Den prvý: Praha - Beroun - Skryje - Zvíkovec

Benifác s Žofií den předem zahájili akce PSB 2011 grilováním a duševní přípravou, nevěda, že spolu také ročník zakončí. Toho rána, se začali na Zbraslavi objevovat další členové, Pankrác a Servác. Pod velením Pankráce se skupina posadila na sedla svých horských koz a vyrazila vstříc dobrodružství směrem Radotín - nádraží.
Trasu Zbraslav - Beroun navrhl Pankrác překlenout pomocí Českých drah, neboť tyto končiny jsou všem členům PSB důvěrně známé. Připadlo proto všem rozumné soustředit se plně na oblasti vzdálenější, mimo dosah jednodenního výletu. Z cestování vlakem se stala nudná záležitost o které se nedá nic zajímavého napsat. Prostě přijeli jsme na kole na nádraží a pokladní nám bez problémů, bez údivu a bez řečí prodal lístky na osoby i na kola. S koly jsme nastoupili do vlaku, ukázali jízdenku a pokračovali na Beroun. Čtenáři se to možná zdá jako normální a nechápe, proč se o takové samozřejmosti zmiňuji. Inu proto, že to není tak dávno, co přepravit sebe a kolo vlakem z bodu A do bodu B byla záležitost nejistá až riskantní. Nemluvím o zločinu na kolejích, ale o neschopnosti Českých drah, které se v těchto případech, zaplaťpánbů, změnila k podstatně lepšímu.
V Berouně PSB obsadili prodejnu Šírer a dokoupili a dovybavili svá kola na nastávající dění. Kupříkladu Bonifác si pořídil cyklopočítač a Pankrác klíče na dotažení kónusů nábojů. Pak to začajo pěkně zostra. Stoupání na Děd je na hranici možností převodů horských kol, místy i za hranicemi. Tady se ukázalo, že Pankrác je na tom velice bledě. V minulosti nejvýkonnější borec, který nám stačil i s jednou nohou za uchem, byl letos na úrovni gaučového kovboje. Doufali jsme, že se v průběhu týdne zmátoří, avšak marně. Pankrácův stav byl setrvale neúnosný a Žofie s Bonifácem tak měli cestou dost času na odlov kešek zábavy zvané geocaching. Právě tak proběhla zastávka na rozhledně Děd: Servác, Bonifác a Žofie právě scházeli po dlouhém rozhledu, když se objevil Pankrác. Po jeho krátké resuscitaci jsme pokračovali kolmo dolů po červené značce za zády s Pankrácem ve stavu blízkém klinické smrti.
Netrvalo dlouho z ztratili jsme poprvé značku. Do Hudlic jsme proto přibyli po silničce. Tady bylo stanovené občerstvení. Předpoklady příjemné konzumace na první pohled splňovala místní restauračka. Zde Pankrác zjistil, že odborný prodavač mu prodal klíče nesmyslných rozměrů - jeho důvěra v prodavače cyklosportů je neuvěřitelná. Každý jiný člověk by si klíče ihned ověřil na svém kole a běžel rozdíly doladit výměnou. Pankrác však ne. Tedy ne ihned, až v Hudlicích. Pokračoval dále s vaklajícím se kolem. K tomu všemu byla strava na pokraji konzumovatelnosti, nemít hlad, hádáme se. Takhle jsme byli vděčni za jakoukoliv biomasu v žaludku, pro jistotu vydatně chráněnou pivní zálivkou.
Rozladěnost zaplašil výstup na Hudlickou skálu a rozhled do kraje. Pankrác zatím pokračoval osamocen vpřed, aby byl dostižen při odpočinku na křižovatce se žlutou t.z. Bez zvláštních příhod jsme v plné sestavě přibyli pod Velíz, zde se značka ztratila, takže výstup proběhl lesní cestou na západní straně. Geocachingové šílenství se zmocnilo Žofie a Bonifáce kousek pod vrcholem, proto podle GPS šipky provedly zmatený sjezd zpět pod kopec aby vzápětí tlačily svá kola zpět na vrchol. A z vrcholu opět dolů do obce Kublov tentokrát v plné sestavě. Následoval průjezd obce a silniční vložka k hájovně Hřebeny. Na zelené trase do Skryjí stojí za zaznamenání pěkný a rychlý sjezd ke Skryjskému potoku.
Ve Skryjích se zdařilo po delší době boje se zmatenými poutači vyhledat sympatickou restauračku, vlastně skoro na náměstí. Je ukrytá za na první pohled viditelnou restaurací, kde však neměli pivo - tedy pitelné pivo. Tedy v námi navštívené hospodě točili Svijany, což je zaručená dobrota (i když se rok od roku horší) . Tady během konzumace zajistili telefonicky Pankrác se Servácem ubytování Na Faře v nedalekém Zvíkovci. Posezení se trošku protáhlo, členové si navzájem popisovali svá zranění a vyzdvihovali únavu do nebeských výšin. Pankrác již delší dobu skomíral v leže u nedaleké hromady dřeva. Pak se Servác probral a zavelel odjezd.
Dole v údolí Zbirožského potoka se někteří odvážnější jedinci pokusili překonat brod. Ti ostatní volili lávku a pak pozorovali jejich počínání. S obtížemi na kluzkých panelech zastavili kola, aby pohlédli do tůně, která je dělila od druhého břehu. Situace zatím nevyžadovala úplné ponoření, proto se oba odvážlivci vrátili a překonali vodní tok s respektem a také po lávce. Pak ostré stoupání po asfaltu, nevýrazný sjed a již Zvíkovec. Totiž dolní část. Kromě Pankráce překvapivé zjištění pro ostatní, které vyústilo ve stoupání serpentinou do horní části obce, kde se nalézalo i naše dnešní ubytování.
Hospoda pod poštou dodala vše po čem naše těla toužila, teda skoro vše. Byla prohlášena za nejlepší hospodu celého týdne. Paradoxně restaurace, uvedená velmi kladně v průvodci Michelin, skončila nejhůře.

