Den mínus druhý, mínus prvý, nultý a prvý: Morava

Přesun do Kravihorské republiky, místa to pod horou Kraví u obce Bořetice kraje jihomoravského, proběhl podřadným způsobem, tedy vozem. Protože pravda ve víně se lépe hledá s přáteli a ve větším množství byl víkend takto naplánován s tím, že zamluvený sklípek a ostatní opustíme v neděli dopoledne. Sobota měla být věnována okružnímu výletu po okolí. Všichni souhlasili jen počasí bylo proti. Překročením stého kilometru dálnice D1 nastal trvalý déšť spojený s poklesem teploty pod únosnou mez. Blíže se k Jižní Moravě tento nelichotivý trend se ještě prohluboval. Nedaleko nejteplejšího místa v Česku bylo celý víkend sotva sedm stupňů. A déšť nám ni ostatním nedovolil vytáhnout svá kola. A tak nebýt motoristického výletu na Lednický zámek respektive na grog v místní restauraci, nevylezli bychom z temného sklépku ani na chvilku.
A pak přišlo pondělí. Déšť neustával. Morálka na bodu mrazu. Kamarádi vyvedli ze sklépku svá znuděná a neužitá kola a počali je nakládat na vozy. My, tedy Pankrác, Servác a Bonifác, se potáceli v depresi. Zoufalý Servác v ranních hodinách provedl starý rituál se slunečními brýlemi, mající zahánět déšť. Čísi sluneční brýle umístil na vhodné místo, pokryl je obsahem tuby opalovacího krému a vzniklou substanci demonstrativně rozmělnil kamenem na drobné částečky, které rozptýlil po okolí. Bez viditelného úspěchu. My ostatní vybavovali kola i sebe protimrazovými a protiděšťovými doplňky. Byly vypity zbytky všeho, co připomínalo alkohol byť i vzdáleně.
V poledne bylo vládním nařízením ukončeno marné čekání na konec deště. Kola jsme vyvedli před sklípek, zamkli, usedli na mokrá sedla a opatrnou rychlostí vpřed valící se vodou uvedli zarezlé převody v činnost. A hle! Obloha měla rázem problémy s prostatou. Tak řečené chcaní přešlo v decentní močení až cmrndání až voda ustala zcela. Rituál má asi zpožděný účinek. To ovšem v manuálu popsáno nebylo. I teplota překvapila na vystoupila na neuvěřitelných 9°C. Inu Jižní Morava...
Za takových podmínek není proto divu, že obyvatelé Němčiček mají kousek za obcí mezi vinicemi pěkné lyžařské středisko. Tahle obec je opravdu skoro horská. Stoupání k naší radosti ohřálo naše prochlazené organismy natolik, že jsem se odvážil vyjmout z oděvu strategicky rozmístěné noviny. Pro jistotu jsem je zastrčil během jízdy Pankrácovi pod poutko batohu, aby byly po ruce.
Nad Němčičkami je výhled na celou Pálavu. Bylo vidět, že obloha se západním směrem se projasňovala. Naše situace se od rána podstatně zlepšila. Nyní jsme byli fázi: sundat či nesundat větrovku. Nálada stoupá takže Hustopeče a první dnešní pivo na nás nečekali příliš dlouho. A zde v Řídkopečích jsem byly nuceni se seznámit s téměř zapomenutým nebeským úkazem zvaným Slunce. Jaký div...!
Měli jsme zpoždění, mimo asfalt bylo všude voda a bláto, rozhodlo se, že dnes dáme z časových důvodů silniční časovku. Ovšem hnedle po tom, co z žíznivých důvodů dáme nějakou tu pivní posilující jednotku. Zakrátko jsme měli Pálavské vrchy daleko za zády a v dáli na obzoru se začínali rýsovat siluety Vysočiny a jihomoravská rovina se začínala vlnit. Při sjezdu z prvního významnějšího kopce se zjevila malebná krajina přivedená k dokonalosti obrovským chrámem boha elektřiny zvaným Dukovany. Jako každý správný Krumlov má i ten moravský nablízku jadernou elektrárnu. Naše nedokonalá těla ovšem energií z atomu pohrdají a žádají stále stravu standardní flaxoidní. A to i přes to, že je téměř jisté, že američtí vědci jistě objevili či objeví způsob jak polykat přímo uran. Naše žaludky ale volaly po knedlíku.
