Den prvý: Praha - Ždár nad Sázavou - Skryje - Tišnov

Na hlavním pražském nádraží se onoho rána sešel Servác s Bonifácem. Teplota okolního vzduchu vyžadovala dodatečný ohřev, který Servác realizoval malinkou a plnou reklamní lahvičkou od whisky. Alkohol pomohl překonat nástrahy Českých drah a oba pak usedli do kupé rychlíku směr Brno. Servác vytáhl druhou reklamní lahvičku, rozdělil se s Bonifácem a vyhlédl z okna. Po perónu se blížil Žofie, udal kolo a zařadil se do sestavy. Sotva usedl nabídl Servác třetí lahvičku.
Vlak se dal do pohybu. Jak jsme projížděli po úbočí Vítkova, objevila se čtvrtá reklamní lahvička plná zlatavé lihoviny. Trošku mi začalo vrtat hlavou, kde Servác ty lahvičky pořád bere. Nemá batoh, jen větší ledvinku nacpanou oděvem. Pak za okny přijelo nádraží Libeň a další lahvička whisky. Probírali jsme mapy a dobře si zapamatovali směr a značení mezi Ždárem nad Sázavou a Devíti Skalami nejvyšším to bodem Vysočiny, který jsem dosud na svých cestách míjeli. Mapu jsem však musel odložit protože mi Servác vnutil plnou lahvičku.
Nežli vlak přibyl do Kolína, počítali jsme lahvičky již na desítky. Počty se nám však brzy začali plést, takže podle dodatečných průzkumů a rekonstrukcí se počet lahviček odhaduje na patnáct až třista. V takovém stavu se nelze divit, že Servác laškoval s tlustou průvodčí a sliboval ji pusu, když zapíská na píšťalku.
V Kolíně přistoupil Pankrác, který cestoval z Lysé nad Labem, neboť se poslední dobou vyhýbá Praze i Zbraslavi. Jeho vlak byl ale zpožděn a rychlík se měl k odjezdu. Servác využil svůj vliv na průvodčí a ona zcela omámena vyčkala s písknutím nežli Pankrác uložil kolo a nastoupil bezpečně v vlak. Pankrác se ihned chopil lahvičky a cesta pokračovala v podobném duchu až do Ždáru nad Sázavou.
Na nádraží Ždár nad Sávavou předvedl Žofie své nové kolo. Jistě si pamatujete, že vloni si Žofie nechal svařovat rám v autoservisu u Jeseníku. Potom mu prasklo sedlo, odlupovala se rez a následovaly další závady, které majiteli lehce naznačovaly, že je čas změnit kolo. Nového kola se zmocnil Servác a zakroužil po nádražní budově chvíli po té, co požil kalíšek kedlubnovice. Výsledek se dostavil ihned. Ulomil Žofii blatník a nebožák pak musel téměř celý týden používat tzv. Pankrácův blatník.
Po další nádražní přípravě vyrazila celá čtveřice řádně připravena z nádražní budovy. Nyní pojedeme po červené na sever na Devět Skal. Kdosi spatřil červenou značku a s výkřikem radosti vyrazil. Ostatní se přidali a již jsme opouštěli město a užívali si jízdu v přírodě. Topografie byla zcela potlačena prostou radostí z jízdy a z faktu, že udržíme rovnováhu na kolech. Tu se někdo pozastavil nad tím, že horizont za našimi zády je vyšší než před námi. Bonifác vytáhl mapu a pokoušel se zorientovat. Ukázalo se, že krajina neodpovídá mapě. Shodli jsme se tedy na tom, že člověk krajinu neustále přetváří a že závada je v krajině. Jeli jsme dále. Tu jiný podle lišejníku na kmenech stromů odhalil, že směřujeme na jih místo na sever. Následující ves Březí nad Oslavou nám domněnku potvrdila. Došlo k operativní změně trasy, krajina byla uznána za platnou a kola se otočila zpět k severu.
Pozornost ale časem klesala a Bonifácovi i ostatním se při pohledu do mapy rozplývala písmenka. O hodinu později bylo na jedné vyvýšenině zjištěno, že nadějný severní směr už delší dobu neplatí a pohled do nížin naznačuje, že nás opět přitáhl jih. Došlo k další korekci dráhy, tentokrát už poslední, a dobytí Devíti Skal odloženo na neurčito.
V odpoledních hodinách si Žofie povšiml, že dochází k nebezpečnému poklesu hladiny alkoholu v krvi a navrhl vzít tento fakt na zřetel. Stavili jsme v obci Bobrová v restauraci na návsi na pozdní oběd a jiné. Zde proběhl PSB turnaj v kulečníku biliárdovém. Zatímco do finále postoupil Žofie a Bonifác, kulečníkový poloprofesionál Pankrác se zcela znemožnil, když považoval obě černé koule za svoje a jedním štouchem je v úvodu hry poslal do otvoru v rohu. Faux pax pak dlouze vydýchával a topil v lihovinách. Servácovo strkací umění zase ohrožovalo samotnou servírku ač stála dobrých deset metrů daleko a ještě kryta za pípou.
