; to nevídáme příliš často. No a Milevsko a zastávka na oběd. Zde začal Bonifác tušit, že brzy zůstane sám. Nikdo se nedal přemluvit k pokračování; práce, manželky, přítelkyně, znáteto... Utápěly následně pocity viny v laciném alkoholu, Bonifác utápěl s nimi. PSB však nedoporučují nezkušeným následovat našeho příkladu! Uvědomte si, že PSB jsou speciálně upravení jedinci a alkohol zcela neškodně přeměňují v energii.
Třeba ale ještě zmínit další přínos alkoholických nápojů na poli cyklistiky a to zvýšení morálky a trvalejší odolnost proti neúspěchu. Jako příklad může posloužit situace, která nastala při opouštění Milevska. Červená značka zavedla skupinku na nádraží. Zde byla patrná poslední značka směřující do kolejiště. Logicky uvažující jedinec pochopí, že značka pokračuje na druhé straně za kolejištěm. Shodou okolností ajzboňáci používají podobné značky, ty jsou vidět všude na sloupech podél trati. Nemají pochopitelně stejný normalizovaný tvar jako značka KČT, ale viděny z dáli mohou zmást. Zkrátka PSBŽ překonali kolejiště, ale nepodažilo se jim překonal zámek na vratech uhelného skladu, kde se octli. To by ve skupině čistě abstinujicích vyvolalo nevoli až zoufalost. PSBŽ však v poklidu postávali potrati, kochali se klidem hlavního nádraží, zkoumali nečistoty mezi kolejnicemi, močili na pražce a odhadovali další postup. Pankrác sledoval na radarové mapě pohyb bouřkové oblačnosti nad Rychlebskými horami.
Rozvaha se vyplácí a jako odměna může sloužit následující trasa po pěkných pěšinkách kolem romantických rybníků. A na Pankráce to kousek pod rybníkem Tomešín opět přišlo; když projížděl brod lesního potoka, dostal neodbytnou chuť si zatěžit zlato. Bohužel byl v tu chvíli poslední a ostatní o jeho úmyslu nic nevěděli. Očekávávali jej za zákeřným brodem, připraveni s fotoaparáty a škodolibou představou, jak Pankrác mizí v blátě. Pankrác opravdu mizel v blátě, ale o potok dál. Celkem rychle odhalil, že těžba se nevyplatí (jeden gram zlata na tunu hlušiny), v lesním tichu tradičně proklel Kelty a jal se řešit naléhavější potřeby trávicího systému.
Kousek před Stádlecí(-ecem?) se borci vyhrnuli z lesa na silnici druhé třídy. Po dlouhé době si jízdu po zpevněném povrchu pochvalovali, vítra vanul do zad, protijedoucí cyklista napínal všechny síli, aby zvolna otáčel koly. Ještě o kousek dál se přišlo na chybu v orientaci a z borců se stali nešťastníci jedoucí proti větru zpět na místo ústí na silnici. Poslední společné metry tak proběhly po asfaltu, snad jen závěrečný sjezd podél sinice k řece vrátil všem trochu důstojnosti, zvláště když jeden po druhým vyskakovali řvouce z lesa na hlavy parkujicích motorkářů. Stádlecký řetězový most původně překonával Vltavu u Podolska, byl rozebrá a převezen na toto místo. PSBŽ však na toto místo nikdo nepřevezl, přejeli sem vlastní silou sami. Zde se skupina roztřepila na skupinu C, která směřuje do Tábora využít služeb největšího železničního dopravce v ČR a skupinu D, věrnou nadále Vltavě. Skupina C se o pár hodin později rozdělí na tzv. sub-skupiny C1, C2 a C3, každá se svojí trasou a příběhem (ty se tady objeví, jestli ty joudy dokopu k tomu, aby mi o tom alespoň řekli).