Nevrlá paní kousek od náměstí v Moravském Krumlově nám afektovaným řevem na otázku "Dobrá ženo, kde se zde můžeme najíst?" odpověděla "Támhle za rohem je všechno co potřebujete, lumpové!". A opravdu, za rohem byla hospoda, kde měli vše co jsme potřebovali: polévku, hlavní jídlo, záložní jídlo, zmrzlinový pohár, dvě piva a fernet. Cena takového oběda byla ovšem neuvěřitelná: 110,- korun (slovy: sto deset). Jo, Alfons Muchů si uměl vybrat.
Přes varování moudrých jsme město opustili po cykloturistické trase. Znáte to, takové ty žluté cedulky s podivnými čísly co jsou všude tam kde je nepotřebujete. Sotva se však necháte takovou trasou polapit, vhodně chybějící cedulka vás přivede do horoucích pekel kde ani Béda Trávníček s gps nepomůže. Tato trasa ale byla slušně značená, neboť se ztratila až po pěti kilometrech. Skončili jsme na silniční smyčce u ubytovny ve stínu chladících věží. Dál již jen kypré lány. Byla to zvláštní budova. Všechna okna zamřížovaná a skrze mříže si nás prohlíželi podivné bytosti. Na první pohled podobní lidem, ale měli vždy něco navíc : oko, ucho, ruku i hlavu. Usoudili jsme, že to asi jsou potomci zaměstnanců elektrárny. Raději jsme se rychle vzdálili.
Ještě předtím jsme absolvovali stíhací závod s místním borcem, který krátce po našem průjezdu jeho rodnou vsí rozrazil vrata, předvedl časovku na 1km a v další vesnici dávíce plíce zmizel na hřbitově. V této vesnici mají na štítu obecního úřadu pověšený display s aktuálně měřeným údajem výše radioaktivity v ovzduší. Kraj je to jak jsem již psal malebný. Kolem elektrárny, kam oko dohlédne, sloupy elektrických vedení všech tvarů a velikostí. Je-li slunce nízko nad obzorem pak sluneční paprsky mají pramalou šanci skrze zástupy konstrukcí kamkoliv proniknout. Silnice vedoucí kolem jaderného komplexu si nás pěkně vychutnávala, ač celkem rovinatá, přece bylo šlapání až nepochopitelně obtížné. Hned za rozvodnou jsme utekli na první křižovatce do polí.
Vyhýbaje se tomuto hlavnímu tahu polem, lesem, vsí, přibili jsme do vsi na svahu pěkného kopečku s vysílačem, která se zdála jako stvořená pro zakončení dnešní etapy. Klid, příroda a Třebíč nedaleko. Však hlad velmi blízko a hospoda nikde. Po krátké poradě pokračovalo se dále. Z vrcholku to jelo samo téměř až do Třebíče. Naše unavené organismy s minimální námahou dopravili sebe do města z jižní strany.
První pokus o ubytování v socialistickém kultůráku skončil vinou přemrštěné ceny a nenávisti ke kolům neslavně. Další hotel u nádraží nabízel ubytování pouze na jednu hodinu. Na dotaz, zda-li je možno si zaplatit osmkrát jednu hodinu mě recepční vyhodil. Následoval předražený pension se zlatou klikou a potom hledání stadionu. A u stadionu restaurace a hned vedle ubytovna! Krátký telefonát, příchod odpovědné vedoucí, výdej povlečení a uschování kol.