Milý čtenář si jistě pomyslí, že z původní sportovní myšlenky týdnů PSB se vytrácí jaksi ten sport a naopak příbývá umění kavárenského a povalečského. A že PSB jsou jen banda lemplů a alkoholiků. A milý čtenář má pravdu. Ale při dalším čtení pozná, že alkohol se mění v cukr, když je třeba a dodá odvahu a sílu k velkým činům.
Po krátkém zaváhání, kdy na nás opět nakrátko zlákal Jih, jsme opustili Bobrovou po správně červené a pokračovali do Mirošova. Nyní již naše cesta vnikla do údolí říčky Bobrůvky. Ihned zpočátku nastává obtížná trialová pasáž, která prověřuje naši stabilitu na kozách. Cesta není snadná, je však členitá a zábavná a rychle ubýhá. Na hradě Mitrov odhalil Žofie kešku a my ostatní žízeň. Dole pod hradem je pionýrský tábor a také distribuovna piv a limonád. Tuto jsme navštívili před další cestou. Ihned po odjezdu následoval Bonifáců defekt. Přesněji defekt předního kola. Pláštěm pronikl trn olbřímých rozměrů. Za poznámku stojí, že toto byl jediný defekt na našich kolech v tomto týdnu. Defekty na pohybovém ústrojí jezdců nejsou zatím počítány.
Červená značka nabyla vlastností nechvalně známé značky červené posázavské. Cyklistické pasáže se zkracovaly, přibývalo horolezeckých úseků. Před jedním obzvláště výživným místem se Servác se Žofií raději vrhli do vln říčky Bobrůvka s nadějí na lepší druhý břeh. Žofie však odmítal namočit své boty, proto je sejmul, umístil na řídítka a kráčel po říčním dně v ponožkách. Boty mu uprostřed říčky pochopitelně spadly do vln.
Bonifác preferoval sucho bez rizika a tak lezl po skalinách. Jenže za touto pasáží, jak již nyní víme, následuje ještě mnoho podobných. Jeden úsek je dokonce vyšperkován strženým svahem a vyvrácenými stromy. Prolézt patnách metrů přímo nad řekou důmyslně poskládanými kmeny, drže se levou rukou kořenů, pravou dřímaje bycikl, vyžaduje umění, dva strážné anděly a hlavně alkohol v krvi. Pouhý pohled na tato místa může u střízlivých jedinců vyvolat pocity zoufalství a maniodepresivní stavy. Vracím se tím k obhajobě špatného dojmu, který dnešní úvod mohl ve čtenáři vyvolat. Jak vidíme, všechno zlé je k něčemu dobré. Servác každých dvěstě metrů brodil řeku, Žofie kombinoval vodu se skalami, Bonifác jen lezl a Pankráce jsme už dlouho nikdo neviděl. Těch pár kilometrů do Skryjí se nám proklatě protáhlo.
A již Skryje, zde se celá výprava opět poskládala z jednotlivců rozprášených po celém údolí. Veškerá energie byla ta tam. Strhané obličeje hledaly vývěskou slíbené občerstvení. A to přicházelo! Avšak né k nám. Otevřeno v červenci a srpnu. Nutno podotknout, že celkovou destrukci týmu narušoval jen Servác, který jsa nadupán, neustále vykřikoval hesla "vezmem to ještě po tý modrý", "žádný hospody", "proč nejedeme přes ten kopec?" a "chachacha, to jsem ale nadupanej". V Dolních Loučkách se týmu podařilo přesvědčit Serváce k zastávce na občerstvení.
Kousek před Tišnovem došlo ke krátké vzpouře proti vedení výpravy a Bonifác zůstal na silnici sám. Všichni se sešli v Tišnově pod náměstím a ihned se opět rozdělili a začalo delší pátrání po ubytování. Vítězem se stala ubytovna na jihu obce. Madam provozní byla přítomna a rychle vyřídila potřebné formality. Kola jsme umístili do vstupní haly, přivázali je k socislistickým křeslům pod mozaikou zemědělců radujících se z nového rozmetače chlévské mrvy. Odpočívadla schodiště budovy byla vesměs obsazena občany temného zjevu, vzduch neprůhledný kouřem byl nasycen výpary z lihovin. Vyhledali jsme umakartové dveře našeho pokoje a rychle se přichystali k odchodu na večerní stravování.