Takže skupina D, vlastně Bonifác, usedla na kolo Kd, zamáčkla slzu Sd, skleslost přetavila v nadšení N a zarputilost Z a vrhla se po proudu P řeky Lužnice zpět k Vltavě. Zarputilost byla ihned po padesáti metrech tvrdě otestována. Jakýsi chamtivec původní cestičku přehradil a donutil turisty obcházet celé stavení po kluzkých kamenech kopřivami podél plotu. S kolem je to výrazná lapálie, Bonifác si mohl alespoň znovu začít pochvalovat volbu dlouhých kalhot z Lidlu, které jsou výkony v tomto počasí potem ztěžklé a podléhají snadno gravitaci. Materiál určený pro třísla se tak ocitá na kolenou, kde klade značný odpor každému ohybu při šlapání. Nyní ale jako obrana proti kopřivám a ostružinám prokazoval konečně užitečnost.
Dále byla již pěšinka lépe vedena. Místy tedy k neprojetí pro hustou vegetaci, chvílemi pod skalami, chvílemi nad nimi. Civilizace se vyskytovala častěji na druhém břehu, Bonifác si tak užíval klidu řeky. Ovšem ne zcela, protože zarostlá pěšina skrývá nebezpečí výmolů, struh, balvanů a kmenů Eňu Peňu a ztráta pozornosti může skoncit pádem do řeky. Ten hrozil opravdu každou chvílí. Nebezpečí ale nepředstavovalo ani tak namočení těla a kola, jako namočení telefonního přístroje s mapou. Přístroj tento nemohl být nepromokavě uzavřen, protože Bonifác jej používal každou chvíli a obal by zdržoval. Léta zkušeností a možná i stěstí takovému osudu zabránili.
Dobronice u Bechyně projel Bonifác nevšímavě. Za Dobronicemi, v řepkovém poli mohlo dojít k neštěstí. Porost skrývá několik odvodňovacích struh. Ty jsou tak hluboké, že k jejich překonání musel Bonifác vynaložit všechno úsilí. Mnohem horší je jejich nečekané rozevření pod předním kolem. Cyklista má co dělat, aby zastavil. Tady, na břehu řeku Lužnice, se hraje o invalidní vozík. Dalším fenoménem zde jsou popadané stromy. PSB již déle uvažuje o motorové pile jako povinné výbavě výprav. Nějaký menší model, nebo jen velký kotouč, který by se nasadil místo zadního kola a šlapáním poháněl. Američtí vědci jistě něco takového vyvinou.
Bechyně byla zvolena Bonifácem jako občerstvovací zastávka. Pěkné náměstí a zastíněná zahrádka restaurace. Podle rad a doporučení víte, že po několik dnech přestává pivo zahánět žízeň. Američtí vědci si léta lámou hlavu, čím to je, jestli nedostatkem minerálů, alkoholem, který vyvolává žízeň, obsahem alfa kyselin nebo odchylkami výrobců od pivní dokonalosti. PSB proto k pivu pijí točené limonády tuzemské produkce. A pozorují, že s ubýhajícími léty se mění i nábídka restaurací. Zatímco v minulém století byla v hospodách nejčastěji nabízena jakási žlutá tekutina, později se objevila kofola, tak v novém tisíciletí je nejčastější malinovka. Zde na náměstí v Bechyni malinovku měli, ale(!) "domácí". Toto přídavné jméno Bonifác při objednávce přeslechl a to byla chyba. Domácí malinovka je totiž sklenice s ledem a cukrem, kde na dně leží několik zmrzlých malin. Tekutina se pije brčkem, které je neustále ucpáváno malinami a je nutné jej profukovat, což vyvolámá společensky nevhodné zvuky a hosté jsou pohoršováni. Tekutina je navíc příliš studená a mrazí v krku. A nejhorší na konec, za toto markýrium byl Bonifác vyzván zaplatit částku, za kterou by zde pořídil tři piva! Inu zklamání.
Trasa dále byla v původním duchu, tedy pěkná zarostlá pěšina, které občas ústila v seskupení chat, aby se zase ztratila ve stínu listů a skal. Kousek za Bechyní bylo lze vidět na protějším břehu podivně zavěšené turisty ve spleti ocelových lan. To je místní ferrata.
V Kolodějích nad Lužnicí Bonifác změnil břeh Lužnice, překonal místní vrch Semenec a navštívil soutok Vltavy s Lužnicí. V Týně nad Vltavou zajistil ubytování nedaleko náměstí a po očistě se klapajíc kufry na kočičích hlavách vydal liduprázdným městem hledat večeři.