Nádraží Radotín Směr Beroun ...a jsme v Hudlicích A toto je prosím Hudlická skála Pankrác fotí Bonifáce Pokus o projetí brodu nevyšel

Zbraslav(a) Radotín(v) Beroun(m) Děd(č) Hudlice(s,ž,a) Velíz(ž,s,z) Skryje(č) Zvíkovec

teplota 28°C

Den druhý: Krakovec - Jesenice - Žlutice

Z postelí spod péřových duchen s mírnou bolestí hlavy nás vyprostilo ranní slunícko. Dostavili jsme zpět na včerejší místo činu. Pan hostinský měl již otevříno a nosil míchaná vajíčka s čajem. Po včerejší domluvě otevřel jen kvůli nám. Nenechal se zaskočit ani požadavkem Pankráce na stranový klíč č.17, který tak mohl odstranit vakl v kónusech zadního náboje. Ukázka dokonalých služeb.
Úsek podél říčky Javornice, byl plný nesčetných brodů. Nikomu se nepovedlo zachovat sucho v botách. Proto u Máchova Mlýna bylo součástí občersvení také sušení ponožek. Naše nyní třpytící se kola si ale lesku moc neužila. Hned další úsek červené byl plný banitých nástrah a každý (teda alespoň Bonifác určitě) se slzou v oku pozoroval přibývající bláto na neobvikle čistém kole. Krakovec, jak nás poučil Servác, byl místem natáčení vynikajícího filmu "Ať žijí duchové". Bohužel stavební úpravy byly jen filmový trik. Hrad je ve skutečnosti zřícenina s placenou prohlídkou suti. Žofie zde pocítil tíseň daného slibu a pořídil pohlednici, kterou neprodleně odeslal manželce. Zajistil si tak vlídnější přijetí při návratu domů.
Dále po žluté. Ta se ztratila hned za vsí. Servác uvedl v činnost Garmina a navedl výpravu kopřivami a trním azimutem na ztracenou žlutou. Sama značka vedla vlkým a opuštěným údolím, které nevidělo turistu jistě několik let. Přesněji řečeno, značka tu na stromech byla, ale vedla dále po silnici, kde nebyla značena. Prodírali jsme se tedy po zrušené trase a u Šípského mlýna se na novou trasu napojili. Důvodem přeložení značky byl pravděpodobně chamtivec, který mlýn koupil a oplotil co se dalo. Za plotem měl vzteklého čokla velikosti menšího koně, jemuž cákaly za ohlušujícího řevu z mordy sliny až na nás. Bezohledný chamtivec tak znemožnil normální průchod podél Šípského potoka od Krakovce.
Ve Všesulově nás opustil Pankác. Pokračoval po vlastní ose cestou nejmenšího odporu. Bylo pořádné vedro, a ve vsi nic co by připomínalo občerstvení. Ostatní se drželi i nadále žluté značky. Nedaleko hájovny V Jedlinách byl ohlášen první defekt. Žofie si procvičil výměnu duše a provizorní opravu pláště.
Svatý Hubert představoval konec stoupání 350m od Berounky, kterému jsme se více-méně věnovali celý dosavadní čas. Dále následoval hezký rychlý úsek do Jesenice a nutná přestávka na oběd. Netrvalo dlouho, asi dvě piva, a přijel i Pankrác. Jeho stav vylučoval další přepravu s využitím vlastních sil, vyhledal proto nejbližší železniční spoj a odjel na nádraží.
Pozůstalí opustili Jesenici po odvážné trase, polní cestou, tak aby se vyhnuli asfaltu i zbytečné zajížďce. Servác pomocí Garminu kontroloval pozici skupiny na povrchu Země a pojistil vítězné dosažení červené Takže jsme za chvíli pojížděli po hrázi nádrže Blatno a pozorovali koupající se spoluobčany. Místo je to velice pěkné, ve vodě leží veliké balvany a horizont obestavují kopce.
V obci Blatno se nám červená chvilinku ztratila, ale už po chvilce Servác, Bonifác i Žofie stoupali Blatenským svahem ke krásné skalní soutězce. Stoupání bylo nad hranicí fyzikálních možností, jezdec a bycikl si proto vyměnili role. Proto v tomo opuštěném koutě Čech bylo možné spatřit do svahu kráčející jezdce nesoucí svá kola. Tempo stoupání udžovali nesnesitelní komáři, proto při nejbližší příležitosti byla kola postavena na povrch a uvedena v činnost tak, jak radí přiložený návod. Okolí se změnilo a přiblížilo vzhledem Šumavským lesům a pláním. Cestou krásné pasáže mezi balvany, prověřovaly koncové dorazy odpružených vidlic. Taktéž bláto vyžadovalo větší pozornost a zvýšenou míru jezdeckého citu.
Sklárna bylo místo, kde jsme měli opustit navigační pohodlí turistické značené trasy. Kolem davů dětí, pokračovali jsme azimutem západo - západ a naprosto přesně dostihly zelenou značku. Tato se nám stala průvodcem jen nakrátko. Vlastně pouze během sjezdu dolů ke Střele. A aniž bychom si stačili zapamatovat, že nyní jedeme po zelené, nastala změna. Ono k tomu ještě přispíval fakt, že jsme již delší dobu pozorovaly na západní obloze černý mrak a SMS zpráva od Pankráce, který dorazil do Žlutic, nás varovala před potopou a krupobitím. Bouře se pohybovala východním směren, v Dvorci byla skoro nad námi. Už začínalo drobně pršet a šedé provazce dešťů byly nebezpečně blízko. Už jsme se loučily s pocitem sucha, ale pak došlo ke změně směru od Střely nahoru a my se krutým stoupáním pohybovali po hraně bouřky, jen lehce zavlažováni drobným mrholením, které k nám nepravidelně přinášel vítr. Stoupání bylo zakončeno vláčeným polem a kousek za ním byla červená značka vedoucí z Rabštejna nad Střelou.
Po značce byla již cesta bez zvlášních příhod až pod vrchol Vladaře, který byl stanoven jako hlavní bod dnešního programu. Zde už bylo patrné stopy bouřky, které jsme se tak elegantně vyhnuli. Servác jako jediný zdolal poslední stoupání v sedle, Bonifác s Žofií raději šetřili síly a duševní odhodlání na další dny. Náhorní plošina Vladaře je porostlá trnitým křovým, propleteným úzkými pěšinkami, které jsou zničené koňskými kopyty. Četli jsme mnoho o archeologickém průzkumu zvláště jezírka. To jsme toužili spatřit, proto jsme několikrát zakroužily po plošině, ale bez výsledku. Jezírko nakonec odhalil Servác, zoufalým vniknutím do mezery v trní, které jezírko ukrývá. To samotné nás ale velmi zklamalo. Spíše než-li jezírko by zasloužilo označení mokřad. Alespoň, že tu kešku jsme zde našli.
Hezký sjezd z Vladaře až ke Střele dosti zpomalovaly stopy deštů, bláto a popadané větve. A tak hlavní zážitek absorbovaly naše brzdy, o rychlosti se nedalo mluvit. Ubytování ve Žluticích bylo předem zajištěno Pankrácem, který se při čekání na nás výrazně nudil. Proto uvítal náš příjezd a vyháněl nás do hospody na večeři. Předtím jsme však absolvovali sprchu v ledové vodě - majitel penzionu šetřil.