Vénečko, odrůda: červené. Pohoštění formou moravského stolu. Prohlídka Lednického zámku. Pankrác a Bonifác a Dukovany. Pankrác a Bonifác. Detail.

teplota 7-10°C

Bořetice(s) Hustopeče(s) Moravský Krumlov(s) Dukovany(s) Třebíč

Den druhý: Třebíč - Křemešník - Hejlov

V Třebíči mají pěknou vývařovnu, čistou a dobře zásobenou. Po jídle, ve společnosti s Bernardem, zkoumali jsme právě zakoupenou mapu, jak město opustit, vyhnout se asfaltovému povrchu, ale zase to moc nepřehánět, přece jen těla máme po včerejší víceméně silniční nudě ztuhlá. Jako ideální, zdála se červená značka podél říčky. A opravdu vedla krásně a ohleduplně podél vody po příjemném chodníčku. Žaludky měli ideální podmínky pro zpracování snídaně: mírný pohyb dolních končetin zajišťuje funkcí svalů odlehčení srdce výpomocí krevnímu oběhu, mírný pohyb trupu ze strany na stranu rozprostře žaludeční šťávy zdokonalené výborným pivním mokem rovnoměrně po celé dutině, čerstvý vzduch proudící mírně nad normál do plic ideálně okysličuje krev a v neposlední řadě mentální činnost našich nervových center pozitivně ovlivněna krásou začínajícího dne uváděla další funkce těla k dokonalosti.
Nedovedu pochopit jak jsou někteří lidé necitlivý k základním principům vlastně všech k přírodě blízkým filosofiím. Dokonalou rovnováhu sil Jing a Jang dokážou zmařit jedinou značkou na stromě. Příjemné meditační rozjímání, zničí paradoxně poměrně hezkou věcí jako je normovaná česká turistická značka 10x10cm červené barvy, varianta se šipkou vlevo, mírně nahoru. Je mi jasné, že práce značkaře je náročná, dobrovolná a špatně placená. Ale myslím, že tento třebíčský byl ovlivněn vzorem našich politických špiček více než je zdrávo. Někdo svoji nenávist k lidem přetaví v obraz či hudební dílo, tenhle v turistické značky. Nahoře nad řekou se zdálo, že se ten člověk polepšil. A snad i uvědomil si svoji chybu. Vedl proto značku zpět k řece asi aby všechno napravil. Ale dole ne aby setrval v poklidu a míru, zase normovaná značka velikosti mexického dolaru kolmo nad řeku. A pak dolu ...
V Přibyslavicích měli naštěstí otevřenou hospodu. Je to div, bylo dost brzo a na podobných místech bývají hospody v činnosti až odpoledne. Paní hospodská byla milá, mladá a rychlá. Tedy přesně taková, jaká má být. Dále do kopců jsme se vydali po silnici. Nejak se nám ta modrá vedoucí lyžařským areálem nezalíbila. Ovšem v Radoníně jsme se s věrným průvodcem opět smířili. Následovala Brtnice. Hezké městečko. Nějak jsme ale nenašli důvod se zde zdržet.
Cestou v Suché vynořila se nečekaně hospůdka a právě včas na oběd. Doplnit síly a dále. Pro další dobrodružství jsme ponechali značku žlutou. Žluté bývají na okraji zájmu značkařů i turistů. No a tahle nebyla nijak výjimečná. Hned, co nám poskytla vydechnutí mírným skopcem, začala se ztrácet. Překročením Loveckého potoka začal nářez (anglicky: dead story). Značka vedla náhodně lesem po mechu a jehličí, mírně do kopce. Valivý odpor připomínal jízdu sněhem. Dále bylo třeba objíždět klacky a kmeny eňu-peňu. Když se žluté nahodou do rány připletla lesní cesta, byla po lesnické párty v dezolátním stavu, že jsme ještě rádi vjeli zpět do mechů. Se zelenou se trasa zlehčila a na Kostelcem se mi zajímavě zkroutil řetěz. Některé články se pootočily zcela horizontálně a bylo třeba je šroubovákem násilím přemlouvat zpět do vertikální roviny. Po opravě ovšem přestal s řetězem spolupracovat malý převodník. Což je mírně řečeno nepříjemné.
Vrchol Čeřínku jsme vynechali, šetřili tak síly na zlatý hřeb - Křemešník. Nutno řící, že žlutá divočina nás připravila o značnou část sil i vůle. Na Křemešník jsme se sotva dovlekli a očekávali potravinovou podporu. Turistická hospoda byla uzavřena, ale za rohem je restaurace, kde právě večeřela skupina slabomyslných na ozdravném pobytu. Takový slobomyslný jedinec na ozdravném pobytu se kupodivu moc neliší od běžného občana, kterého můžeme potkat na ulici, nebo vidět v televizi. Místo typu golfové hole řeší barvu jablka, místo obdivu ku černému silnému autu obdivuje kliku od WC a místo anglického slangového výrazu použije citoslovce údivu. Myslím, že bychom se zkamarádili. Ovzvláště Servác zapadl. Ihned se k němu přiřítil bývalý známý a vzpomínal, co spolu všechno prožili. Příjemné okamžiky této společnosti rázně ukončil blížící se soumrak. Objeli jsme klášter a vrhli se dolů. Cestu mírně znepříjemňují budované schody. Zvlášť Pankrác huhlal a usedavě plakal nad divně se tvářícím zadním ráfkem. V jednom místě měl větší šířku a tak výražně omezoval Pankrácovu deceleraci.
V Onřejově, v restauraci měl Servác geniální nápad nafasovat PET lahve plněné pivem, nějaké buřty a pečivo na večeři. Cíl dnešní cesty byl v opuštěné chatičce poblíž Hejlovského rybníka. Chatička byla spolehlivě vyjedená, ani sirky jsme nenašli. Servác proto třením dvou dřev rozdělal oheň a vzápětí vysílením omdlel. Probral se akorát včas, aby zachránil poslední doušek piva a vyhrabal trochu zuhelnatělého špekáčku z chladnoucího popela.