Žofiin defekt U Krajíce Pakrác Servác Žofie Servácův defekt Rybník Boukal Doplnění minerálů vyváženou stravou Příliš vyváženou stravu třeba narušit Bloudění po Milevském nádraží Brod u Ivovi studánky Stádlecký řetězový most Poslední společné foto Zase řepka Tradiční obrázek polužnické t.z. Občas i strom padne Lužnice Bechyně Mimořádně pěkná cesta Skalní ostroh nad řekou Na soutoku Vltavy a Lužnice Týn nad Vltavou se svojí dominantou

Skupina A+B: Onen Svět(z) Předbořice(m) Kovářov(z) Pechova Lhota(m) Níkovice(m) Boukal(č) Milevsko(č) Líšnický rybník(č) Sepekov(ž) Hanovi(ž) Stádlec(ž)
Skupina C (proti proudu): Stádlecký řetězový most(č) Suchomelův Mlýn(č)
Skupina D (po proudu): Stádlecký řetězový most(č) Dobronice u Bechyně(č) Bechyně(č) Koloděje nad Lužnicí(č) V Semenci(ž) Soutok Vltavy a Lužnice(ž,č) Týn nad Vltavou

teplota 34°C

Den čtvrtý: Týn nad Vltavou - České Budějovice - Kleť - Netolice

Etapa 109km.
Ráno, ještě před snídaní, spozoroval Bonifác prázdné přední kolo. S jistotou vlastníka náhradní duše kolo dohustil a odešel na snídani. Kolo se zdálo býti v pořádku, zlobí pravděpodobně ventilek. Zkušenosti PSB říkají, že nejspolehlivější je ventilek galuskový a Bonifác to dobře ví.
Bůhvíproč nejčastěji prodávaný ventilek je ventilek automobilový. Jedinou výhodouje možnost dofukovat kolo u pumpy, což platí pouze pro horská kola, protože na silničních 10atmosfér pumpy většinou nestačí. Malá pohotovostní pumpička si s autoventilkem poradí obtížně; většinou je potřeba jí přestavit, aby z ní trčel trn, který ventilek násilně otevře, protože rukama pružinu přetlačit většinou nelze. Lze však pořídit vnitřky se slabší a delší pružinkou. A rozebíratelnost je další nevýhoda, protože z náhradní duše v kapsičce na kole se vnitřek často vydrncá a ztratí. A v neposlední řadě je nevýhoda obviklá délka ventilku, která je krátká na vysoké ráfky, nemluva, že některými ráfky ani nelze ventilek protáhnout.
Ventilek dětský, neboli Dunlop, přebírá většinu nevýhod autoventilku, lze jej ale dobře nahustit pohotovostní pumpičkou, nelze však dofouknout u pumpy. Navíc je zpětný ventil tvořen pryží nebo gumou pochybné kvality a trvanlivosti a je sestaven z více částí.
Galuskový ventilek nelze většinou rozebrat a tedy ani postrácet. Bývá dost dlouhý i úzký na všechny ráfky. Lze dobře nafouknout pohotovostní pumpičkou, ale nejde bez redukce hustit u pumpy. Také je nejodolnější proti zanášení špínou. Nevýhodou je, že lze při huštění ohnout vnitřní osičku a ventilek pak třeba více dotáhnout aby těsnil.
Americkým vědcům ale nedala dokonalost tohoto ventilku spát a vyvinuly galuskový ventilek složený z několika částí, které nádherně mizí v trávě. Další genialita je model bez vnějšího závitu; ten má tu výhodu, že při huštění prázdné duše v plášti, snadno zalézá do ráfku a cyklista je tak učen trpělivosti a obratnosti, neboť musí při huštění ještě tisknout na správném místě plášť (třetí rukou, nebo čelem). A toto byl právě Bonifácův případ. Galuskový ventilek bez závitu s ohnutou osičkou, málo těsní, dost ale, aby nafoukl slinnou bublinku a dal tak o své závadě včas znamení. Bonifáce tak dnes čekalo nekolikero hustících zastávek.