Ranní idilka Na Faře Soustředění na zvíkoveckém mostě Vodáci a Berounka se probouzejí Pankrác projíždí brodem Servác projíždí brodem Bonifác projíždí brodem Žofie projíždí brodem Žofie odstraňuje defekt

Zvíkovec(č) Máchův Mlýn(č) Krakovec(ž) Všesulov(ž) Křekovice(ž) Velká Chmelištná(ž) Svatý Hubert(ž) Jesenice(a,č) Blatno(č) Tis(č) Sklárna(a,z) Dvorec(a) Radotín(č) Vladař(č) Žlutice

teplota 20 -28°C

Den třetí: Žlutice - Bečov nad Teplou - Kynšperk nad Ohří

Královská etapa, cca 90km.
Ráno v penzionu ve Žluticích vzbudil většinu členů zuřivě štěkající čokl po okny. Ještě v polospánku mu každý připravoval smrt jiným způsobem. Ovšem když chtěl Pankrác zaútočit Žofiinou botou, odhalil přítomnost pána domu, který asi tušil nebezpečí jenž hrozilo "té mrňavé bestii" a usedl na lavičku tak aby měl psa na očích. Nezbylo než vstát, opadané kusy bláta ukrýt pod koberec a sestoupit na snídani.
Po "vydatné" snídani se kolektivně zauvažovalo o návštěvě samoobsluhy a druhém chodu. Zůstalo ale jen u teorie, praxí byla červená značka vedoucí nahoru přes náměstí. Nedlouho po Pankrácovi za městem ztratila přívětivou tvář a předvedla kruté stoupání po sotva znatelné cestě. Když se kola postavila na zadní, slezli jsme a tlačili. To se opakovalo ve stoupání na Dlouhý vrch. Zkušenost z minulého ročníku, kdy jsme se také pohybovali tímto krajem, byla významným pomocníkem v orientaci v těchto místech. Značkař tu nemá, kam by značku namaloval, všude roste křoví a vysoká tráva. Žádný strom či kámen. Letos jsme proto bez bloudění projeli až do Ratiboře a dále sjezdem k Ratibořskému potoku. Abuch nezapomněl Pankrác nás opět opustil ještě ve Žluticích a zamířil po vlastní silniční ose do Bečova nad Teplou.
Za Polomem začíná rybníkářský a pastavecký kraj. Je tu krásná krajina plná vodních ploch a stád dobytka. Na severní straně ohraničená Doupovskými horami na západní Slavkovským lesem. Projížděli jsme a kochali se a vzpomínali jak nás tu kdysi proháněli kroupy. Nyní bylo nádherně a to natolik, že se za Údrčí ztratila značka. Opět přišel na řadu Servácův Garmin. Rozhodně se tu ale značka změnila. Posledně nás vedla jinudy.
Kousek před Bochovem vyhledal Žofie přítomnost kešky na vršku památníku padlým, tak jsme s radostí opustily hlavní silnici, na kterou nás červená zavedla, a vydali se obkroužit kopeček po stoupající spirále. Nahoře nebylo jediného českého slova, památník je od němců, tak jsme věnovali čas odpočinku a odlovu kešky. Bochov byl stanoven coby město prvního oběda, trochu předčasného neboť ubohá snídaně byla již dávno v trapu. Provozovna vývařovny na náměstí se nám zalíbila vstřícností, výběrem i cenami. Byla proto umístěna mezi nejlepší hospody tohoto ročníku. Bonifác se opět dožadoval kadeřnictví, neboť dlouhý vlas mu čněl zpod přilby a ukrýval terenní překážky. Ostatní považovali jeho rychlost na komplikovaných pasážích za odvahu, ve skutečnosti nebohý Bonifác jen obtížné pasáže neviděl. Kadeřnictví ale nebylo nalezeno, takže skupinka opět ochuzená o Pankrácovu přítomnost vyrazila po silnici směr západ. Opovrhovaná silnice proto, že tímto směrem nevedla žádná značka, bylo nutno překonat hluché místo až ku obci Javorná. Silnice byla užita až kousek před obec Německý Chloumek, kde byla směněna za parádní lesní cestu. Tato nám následně předvedla ukázkový Kaziho efekt a změnila povrch i skupenství v les protkaný bahnem. V tuto chvíli pomohl laskavý Garmin a vyprostil nešťastníky z kopřiv a roští poblíž kóty "Na Klupu" na zpevněnou cestu. Cesta dále výpravu provedla přes jakýsi lom, kolem drtiček a násypek na regulérní asfaltku. Tato nás provedla jen pár metrů k místu, kde odbočovala polní cesta slibným západním směrem. Volba se ukázala jako správná, takže za chvíli jsme si už mohli gratulovat stoje u dřevěné zvoničky v obci Javorná.