teplota 12°C

Třebíč(č) Přibyslavice(s,m) Brtnice(ž) Suchá(ž) U políčka(z) Popický vrch(z) Kostelec(z,s,ž,s) Čeřínek-sedlo(č) Nový Rychnov(s,ž) Křemešník(m) Lešov(s) Pavlov(s) Vokov(s) Ondřejov(a) Hejlov

Den třetí: Pelhřimov - Humpolec - Lipnice nad Sázavou

Ráno náš nečekala žádná snídaně, takže chatku jsme opustili bez zdržení. Ihned v první vesnici byl slušně zásobený cykloobchod. Řetěz ale neměli. Pankrác se rozhodl pro výměnu ráfku - když sundal plášt, vykoukla prasklina. Zakoupil ráfek a dráty a šli jsme přeplétat. Už samotný nákup trval hodiny, neboť jsme čekali na otevření, pak až se nám prodavač bude věnovat, pak až se Pankrác rozhodne, pak až se nám bude prodavač věnovat, pak až Pankrác nakoupí, pak až zjistí, že má špatné dráty, pak až se mu bude prodavač věnovat a pak až mu dráty vymění. Remontáž zadního kola končila úderem jedenácté hodiny.
Do Pejřimova jsme přibyli v zápětí. Místní věžní hodiny právě ohlásily čas polední. A my jsme, respektujíce jejich vůli, usedli něco pojíst. Čekání na objednanou stravu vyplnil jsem nákupem řetězu, neb starý pochroumaný se již dlouho dožadoval důstojného odchodu na odpočinek. Ovšem shánějte v Pejřimově řetěz nešimánovitého typu. Dílo se však podařilo, ale oběd zatím vychladl a značně ubyl na gramáži vinou nenažraných kamarádů. Ti se, přejedení, přesunuli na náměstí k cukrárně, kde se zmrzlinou v pazouře pozorovali, jak zápasím s novým řetězem nýtovačem a posléze hledám po náměstí starou rychlospojku. Ovšem vítězství je moje, chápu špinavou rukou kornout se zmrzlinou, po té, co jsem nebohé zmrzlinářce předal špinavý olejnatý pěníz neurčité hodnoty. Chuděra jej musela promnout v dlani aby odhalila tvar. Zmrzlina stála dvanáct korun, dostala desetikorunu a další minci ode mě už nechtěla. Pochopitelně spolupráce nového řetězu se starými převody vázla. Tipoval jsem padesát kilometrů na usazení. Zlobil ještě asi měsíc, než jsem ho vyhodil.
Rozhodně jsme nemohli minout světoznámou ves Kojčice. Tento kraj je filmově pověstný. Ovšem zde žádná pamětní deska typu Hliník nebyla. Z Kojčic vedla značka hezkou pěšinkou po mezi, posléze dolů k potoku na nivu nedávno postiženou povodní. Původní směr přetínalo nové jezero a v jeho okolí nánosy bahna. Bylo třeba objet polehaným rákosím. Servác umě načtrl trajektorii zrádnou bažinou, tak že po pár minutách strachu jsme stanuli na pevné půdě. Naše radost netrvala dlouho. Následující malebný úsek po krásné pěšině zařízlé do svahu nad říčkou se zařadil do oddělení "Smrt s kolem" po bok takových, již zpopularizovaných úseků jako Králický sněžník, střední tok Sázavy, údolí Bílé Opavy a podobně. Cesta zcela znetvořena podřezanými stromy. Běžné překonání takového záseku vyžadovalo vis vysoko nad říčkou za smrkovou větévku s kolem v levé ruce. Nebo prolámat průchod zeleným pichlavým tunelem. Na hrázi Sedlické přehrady rozhodli jsme, že do Humpolce ulehčíme našim potrhaným a zkrvaveným údům a zbytek červené překleneme asfaltovým bypassem.