Jak je známo, PSB, když mají dost sil, pohrdají zpevněným povrchem. Proto toho rána pohrdl i Bonifán červenou značkou bezprostředně za Týnem a zvolil drncaní po kamenném obložení břehu Vltavy. Dodrncal až do Hněvkovic, kde se pokochal pohledem z hráze na zjevné potíže zaměstnanců elektrárny, kteří asi z důvodu nadměrného ohřevu generátoru, provozovali tento s do nebe odkrytým vrchem a pozorovali neklidně oblohu. Odtud však pěkná cesta už nevedla. Tůristé i cyklisté zde jsou odkloněni po asfaltu od vody přímo vzhůru, pod napájecím vedením čerpací stanice a podél zakopaných trubek s chladící vodou. V Litoradicích si lze vychutnat strašidelné panorama Temelína.
Po krátkém asfaltovém intermezzu, zaplul Bonifác do stínů lesa. Určitě to nemá s blízkou jadernou elektrárnou souvislost, ale celý les byl plný hub tak velkých, že byly vidět z lesních cest. Zajímavou pasáž připravilo KČT červenou značkou podél potoka Rachačka. Pěšina zjevně nevyužívaná lidmi ale často křížená vydupanými cestami vysoké zvěře vyžadovala kozistovo zvýšené úsilí a pozornost. To byl nadlouho poslední zajímavý a radostný terén, odtud jen nudný asfalt. Musí to být kraj silničních cyklistů, Bonifác jich několik v protisměru potkal a podél řeky lze celkem snadno a rychlo pronikat krajem do dálek.
Prohlídku zámku Hluboká nad Vltavou provedl Bonifác účelně, během konzumace oběda, z lavice zahrádky restaurace u přístavu. Zde mohl pozorovat i krasavice na bruslích, které se vyskytují všude, kde lidé opustili tradice a živí se šťouráním v excelovské tabulce. Před odražením, musel opět dohustit měkké kolo na asfaltovou tvrdost.
Následoval nezáživný úsek plochým nezajímavým krajem, kolem úmělých sportovišť a technických provozoven. Bonifác takto přibyl do Českých Budějovic, kde zhoustl výskyt lidí nad únosnou mez. Hezké počasí vyhnalo celé město k Vltavě a psi s vodítkem i na volno, děti na kolech, děti bez kol, bruslaři s bruslemi, bruslaři bez bruslí, úředníci s kravatami i bez, kočárky s dětmi i bez dětí, kuřáci s cigaretami i bez cigaret, pubescentní mladíci s redbulem i bez něho, bezdomovci s pivem i bez piva, krasavice v šatech i bez (měly kalhoty :-( ), řidiči s auty i bez aut, piloti (ti byli bez letadel), komunální politici s aktovkou na úplatky i bez ní, dopravní policisté s pendrekem i bez pendreku, hokejisté (byli bez bruslí), zaměstnanci pivovaru se sudem i bez sudu, cyklisté na kolech i bez kol a v neposlední řadě důchodci s holí i bez hole. Tímto vším se Bonifác prodíral a opět blahořečil svým dlouhým kalhotům, že na něm nezanechalo město zádné krvavé šrámy.
V touze co nejrychleji z města zase vyjet, zanedbal orientaci a zaměnil omylem Vltavu za Malši. Situace ale nebyla na závadu, modrá značka vedla po pěkné pěšince a Bonifác neměl důvod ke stížnostem. Až teprve v Roudné to Bonifácovi došlo, ta řeka je nějaká menší! Porada s mapou v telefonu vedla k provizorní úpravě směru, podjezdem pod tratí, včas, dříve, než se obě řeky od sebe vzdálí. Boršov nad Vltavou se stal místem Bonifácova poledního odpočinku. Měl v plánu, dojet do Zlaté Koruny, zde se posílit a zdolat Kleť. Červená z Boršova vede po pěkné cestě, zcela výjimečný úsek začíná v zátočině řeky naproti osadě Hvížďalka. Nádherná pěšinka, vysoko nad řekou, krásně jetelná mezi oranžovými kmeny borovic se stala s přehledem tím nejlepším, co PSB letost zažili. V euforii a radosti ze světa, dorazil Bonifác pod Dívčí kámen. Věrnost červené značce se ovšem tentokrát krutě vymstila. Do obce Třísov je pro příště lepší využít služeb cyklotrasy nežli stoupat s kolem na zádech po kamenných schodech.