Tady už čekala samá pozitiva a orientační jistoty v podobě zelené značky na stromech podél cesty. Bohužel pozitiva se mírně zkalila za obcí Český Chloumek, zde obžalovaná značka se na loukách za obcí dopustila násilí na cyklistech, kteří nevěda kudy, křižovali zmateně travnatým porostem zrytým divočáky a připravili se tak o mnoho sil, které dnes mohli chybět hlavně Bonifácovi a Žofii. Dále se cesta chovala mravně, vedla pěkným polesím, voněla smolou a větrem.
Snad jen odbočka po proudu Bečovského potoka mohla být označena. Ušetřila by tak všem něco času pátrání a Bonifácomi naražené koleno. Zde nás telefonicky pronásledoval Pankrác, který tudy před několika okamžiky projížděl a na neznačenou odbočku upozornil. Nebýt toho, přišli bychom o pěkný triálek a malebné rybníčky podél potoka do Bečova nad Teplou. Ještě stojí za zmínku, že Bonifác zde komicky podjížděl padlý kmen. Poutko batohu se mu zachytilo za pahýl a skončil zavěšen na batohu, kolo stálo na zadním kole a nebylo jak se vyprostit. Po chvíli úsilí se podařilo vyvléknout jednu ruku z popruhu batohu a pak už to byla jen otázka řízeného pádu rozkrokem na rám kola.
Natěšeni na relikviár svatého Maura, přijeli jsme v pondělí do Bečova nad Teplou na starobylé náměstí, aby nás zde čekající Pankrác informoval o faktu, že pondělí je zavírací den. Z prohlídky proto nebylo nic. Totiž snad jen prohlídka náměstí ze zahrádky místní restaurace.
Po zdařilém obědě se PSB rozdělila na tři skupinky. Pankrác zamířil na vlak, hodlal přestupen v Mariánských lázních dosáhnout Kynšperka nad Ohří. Servác zamířil silnicí do Mariánských lázní, kde nastoupivše v vlak se chtěl vrátit domů ku Praze. A Bonifác s Žofií zbyli coby nosiči praporu letošního ročníku PSB a pokračovali dále po zelené značce. Při cestě kolem nádraží se oba zastavili a vyhledali ve starém motorovém vlaku sedícího osamělého Pankráce, čekajícího na odjezd do Mariánek. Na nádraží, v koleji č.2 proběhla kratší konverzace, společné fotografování. Po té se Pankrác na pokyn strojvedoucího vrátil do prázdného vozu a Bonifác s Žofií započali stoupání do vrchů Slavkovského lesa. V začátku stoupání, na místě odkud je nádraží jako na dlani, to náhle Bonifácovi s Žofií došlo: Pankrác sedí ve špatném vlaku! Po hlášení "Vlak je připraven k odjezdu", které bylo slyšet až sem, dole pod námi totiž projel krásný moderní motorák Valiant (nebo tak nějak), zatímco Pankrácova rezavá pixla ČD stále stála na čtvrté koleji. Později, při telefonickém spojení z jedoucího vlaku, Pankrác uvedl, že si chybu také uvědomil v okamžiku hlášení a urychleně opustil ČD a vrhl se pod kola Valiantu, který právě tůroval motor. Byl vzat na milost a nerozjet, ba dokonce naložen i s kolem na palubu. Později v Mariánských Lázních na nádraží se dokonce potkal se Servácem, který dorazil po vlastní ose a čekal zde na vlak do Prahy.
Žofie s Bonifácem pokračovali ve stoupání, zprvu po silnici. Bylo dost vedro, ale cesta vedla pod stromy, které vrhaly chladivý stín. Tato 14-ti promilová idilka se brzdy změnila v peklíčko. Značka opustila cestu, a Bonifác si neprohlédl mapu, jinak by totiž zjistil, že značka se na silnici, resp. její odbočku znovu vrátí. A proto následoval nejkrutější úsek tohoto týdne. Zelená odlákala oba něšťastníky sjezdem, aby vzápětí přešla do brutálního sklonu, který Bonifác odmítl absolvovat. V sedle zdolal proto nejkrutější pasáž pouze nesmrtelný Žofie, který již delší dobu jevil odpornou nadupanost. I toto trápení ale časem přešlo a dehydrovaný Bonifác (nevozí láhev s vodou) zatoužil po doušku vody. Žofie upozornil na blížící se pramen vyhlášené Novoveské Kyselky. Sdrce zaplesalo a nohy pootočily kliky o trochu rychleji ve vidině blížícího se požitku. Konečně na místě! Avšak místo je podivně ztichlé. Kolem trosky domů a ani živáček. Studna s pramenem je ale dobře patrná. Oba borci se naklonili v touze po vodě, ale co to? Studna je přikryta mříží a k vodní hladině není možné se dostat. Táhněte pocestní a chcípněte žízní! Oznamuje majitel tohoto místa. A tak Bonifác s Žofií táhnou a chcípají žízní. Ještě, že je na trase obec Prameny, tam jistě bude hospoda!