Kupodivu je v Humpolci poměrně obtížné najít hospodu, kde točí Bernard a lze zároveň užít zahrádku. Zahradní restaurace mají zásadně Gambrihnus, asi proto aby hosté s pokaženým žaludkem neznečisťovali interiéry. Vůbec Gambrihnus je zajímavý fenomén dokazující moc reklamy. Již léta to je co tuto tekutinu bylo lze nazvat pivem. Nyní chuťově připomíná pivní vitacit, pěna začíná obsahovat fialový film známý z ropných produktů, s rostoucí teplotou tekutiny klesá(!) její tvořivost. A hořký je jen při průtoku do hrdla a to ještě divně - palčivě. Moderní technologie výroby postrádá většinu důležitých faktorů a dějů, které odlišují pivo od kočičí moči s lihem. Výroba je optimalizována tak, aby byla co nejlevnější. Výrobní cena je zdaleka nejnižší ze všech piv. Ale prodejní cena je zdaleka nejvyšší ze všech piv. Mezitím je cena za reklamu. A proti veškerému rozumu spotřeba onoho roste. Lid, zvláště vesnický, ví, že Gambrihnus je nejlepší pivo, protože to říkají každých deset minut v televizi. Pohrdá místní dobrotou, kterou točí v hospůdce na náměstí, volají po nejlepším pivu z Plzně. Které se mimochodem v Plzni už asi nevaří. A vůbec slova "vařit" a "Gambrihnus" nemají nic společného. A hospodský, aby přežil, objednává Gambrihnus. Cena piva-nepiva je nyní o pět korun vyšší. Lid je spokojený, sleduje fotbal a nadává na bloky reklam, které zaplatil. A zatím, kdesi hluboko v lidských genech, podivné chemické látky uložené v těle z každého Gambrihnusu, pomalu narušují genetickou informaci člověka. Pak za pár let děti druhé-třetí generace vybaveni třetím uchem uprostřed čela ve tvaru znaku Gambrihnusu budou tvořit nekonečné fronty na ušním oddělení neboť budou úplně hluché. PSB se ale tomuto nepivu vyhýbají. Poznámkami na tuto adresu vyvolávají rvačky a nenávist hostinských. A tak zůstávají často na lahvovém pivu. Je to těžký boj, ale PSB se nevzdá. NIKDY!
Během Humpolecké zastávky došlo k rozkolu mužstva. Bonifác s prokluzujícím řetězem odmítl vrcholovou prémii a do Lipnice vyrazil po asfaltu. Pankrác se Servácem volili "spolu po modré". Tak se osamocený Bonifác ocitl v Lipnici, na náměstí, v restauraci u Kdovíjakého krále. Před vchodem postával Jaroslav Hašek - majitel a svým zjevem lákal k návštěvě. Ve slabou chvíli vyslovil Bonifác před panem Haškem nesměle dotaz ohledně ubytování. Pan Hašek zmizel. Bonifác si objednal a po druhém pivu (Plzeňském - neboť desítka jest zde Gambrihnus), získaje kuráž, otázal se obsluhy na ubytování. Dozvěděl se ale strašlivou pravdu. Ubytování sedm set na osobu a pan Hašek vám už připravuje pokoj. Právě ale dorazili Pankrác se Servácem. Situaci, po bouřlivém brain-stormingu, zachraňujeme útěkem. Nikdo nechtěl pohlédnout do očí Haškových a vyslovit nespokojenost s cenou.
Hodná paní mi napsala lísteček s telefonními čísly na místní ubytovatele. Na jedno se dovoláme a následně královsky ubytujeme. Z rozdílu cen jsme pořídili nejen dnešní večeři v zastrčené prefabrikované hospodě obklopené vraky aut. Měli zde výborný Bernard, vývařovna to sice nebyla, ale paní hostinská nám ukuchtila vynikající halušky s uzeným. Pankrác z radosti na výborným pivem rozhodil po stole pár fernetů a konzumace se začala komplikovat.