Prožité vyčerpání, nutilo Bonifáce myslet na doplnění láhve a žaludku nějakou tekutinou. Bohužel Třísov nebyl toho dne pozitivně nakloněn podobným přáním, musel tedy pokračovat a doufat v zázrak dále na jihu. Avšak teplo sálající z polí a skal, prach cesty a tetelícíse vzduch mocně cloumaly s vůlí sušeného kozity. Nezbylo než vyhledat občerstvení za každou cenu, i za cenu změny trasy! V obci Plešovice byl v mapě kousek u vlakové zastávky symbol skříženého příboru. Bonifác odbočil ze směru Zlatá Koruna - Krumlov a zamířil k symbolu. Na místě seznal, že symbol je lokalizován uprostřed soukromé zahrady, po které se potlouká obtloustlý pán. Pán oznámil, že zde hospoda opravdu je, ale nyní zavřená. Pokud si ale Bonifác dá jen pivo, že natočí. Bonifác s radostí přijal a i podprůměrné pivo značky Kozel mělo v těchto podmínkách nedozírnou hodnotu. Bonifác si pro jistotu dal dvě (nebo tři? Už si nepamatuje) a proložil je horalkou.
Delší studium mapy s půllitrem v ruce, porovnání profilů terénu všech eventualit s časovou a fyzickou náročností, dovedlo kozistu k volbě žluté značky přímo od hospody na masiv Kletě. Volba se zprvu nezdála na závadu, stoupání bylo příkré, ale jetelné. Avšak následný úsek lesní holinou, zarůstanou smrčky a ostružiním se umístil mezi nejhorší zážitky letošního ročníku. Spocený, podrápaný, zamešený, jehličím obsypaný, hmyzem okusovaný Bonifác, ledva pronikl na lesní cestu, navíc s válcovaným povrchem pro choulostivé cyklisty, zaměnil značku za trasu pro vozy formule jedna, zvanou Javorová cesta. Další stoupání bylo srovantelné s výletem v parku. Pohoda, stín, Kokotín a samá pozitiva. Snad jen od rozcestníku U tunelu pocítil Bonifác něco jako námahu, když musel stoupat najednou příkřejší pěšinou. A náhle vrchol. Nebýt závěrečné stojky, cítila by se skupina "D" zklamána. Tohle že je Kleť? 1084 m.n.m.? Ještě že je tu zavřená hospoda, a má to tu tak alespoň náznak puncu mimořádného výkonu. Bonifác se obával, že zde již nebude mít sil pokračovat dále do civilizace. Ale stoupání sem, nemluva o žluté brutalitě, je úbočními cestami vhodné pro rodinný výlet s dětmi.
A dál k tomu samá pozitiva a sociální jistoty. Kleť je široko daleko nejvyšší kopec, takže logika velí, že Bonifáce čeká klesání. A ono ano. Až do sedla Rohy je kozista nucen pouze dbát na vhodný posed na kole, vybírat správnou stopu mezi uřezanými větvemi a neusínat. Na Dolní cestě, kde modrá odbočuje na Kuklov, stál v době Bonifácova průjezdu lesní harvestr a znemožnil zcela pokračování po značce. Bonifác provedl přepočítání trasy a dále postupoval po okresní silnici do Smědeče.
Za Smědečkem se asfalt změnil v hromadu nasypaných kamenů. Vhodnější se jevila stopa po pastvinách, která klesáním urychlila Bonifáce na příjemnou rychlost, kdy proud větru optimálně obtéká a ochlazuje kozistův organismus. Každé podobné vzpruhy bylo zapotřebí, neboť náš hrdina již trpěl hlady. Vzpoměňme si, že poslední jídlo přijal v Hluboké nad Vltavou. Horalka pod kopcem nestojí za řeč. Zde, v Třešnovém Újezdci, zatoužil Bonifác po třešních. Álej těchto stromů míjel za další obcí Vodicemi. Zde se také vrhá přes škarpu na žluté plody a plní si prázdný žaludek nezralým ovocem. Právě včas! Již hrozil stav došel hermelín a třešně poskytly vysátému a splasklému žaludku náplň dalších kilometrů.
Pak již netrvalo dlouho a Bonifác dosáhl konce dnešní etapy, města Netolice. Pro dojezd zvolil okliku poli a remízky raději nežli hlavní silnici. Zde v se ubytoval v hotelu Rychta, vložil do těla večeři a dva černé kozly a odebral se na lože.