Oba se plíží dále a do cesty jim staví příroda slatě. Nutno podotknout, že je tu krásně, zvláště dále u Tří křížů. Ale vedení vysokého napětí ničí tu krásu a kříže se při pohledu zdola zdánlivě dotýkají drátů. Běháme po loukách pod skalkou a z posledních sil hledáme kešku. No, síly nám nakonec přeci jen zbyly až do obce Prameny. Ovšem Prameny, jak jinak, mrtvá obec. Místní Pramen - obchod, s rozbitou výlohou a zašlými zaprášenými zdmi se vysmívá české důvěře v Klauzovu neviditelnou ruku trhu. Ona ruka nejlepšího ekonoma ve Vesmíru ve skutečnosti jen krade a ničí. Žádný obchod se v takových končinách a současných podmínkách neudrží. A my doufali v zázrak. V hospodu. A zázrak přišel! Penzion s hospodou. Na zahrádce ještě stojí nedopité pivo. Žofie bere za kliku. Ale je zavřeno. Jak jinak. Otevírací hodiny 8:00 - 17:00. Teď je 17:15. A zavřeno. V domě mrtvo. Není kdo by otevřel, nebo se bojí otevřít. Tak nezbývá než zase nabrat síly ze vzduchu a země a pokračovat dál, dál.
Prameny opouštíme po modré. Měli jsme jet po červené. Modrá nás dovedla téměř na vrchol Vlčího kamene (883 m.n.m), až podivný pocit nejistoty donutil Bonifáce pohledět do mapy. Hrůza! V našem stavu si zajet čtyři kilometry je na pováženou. Sedáme na kola a sjíždíme dolů zpět k silnici do Mariánských Lázní. Bonifác zde navrhuje azimut a Žofie souhlasí. Oba se vrhají v les po pochybné cestě. Tak po chvíli mění směr ostře na západ. Trochu kličkování, trochu Garminování a pak se dostavuje úspěch v podobě silnice na Lázně Kynžvart. Žofie s Bonifácem se vláčí po asfaltu a hodlají utratit své peníze i za jediné pivo v oné vyhlášené restauraci Michelinského průvodce v Kladské. Cestou zastavuje projíždějící autobus, oba statečně odmítli soucitnou nabídku šoféra ke svezení.
Pak se objevila vodní plocha Kladského rybníka a také Kladská. Nebýt zde hospoda, je Kladská od té doby známa, jako místo posledního odpočinku Bonifáce a Žofie. Hospoda zde ale je. Žofie třesoucí se rukou, posledními silami zamyká kola ke klandru, Bonifác na chabých končetinách přistupuje ke dveřím. Oba se vpotácí do restaurantu "U Tetřeva" a klesnou v salónku vedle stolu zavaleného mísami se zvěřinou a jinými dobrotami. Mezi mísami vykukují obličeje rusky mluvícího postaršího páru. Oba borci PSB nemají sílu ani vytvarovat mimické svaly do podoby znechuceného obličeje. Číšník nejde a nejde. To by se v dobrý hospodě stávat nemělo, říká Žofie. Konečně někdo přichází. Oba objednávají plzeň a jídelní lístek. Pivo je na stole, listují jídelními lístky. Nepadáme do mdlob jen proto, že na ceny nás připravil gastronomický znalec Pankrác. Přesto si vybereme z kategorie pro žebráky. Není však u koho objednat. Dlouho nikdo nepřichází. Oba zůstávají jen proto, že nemají sílu ani odvahu jít jinam. Konečně kdosi přijde srovnat v povzdálí ubrousky. Je přivolán k našemu stolu. Žofie objednáva zvěřinovou paštiku a Bonifác borůvkové kendlíky. Bonifác uvažuje: knedlíky, to znamená více než jeden. Kolik jich tady asi přinesou? Čtyři, pět či šest? Dva. Z fabriky a gumové, ohřáté v mikrovlnce. Tolik tedy k Michelinskému gastronomickému průvodci.
Poměrně posíleni, hlavně pivem, pokračujeme dále po zelené na Hvězdu. Hřeje nás fakt, že nyní budeme už jen klesat. Odtud na žlutou podél Velké Lihavy a po kilometru opouštíme značku, na vrstevnicovou lesní cestu, která nás v pořádku dovede na asfaltku do Horních Lazů. Z Horních Lazů jedeme po silnici dolů a čeká nás dlouhatánský, byť silniční, sjezd až do Studánky, kde znovu uvítáme opuštěnou žlutou značku a dále dolů a kolem bývalé věznice Kolová a posledním sjezdem do Kynšperka nad Ohří. Tady již čeká Pankrác, jde nám naproti z ubytovny.
Povečeříme v nevýrazné restauraci a uleháme s pocitem dobře vykonaného činu. Tato etapa asi nebude tento týden překonána. Byla dlouhá a náročná.