Pankrácův kultovní ráfek. Demontáž, montáž a remontáž. Demontáž, montáž a remontáž. Úchyl. Servácovo kolo. Sedlická přehrada. Lipnice nad Sázavou.

teplota 20°C

Částkovice(s) Pelhřimov(č) Krasíkovice(č,a) Kojčice(a) Prokopův mlýn(č) Sedlice-hráz(s,z) Humpolec(s|m) Lipnice mad Sázavou

Den čtvrtý: Havlíčkův brod - Železné hory - Heřmanův Městec

Cyklistovo čisté prádlo. Lesní idylka.

teplota 20°C

Den pátý: Přerov - Chlumec nad Cidlinou - Sobotka

teplota 25°C

Den šestý: Sobotka - Bezděz - Doksy

Neúměrné požívání dvanáctistupňové tekutiny způsobilo zvýšenou frekvenci nočního courání. Toalety, lépe řečeno místo, kde lze vykonat potřebu, jsou umístěny ve spodním patře na konci chodby. Tedy poměrně daleko. Kdokoliv vstal, šlápl ostatním vinou snížené funkce hipofízy, do obličeje. Na záchod dorazil o pár minut později a do návratu uplynulo více jak čtvrt hodiny. Za tu dobu nebozí vzbuzení opět spali. Pokus ulehnou na svoji postel opět končil buzením ostatních, kteří rušiteli slibovali strašlivou smrt.
Noční nepříjemnosti nezanechali na nás žádné negativní nálady. Ráno, po snídani na náměstí, vyhledali jsme vhodnou značku a po prvním ranním stoupání rychle přibyli pod Kost. Projeli jsme hradem a vtrhli do lesů. Písčitá půda dovede připravit spousty cyklistické radosti, ale i strastí. Výjezd na hrad Valečov jasně prokázal, že celá skupinka borců je v dobré formě. Celé okolí hradu je pánem Bohem navrženo jako kozistická lahůdka. Rychlé pěšinky, nečekaná krátká stoupání a sjezdíky, to vše potěší ducha cyklisty, obzvláště když se podaří rychlé podřazení hned po dokonale vykroužené zatáčce.
Dole pod hradem na parkovišti pro motorizované bylo možno doplnit spotřebované tekutiny. A pak i další pokračování červené do Mnichova Hradiště bylo zajímavé. Na náměstí nastala vhodná chvíle na dobrou zmrzlinu a pak ještě jednu.
I dále se červená předvedla v dobrém světle. Takže netrvalo dlouho a vnikli jsme do krásných lesů za městem. Pak ale nastal čas věrnou značku opustit, stáčela se špatným směrem. Krátké stoupání po zelené od rozcestníku přivedlo nás do lesních končin nikoho. Sluníčko svítilo, teplota ideální, krásná příroda všude kolem. Kraj je protkán cestami stvořenými pro odpočinkovou jízdu na kole. My se tak rychle dostali k hájovně u Bílého kamene, kde věrni zelené zahájili po chvíli příjemné klesání. Klesání se zrychlilo na kritickou mez, hlinitá cesta byla vyleštěna lesními traktory do kluzka a jízda představovala test rovnováhy a jezdeckých schopností. Brzdit nešlo a případná zatáčka by si vyžádala náklady pozůstalých na masový hrob. Ve finále kluzko přešlo citlivě v asfalt, zde jsme všichni bezpečně zastavili a oddechli si.
Bělá se ukázala jako místo nejvhodnější k obědu. Čas i náš hlad uzráli právě na náměstí. Tu čest, přivítat a pohostit PSB si po delší rozepři, přivlastnila čtyřka na rohu náměstí. Pivo zde sice neměli, ale po tom, co jsme vypotili, se dá požít i Gambrinus. Pankrác se Servácem jej pro jistotu desinfikovali malým panáčkem.

Kost. Bezděz. Pašík.

teplota 25°C

Sobotka(s) Kost(č,z) Nová Ves(ž,m,č) Valečov(č) Zásadka(č) Mnichovo Hradiště(č) Klokočka(č,z,č) Bělá pod Bezdězem(č,a,č) Bezděz Doksy