Romantické panorama Objasněn původ prezidenta! Podél Vltavy do Hluboké A Hluboká na Vltavou Když je vedro, pomůže Hubertus! Z Boršova dále na jih Jištěná cesta Pěkná pěšina podél řeky Rafťáci na vodě Bonifác a borovice Japonská turistická značka? Elektrárna Dívčí kámen a zřícenina Schodiště u Dívčího kamene Dívčí kámen Žlutá, stoupání na Kleť Kleť ??? Pěkné číslo Konečně Netolice Spurt na značku

Týn nad Vltavou(č,a,č) Hněvkovice na levém břehu Vltavy(č) Litoradice(č) Purkarec(č) Pod Janečkem(z,m) Hluboká nad Vltavou(a,č) Bavorovice(č) České Vrbné(a) České Budějovice(s) Sokolský ostrov(a) Malý Jez na Malši(a,m) Roudné(a) Poříčí(č,m) Boršov nad Vltavou(č) U Rybáka(č) Dívčí kámen(č) Třísov(č) Plešovice(ž) Pod Jiříkovým vrchem(a) Javorová cesta(a,z) U tunelu(ž) U rezervace(ž) Kleť(m) U rezervace(m) Pod Růžovým vrchem(m) Rohy(m,a,s) Smědeč(s) Smědeček(s) Třešnový Ujezdec(s) Vodice(s) U Jána(m,a,s) Lužice(a) Netolice