V pozadí vodní nádrž Žlutice Z Dlouhého vrchu je parádní rozhled A konečně i fotograf výpravy - Bonifác Vrcholek památníku padlým Pankrác nás zase opouští ...a čeká sám, v opuštěné kabině na odjezd Vlak do Mariánek právě projel U Tří křížů

Žlutice(č) Polom(č,a) Bochov(s,a) Na Klupu(a) Javorná(z) Nad Rybníky(z) Bečov nad Teplou(z) Kyselka u Nové Vsi(z) Prameny(m) Vlčí kámen(m,a,č) Potok Rota(s) Kladská(z) Hvězda(ž,a,s) Horní Lazy(s) Studánka(ž) Zlatá(ž) Kynšperk nad Ohří

teplota 27°C

Den čtvrtý: Františkovy Lázně - Aš

Na náměstí vyhledáme, nyní v sestavě Pankrác, Bonifác a Žofie, vývařovnu, a dopřejeme si polévku a čaj. Další postup je komplikován neexistencí turistických značek ve směru západ. Plánujeme proto v součinnosti s cyklotrasami, které jsou ošidné. Opouštíme město severní výpadovkou na Luby. Před Ohří najíždíme na cyklotrasu, která nás vede až na Mostov. Tady překonáváme Ohři, jejíž koryto je tvořeno krásnými písečnými náspy a přijíždíme do Nebanic.
Za vsí se napojujeme na právě budovanou cyklostezku. Projíždíme kolem asfaltérů a vjíždíme na zbrusu nový mostek přes Plesnou. Ve zmatku značení se ztrácíme Pankrácovi, který pokračuje na Hněvín. Za tratí ale hbitě mění směr a pokračuje souběžně s ní. My zatím ve stylu trambusové roty gumujeme po čerstvém asfaltu přímo na západ. Po chvíli však Žofii dojde, že osoba před námi není Pankrác a Bonifác se chápe telefonu. Dojde k telefonické domluvě, vzájemné orientaci v terénu a určení průsečíku trajektorií obou skupin. Skupina č.1, tvořená pouze Pankrácem, se pohybyje na druhé strany trati a pomocí projíždějícího rychlíku a jeho zvukové lokaci ve sluchátku, může skupina č.2 (tvořená Žofií a Bonifácem) stanovit časovou diferenci obou skupin vzhledem k trati. Rozdíl je asi 30s, což při odhadované rychlosti vlaku 100km/h, tedy 28m/s ukazuje, že Pankrác je asi 840 metrů za námi. Skupina č.2 tedy přejíží trať v Třídvoří směr sever a kousek dále, na rozcestí, po chvíli čekání, spatří v dáli oblak prachu. Z oblaku se vynoří Pankrác, tváří se neutrálně, neuvádí žádné protesty ohledně prožitého odloučení a tak všichni tři můžeme pokračovat dále.
Naše orientační vyspělost umožnila zcela ignorovat silnice a užívat neznámých a očekávatelných polních cest. Například zde za vsí Lesina jsme projeli naprosto zkušeně kolem silážní jámy, dále pak kolem podivné štěkající ohrady, pak opět kolem silážní jámy a ještě jednou kolem štěkající ohrady abychom volili nejlepší polní cestu a zapluli do polí. Cesta nezklamala, až na ztěží viditelná klubka drátu elektrického ohradníku, a dovedla skupinku ochuzenou o Serváce do Dvorku. Vjezd do obce byl zpestřen právě vytvořeným příkopem, který bylo nutno jízdou překonat. Drobný testík dovednosti dopadl výborně pro všechny členy.
Třebeň se stala místem poledního zastavení PSB na oběd. Příjemná hospoda v kvádru bývalého Pramenu, poskytla všechny služby přesně jak má být. Posíleni a napojeni vydali jsme se do víru lázeňského města. Příjeli jsme do Františkových lázní od severo-východu, a potom dále po Ruské třídě. Zde nebylo lze odolat lázeňskému klidu i usedli jsme do nejbližší kavárny a objednali kafe a dortíčky. Duševně posílení konzumací všudypřítomného klidu a pohody, odhodlali jsme se jen velice těžce k dalšímu postupu. Tu se opět oddělil Pankrác, aby volil mírnější trasu po zelené přes Horní Lomany a Ostroh do Hazlova. Bonifác s Žofií opustili lázně tématicky, objížděním lázeňských pramenů a jejich konzumací. Oba následně navtívili kešku věnovanou ptactvu a žábám společenství rybníku Amerika.
Následoval průjezd rybníkářským krajem po příjemných pěšinkách často vedoucích mokřady. Zcela z jiného světa pak působí tvrz Ostroh, která se od jihu tyčí nad úzkou roklí, překlenutou lávkou. Dále pak po modré. Tady opět nastala typická situace. Cesta-značka vedoucí podél Slatinného potoka byla zahrazena chamtivcem, který si zde postavil chatu a oplotil vše, na co sáhl. Značka nám nečekaně zmizela a my stáli před vraty. Nesmířili jsme se s tím a pokračovali dále podél potoka, křovím a kopřivami. Dále přes neumělou zeď onoho nešťastníka a na původní cestu. Tak však byla již zarostlá ostružinami a jiným ostnatým rostlinstvem. Kazimutem volíme další postup a zanedlouho se vracíme na ztracenou značku. V Hazlově po kratším hledání nalézáme Pankráce, který nás zahrnul výčitkami: kdeže jsme, že má již n-té pivo, že se stmívá apod. Posilujeme se také na závěr dnešního dne.
Po zaplacení se s námi Pankrác loučí a míří do Aše po vlastní ose. Naše trasa jej naplnila hrůzou, volí proto s ohledem na svůj zdravotní stav klidnější průběh po modré. Bonifác s Žofií se tedy s Pankrácem loučí a pokračují dále po zelené směr sever. Značka prochází golfovým hřištěm a výše na Výhledy. Kousek pod vrcholem pokračujeme po žluté hřebenovce až na Nebesa, kde již trůní Pankrác, který nás celé stoupání rušil zprávami o podivném stavu pohostinství a chování personálu na Nebesích. Usedáme také a posléze hodnotíme restauraci jako podivnou. Také stíny kolem hodnotíme jako prodlužující se a povětří jako chladnoucí. Proto všichni nasedáme do sedel a po modré do Aše. Asi po sto metrech Žofie bodá duši. Poslední překážka dnešního dne. Skupina se rozdělí do tří samostatných jednotek. Pankrác vpředu, Bonifác po chvíli za ním a Žofie nasazuje plášť. Do Aše vjíždí Žofie s Bonifácem, Pankrác však nikde. Jedem ortodoxně po značce barvy modré a po chvíli nacházíme ubytovnu. Časem přijíždí i zbloudivší Pankrác a mužeme se ubytovat.
Ubytovna je podlouhlý, nízký a otlučený dřevený barák. Okna jen přízemní, obyvatelstvo nedůvěryhodné. S obavami zamykáme pokojík s koly a odcházíme na prohlídku města a přijmout stravu do doporučené hospody v radničním domě. Jídlo skutečné dobré, ale zavírací hodina se blíží. Žofie se dožaduje dalšího podniku, kde by mohl požívat alkoholické nápoje až do půlnoci a směřuje dotaz na hostinského. Ten však odpovídá, že v tuto hodinu by už do žádného podniku nešel. Že je to vo hubu. Venku jsou teď prý už jen děvky a cikáni. A tak jdeme také spinkat.