???

Žďár nad Sázavou(č) Březí nad Oslavou(s) Kotlasy(s) Ostrov nad Oslavou(s) Obyčtov(s,č) Řečice(s) Radešínská Svratka(s) Bobrová(č,a) Mirošov(s,m) Strážek(m) Mitrov(m) Habří(č) Trenckova rokle(č) Skryje(č) Vrbka(s) Dolní Loučky(s) Předklášteří(m) Tišnov

teplota 20°C

Den druhý: Brněnská přehrada - Slavkov u Brna

Ráno bylo lze pozorovat na záchodě zajímavý jev: z odtahového ventilátoru vnikal do prostoru hustý cigaretový dým. Kdo potřeboval na WC, vracel se po výkonu nasycen kouřem jako by ztrávil týden roznášením piva v pajzlu páté cenové skupiny. Ovzduší místnosti tak bylo tvořeno uhlovodíky, převážně metanem, a dále aerosoly, odpady po spalování cigaret. Dýchatelný vzduch se vyskytoval pouze v teoretické podobě. Noc v takovém prostředí má blahodárný vliv na velikost a schopnost plic. Ovšem přechod na venkovní ovzduší je přinejlepším riziko, neboť kyslík je pro nezvyklé jedovatý plyn.
Posnídáno bylo v pekařské prodejně u Pennymarketu. Od milé starší paní jsme vyslechli detailní příběh jejího muže i její životní osudy a Servác ji s vděkem promazal řetěz jejího kola. Bonifác se zatím snažil zvýšit tlak v lahvičce WD tak aby také získal proud maziva na převody svého kola. Ke zvyšování tlaku použil tzv. metodu dupání. Nádobka se však natolik zdeformovala, že už dále nemohla plnit svoji funkci ani se ztraceným vnitřním tlakem a tak byla ekologicky zlikvidována. Mazání se i zde chopil Servác.
Začala velmi příjemná cesta podél Svratky. Později se dojem pokazil zatopenou cestou. Drobné nošení kol nad vodní hladinou klouzaje po kluzkých kamenech. A dále cesta a pěkné trialové pasáže, místy nejetelné. Projeli jsme Veverskou Býtiškou, po té kousek podél počátku vzdutí Brněnské přehrady a stoupání na Mečkov, krásný sjez mokrým listím a blátem a již hrad Veveří.
Pokochali jsme se pohledem za zavřený hran a prohlédli si jej ze všech stran. Sjeli jsem dolů na parkoviště a dále přes most na druhou stranu Svratky. Zde opět terén. Bonifán absolvoval letošní ročník bez nejmenšího převodníku. Měnil nedávno řetěz a za stálého přeskakování při zvuku výstřelů se posouval vpřed doufaje, že si řetěz na neposlušné převody zvykne. Skutečnost byla jiná, sice se zbavil častějšího namotávání řetězu na nejmenší převod avšak pravděpodobnost tohoto jevu přímo souvisela se silou šlapání. Přišla tedy vždy v nejméně vhodnou chvíly, kdy bylo třeba dupnou aby se přehoupl kořen, či aby se podařilo vyjet nečekané převýšení. Bonifác tedy často vinou selhávající techniky tlačil svůj bicikl a uhýbal ostatním. Tak i tady, kdy musel přepustit výhodné místo na špici nečekaně zadrhlým šlapáním.