teplota 32°C

Den pátý: Netolice - Bavorov - Volyně - Sušice

Etapa 79km.
Poměrně nepohodlná postel nedovolila Bonifácovi nadměrně užívat horizontálního nicnedělání. Snídaně nebyla a slunce již vyšlo. Po prátké exhumaci, resuscitaci a reinkarnaci poskládal Bonifác všechny kosti na správné místo a mohl opustit pokoj. Po chvíli, selsko-barokními vraty, opustil i hotel a vyhledal obchod potravinami na náměstí. Nevlídné prostředí ale zcela nevyhovovalo představám a zásadám PSB o příjímání první denní stravy. Bonifác proto musel, se snídaní v mikroténovém pytlíku zavěšenou na řídítkách, opustit město a vyhledat blízký zámek Kratochvíle, resp. jeho zahrady.
V ovocnářském kraji obce Krtely nepřálo turistické značení zvolenému směru. Bonifác provedl orientačně náročný manévr, který však vyšel lépe než doufal. Parádní vrstevnicová lesní cesta překonala hluché místo lesy plnými mravenišť a lomozící lesácké techniky. A když se konečně vynořil z lesa naskytl se mu pohled na nádhérné končiny Libějovických Svobodných Hor. Nadšení jej neopustilo ani když kazimut tentokrát dostál své pověsti a nebožák vláčel kolo na Sviní vrch, zarostlými pastvinami, kopřivami přes VN ohradníky. Co jej naopak opustilo, byla zásoba tekutin. V tu dobu se již prach lepil na patro a pokožka praskala suchem.
Boužel Bavorov není jen za voděnkou studenou ale hlavně za kopcem zvaným Svobodná hora a jejím hřebenem. Hora ale byla obsazena rachotící technikou - asi tam budují obchodní centrum - a Bonifác byl nucen opět volit výše zmíněnou neosvědčenou orientační techniku. V Bavorově na náměstí se občanům již přežil úpravný vzhled a vzorná kamenná dlažba místa, proto pozvali bagr a partu kopáčů, aby jim náměstí uvedli zpět do zažitého původního dezolátního komunistického stavu. Bonifác ale nástrahy maloměsta překonal a za příkopem nalezl kombinovaný podnik potraviny - bufet - nálevna. Zde, dvěstě kilometrů od Popovic, musel vzít opět za vděk Kozlem. Pokud se ale tento nápoj pivního typu pojme jako zdroj tekutin a iontů, pak vyhoví a lze jej vypít. Umístíte-li ale slovo "Kozel" či "gambrinus" do jedné věty se slovem "pivo" spolehlivě Bonifáce rozčílíte. Naštěstí se ale podobným debatám Bonifác vyhýbá, zvláště není-li v přesile. Ono se totiž ukazuje, že reklamou zmámení pijáci těchto pivních náhražek jsou ochotni se za tento odpad i bít. A to dokonce i v místech, kde se vaří opradová piva jako Rohozec, Kácov, Humpolec a spousty dalších.
A již Helfenburk. Bonifách se pokochal pohledem na organizovanou hromadu kamenů z hradního nádvoří a pokračoval dále. Celou cestu od rána řešil cíl a směr dnešní etapy. Kdo zná příběhy PSB ví, že na mapě Čechie lze jen obtížně najít místa, kde borci ještě nebyli. I letos několikrát křížili trasy předchozích ročníků, ale dosud se dařilo projíždět oblastmi, kde otisky plášťů ještě nezanechali, nebo si to nepamatovali. A pro dnešek měl Bonifác zatím jistou jen Volyň, s tím, že v hospodě na náměstí se uvidí.
Jenže Volyně Bonifácovi zmařila plány. Hospodu zde nenašel. Ta na náměstí u radnice byla zavřená a názvy jako "Lucky pub" důvěru v dobré posezení nevyvolaly. Pankrác posléze tvrdí, že je zde pěkná hospoda někde u řeky, ale Bonifác ji nenašel, ani nehledal. Podlední nadějné místo (podle mapy.cz) se změnilo na ohyzdný Bowling bar. Bonifác tak městečkem projel zklamaný a hladový.
Už zvažoval že pozře odpornou energetickou tyčinku z Lidlu, vyrobenou asi z psích hoven, když tu náhle v liduprázdné vsi Čenětice spatřil charakteristické slunečníky globálního průmyslového výrobce tekutin připomínajících vzdáleně pivo. Byla tu hospoda. A sympatická dáma středního věku za barem a s výběrem hotových jídel. A světe drž se, s výborným pivem jménem Klostermann! Paní Bonifáce přijala nejprve s nedůvěrou. Spocený podivín v zapáchajícím dresu, skřípající botama po dlažbě. Čekala pravděpodobně, jak je od odrezovaných zjevů nyní běžné, nějaké speciální požadavky. Jako například stravu v bio kvalitě, mixér na zeleninu, prodlužovací kabel na dobíjení cyklokomputerů, náhradní baterii do elektrokola, přebalovací pult na mimino, mycí linku na kolo umazané od mouchy, odvoz do Prahy, rituál na změnu směru větru, vlhčené ubrousky na opocená čelíčka, turecký hygienický záchod nebo heslo na wifi. Ovšem jakmile si Bonifác objednal pivo a normální jídlo jako běžný host, paní povolila přísné rysy a s úsměvem nosila Bonifácovi jídlo na zahrádku bez obsluhy.
O kus dál, v Hoslovicích pod rozhlednou, se Bonifác, ledva dohustil přední kolo, konečně rozhodl, že pojede do Sušice. A to i za cenu silničního přesunu do Žihobce na nejbližší t.z. Naštěstí se vesměs jednalo o silničky lokálního a scénického rázu, přesto je chtěl mít Bonifác všechny rychle za sebou, gumoval intenzivně, a tak na vrchu "V Hájích" usedl vyčerpán vedle božích muk. Sezení sezměnilo v leh s kamenem pod hlavou a v krátký spánek.
Třešeň Kadešicích poskytla něco ovoce a dál již samé pozitiva a jistoty. Pastvinami bloudil Bonifác přes Rok a za kopcem jej čekala Sušice. Bylo poměrně brzo. Bonifác poznal, že se podcenil a zvažoval další postup krajinou. Nakonec se rozhodl, že čas zbývající do večerky vyplní praním drezu. Ubytoval se v rozpadlém kempu Jitřenka v poslední zachovalé chatce č.1. Po velkém prádle vyrazil za jídlem. To nalezl na ostrově Santos v moderním bufetu. Tedy jídlo to nebylo, jen rozpečený hermelín, ale žaludek do zalepilo. Zapil raději větším množstvím piva, aby před usnutím neměl čas přemýšlet nad tím, že je sám v prázdném, podivném kempu.