Šviháci lázenští - odpočinek Promenáda ve Františkových lázních Centrální pramen Hatě mokřadem Tvrz Ostroh Lávka přez rokli pod tvrzí Ostroh Defekt až před Aší

Kynšperk nad Ohří(a) Hlínová(a) Mostov(a,s) Nebanice(s,a) Vrbová(a) Třídvoří(s) Lesina(a) Dvorek(s) Třebeň(s) Františkovy Lázně(z) Lužná(m) Ostroh(m) Hazlov(m,z) Ovčín(z) Výhledy(z,ž) Nebesa(m) Aš

teplota 27°C

Den pátý: WEST - Bad Brambach - Luby

Po probuzení shledáváme, že jsme v pořádku a nikdo nás neokradl. Pro ranní hygienu jsme udělali maximum tím, že jsme v největší možné míře ignorovali místní sociální zařízení. Jeho stav by přivedl do mdlob i nejotrlejšího hygienika. Snídani poskytl Penymarket a pohodlí lavičky kolem fontány. Poblíž bylo i udržované WC, které se hojně využilo po konzumaci tekutiny s nápisem Mléko.
Následoval odjezd do horní části Aše, k nádraží, kde procházela červená značka. Dosud kompletní trojice se v Krásné opět dělila na části Žofie-Bonifác a Pankrác. Pankrác byl majitelem mapy, proto Bonifác pořídil rozmazanou fotografii jeho mapy a Žofie se pokusil zapamatovat následující úsek. Pankrác pokračoval na osu Studánka-Pastviny a ostatní na ZÁPAD.
Zhruba na kótě bývalé obce Újezd skončila sjízdná cesta a Bonifác s Žofií vnikli do vzrostlé vegetace horských pastvin. Kupodivu pochvíli oba nalezli cestu, která předvedla vzorný kaziho efekt, jenže v obráceném gardu. Po chvíli stáli oba borci na hraniční lávce zvané Most Evropy, kterou hlídal vyvedený hastrman. Cesta pokračovala na německé straně potoka, který tu tvořil hranici. Jeli jsme proto tudy a posléze cestu opustili a kola zanechali za účelem nalezení nejzápadněji umístěné kešky v Čechách. Kousek dále, za několika močály, byl také geograficky nejzápadnější bod Čech. Hledáním a prodíráním jsme se tady dost zdrželi, v tento čas již Pankrác ztrácel trpělivost na zahrádce v restauraci v obci Studánka. Pokračovali jsme proto urychleně na bývalou signálku, která nás provedla kolem děsivých větrníků až do blízkosti Pastvin.
Odtud po silnici do Studánky, kde nás jakási slečna informovala o Pankrácově odjezdu a jeho klení na naši adresu. Pankrác byl tedy před námi a směřoval do Podhradí. Nezdržovali jsme se pivem a započali stíhací jízdu, která skončila o kilometr dál, hledaje modrou značku. Už mírnějším tempem zpět hledali oba, kde udělal značkař odbočku. Jízda vzhůru po loukách také tempu nepřála, zato pocit hladu a žízně se dostavil intenzivně. Nádherné nebe a přející slunce však dodávaly dostatek duševního odhodlání. Netrvalo proto dlouho a Pankrác byl spatřen vraceje se z prohlídky zříceniny hradu Neubern v Podhradí.
Ani Bonifác s Žofií si nenechali ujít prohlídku, proto se Pankrác opět samostatně vydal vpřed. Žofie se během prohlídky ztratil kamsi do podzemí. Sám se ale nalezl. Expedice se tak proměnila zpět v cyklistickou.
Kousek před jezerem přehrady Bílý Halštrov byli všichni opět a zcela vyjímečně pohromadě. Pankrác se cítil lépe, stačil tempu a byl ve svém pesimismu optimistou. Za zmínku stojí vynikajicí minerální pramen v Dolních Pasekách, kterým si leckdo naplnil láhev. Za další zmínku hospoda ve Vernéřově, kde se nás ujala milá dvojice majitelů a zásobovala nás dobrotami a pohodou. Jaký to kontrast vůči restaurantu "U Tetřeba", který zcela zničil důvěru ve všechny Micheliny a Maurery.
Pankrác opět vyrazil o pivo napřed. Cestu jsme si chtěli zkrátit přes německý Bad Brambach. Na mapě jednoznačná záležitost typu "furt rovně a jsi v Plesný". Žofie s Bonifácem se nejprve drobně zpozdili hledáním kešky v blízkém lomu. Cesta vedla dále po krásné náhorní rovině k hraniční ceduli, kde se změnil povrch cesty z typu "polní výmolnatý" na "asfalt kolečkobruslařský". Pustili jsme kola sjezdem lázeňským městem dolů až na náměstíčko, kde Žofie zjistil, že ztratil Servácem zapůjčeného garmina. Ihned jsme se proto oba vydali zpět, vychutnat si sjezd v opačném směru. Garmin byl Žofií nalezen kousek za Vernéřovem. Bonifám zatím dobyl kótu Stáž, potýkal se s místním divokým dobytkem a elektrickým ohradníkem.
Následoval sjezd do Bad Brambachu č.2 a pak bloudění. Značení je zde žádné, nákres města zcestný. Pankrác si podle všeho poradil lépe a už se blížil k Lubům, zatím co Bonifác s Žofii si vyslechli hodnotné rady paní, které jsme se ze zoufalství zeptali na cestu. Bohužel německy. V monologu jsme zaslechli něco jako: "nicht meglisch" a "das genzer tchechische volk is eine dezorietire bande". Nezbývalo, než si poradit sami. Po nadějné cestě, jsme záhy skončili v areálu čističky odpadních vod. Podél plotu však vedla pašerácká pěšina a na obzoru bylo možné za vrcholky stromů spatřit tak ošuntělý a otlučený komín, že ten musel jistě být v Čechách. Intuice nezklamala a zanedlouho jsme vjížděli do Plesné, kde naše srdce zaplesalo nad krásným českým špinavým městem, plným cikánů; nad nepřítomností německé sterility, která potlačuje fantazii.
Luby a Pankrác již ohlásil rezervaci ubytování. Přijeli jsme do cíle, se zrychlujícím se pádem slunce k obzoru. V restauraci se opět všichni shledali, v přiděleném pokoji posléze uvedli v relativní čistotu a přijatelný vzhled a sestoupili zpět, připraveni přijmout večerní stravu a nějaké to pivo. Po zavíračce, na doporučení personálu, nechali jsme kola v lokále a vydali se do hajan.