A dolů po schůdkách k hladině přehrady po romantické vyhlídkové pěšině. Cesta po břehu Prýglu uběhla velmi rychle. Zastavili jsme v otevřené hospůdce na pivo a chléb se syrečkem. Po chvíli proběhla exkurse v elektrárně Brněnské přehrady a již dále po proudu řeky po jakési cyklotrase. Brno jsme tak více-méně minuli velice rychle. Oběd jsme hledali delší dobu. Cestou nebylo nic vhodného, jen jaký-si Jungle Steak house a nebo stánek s pochybnou stravou. Až nakonec v Horních Heršpicích byla sympatické hospůdka.
Dále změna trasy, přejeli jsem Svratku kousek pod soutokem se Svitavou, přejeli dálnici a již nudné roviny bez turistických cest. Přesun probíhal proto po silnicích, vlastně až do Slavkova.
V obci Kobylnice zlákala nás sympatická restaurace zvláště tedy nastávajícím časem zápasu v ledním hokeji. Tuším, že Česká republika - Norsko. Prohráli jsme. To ale nebránilo Pankrácovi s Žofií zasypávat stůl přívaly kořalek. Když už se začala situace uklidňovat a na stole zbylo jen pár nedopitých kalíšků, přinesl dobrý člověk Žofii jeho tašku i s penězi. Žofii pod vlivem emocí, alkoholu a dojetí z dobroty moravanů obnovil svojí podvratnou činnost a začal opět objednávat kořalky na celé kolo. S otupělou myslí a sníženým stavem financí jsma posléze nasedli na kola a pokračovali dále, kde nás však docela probudil neuvěřitelně odporný název obce. "Práce". Něvěřili jsme vlastním očím. A zcela otřeseni nastoupili závěrečnou část naší dnešní cesty. Hovor úplně utichl. I jinak hovorný Pankrác byl o té chvíle uzavřen do sebe.
Navštivili jsem památník bitvy tří císařů ve světle zapadajícího slunce. Do Slavkova dojeli až za tmy. Penzion byl vyhledán v souladu se všemi zvykostmi. Večerní hygiena a již útulná hospůdka. Pán majitel přišel nabídnou své kuchařské umění a na jeho doporučení jsme zbaštili husí jatýrka v olejíčku. I slivovice byla.

Tišnov(č) Březina(č) Veverská Bítýška(č) Veveří(č) Brněnská přehrada(a) dále podél Svratky Horní Heršpice(a) Přízeníce(a,s) Tuřany(s) Kobylnice(s) Prace(s) Křenovice(s) Slavkou u Brna

teplota 18°C

Den třetí: Napajedla

Ranní klasika zcela podle zvyklostí. Snídaně mezi proudy pracujicích na lavičce na náměstí. Pankrác prohlíže obsah své peněženky a mlstně pokukoval po inzerátu nabízejícím k prodeji malý vinohrad. Bonifác domlouval kloubnímu vazivu, Servác vypoustěl plyn a Žofie hledal ve svém telefonu kešky.

Slavkov u Brna(s) Křižanovice(s) Rašovice(s) Vrčava(a) U Zlatého jelena(m) Červený kříž(č) U Slepice(č) U Kříže(z) Jestřabice(m,s) Koryčany.
Koryčany(s) Stupava(a) Buchlovice(s) Břestek(s) Tupesy(s,a) Staré Město(v) Praha
Koryčany(m) Střílecký hrad(m) Vlčák(č) Brdo(č) Komínky(č) Zadní Paseky(č) Halenkovice(č) Napajedla

teplota 11°C

Den čtvrtý: ---

teplota 11°C

Den pátý: ---

teplota 3°C

Den šestý: Hranice na Moravě

teplota 12°C