Snídaně v zámecké zahradě Libějovické Svobodné Hory Jihočeská krajina Podšumavská krajina a Sušice od severu

Netolice(m) zámek Kratochvíle(m) Krtely(s,a) Pod Skalicí(z) Libějovické Svobodné Hory(a) Sviní vrch(a,ž) Podhory(č) Bavorov(m) Na Novinkách(m) Štětín(m) Helfenburk(m,č,m) Čepřovice(m) Střítež(m) Neuslužice(m) Volyně(m,s,m) Prkošín(m) Čestice(z) Radešov(z) Hoslovice(s) Nová ves(s) Panské Mlýny(s) Soběšice(s) Bukovník(s) Žihobce(m) Rozsedly(m) Kadešice(m) Kotálovské dvory(m) Rok(m) Sušice

teplota 33°C

Den šestý: Sušice - Plánice - Nepomuk - Třemšín

Etapa 77km.

Sušice(z) Hrádek(z,s,z) Zbynice(z) Čejkovy(z) Ústaleč(z) Mladice(z) Zavlekov(z) Plichtice(z) Plánice(č) Lovčice(č) Kakov(č) Kozlovice(č) Nepomuk(z) Vrčeň(s) Sedliště(s) Zahrádka(s) Čížkov(z) Chynín(z) Třemšín(č) Hutě pod Třemšínem(s) Věšín

teplota 35°C

Den sedmý: Praha - Kytínská louka - Praha

Etapa 90km.

Věšín(s) Buková(s) lom(m) Pod Hubertkou(ž) Praha(ž) U sv.Jana (m) Skelná huť(m) Vodní nádrž Pilská(a) Obecnické sedlo(a) Obecnice(č) Sádek(č) Dominikální Paseky(a,m) U Skály(a) Malý vrch(a) Kuchyňka sedlo(č) Pod Studeným vrchem(č,Ivonka) Vysoká jedle(č) Stožec(m,a) Klondajk(a,č) Čunčí huba(č) Červený kříž(č,a,č) Skalka(č) U Šraňku(č) Černolice(č) Jíloviště(č) Baně(a) Komořany(a) Krč

teplota 34°C