Snídaně v Aši Hastrman u Mostu Evropy Nejzápadnější místo v Česku Společné foto a rychle pro kola Zbytečné a děsivé obludy Hrad Neubern Žofie po průzkumu podzemí Kóta Stráž - výhled prvního řádu

Aš(č) Krásná(s,a) býv.Újezd(a) Most Evropy(a) WEST(a) Pastviny(a) Studánka(m) Podhradí(z) Dolní Paseky(z) Vernéřov(a,ž) Horní Paseky(ž,a,s) Bad Brambach(s,a) Horní Paseky(a,s,a) Bad Brambach(s,a) Plesná(s) Vackov(č) Luby

teplota 26°C

Den šestý: Kraslice - Nejdek - Karlovy Vary

Takzvaná Královská etapa = 96km.

I tohoto dne přivítalo celou výpravu sluníčko. Skutečně každý den se nám dosud vyvedl. Z radosti nad takovým faktem, vylezli jsme brzo z lůžek, chopili se byciklů a vydali hledat něco k snědku. Vše podstatné naplnilo náměstíčko, krásně opravené a vyvedené. Během stravy jsme si zpestřovali chvíle poslechem informační tabule o výrobě hudebních nástrojů v Lubech, o historii a současnosti města. Někde tady také Pankrác pronesl mlčky závěrečnou řeč a aby dodal svým slovů váhu, nasedl na kolo a zmizel směrem Cheb. Nebohý Bonifác s Žofií byli tak šokováni dalším odpadnuvším kamarádem, že dlouho, každý sám, zírali do země a zatlačovali slzu.
Následně se i tato zbylá, nejnepravděpodobnější dvojice, uvedla v pohyb a stále mlčky opustila Luby směr sever. Nedlouhá jízda po asfaltu skončila na rozcestníku Pod Vodárnou, dále vedla červená značka po příjemné, leč stoupající, lesní cestě. Taktéž teplo dosáhlo dnešního dne svého maxima a kdesi na východě se již formovala bouřková oblačnost, zatím v nedohlednu. Žofie s Bonifácem bez obtíží dobyli první dnešní kótu - Vysoký Kámen. Na vrcholu je pěkná skalka, které připomíná zříceninu hradu. Oba borci se zde zdrželi prohlídkou a výstupem na nejvyšší bod, který je zpřístupněn lávkou, stupni a zábradlím.
Po nevýrazném sjezdu čekala oba více-méně hřebenová cesta, bez výrazných převýšení zakončená sjezdem krásnými pláněmi do obce Krásná. A kousek již Kraslice. Poslední místo, kde bylo možné se občerstvit před dlouhým trailem krajem pramálo osídleným a turisty opomíjeným - západním Krušnohořím. Žofie hovořil o dnešku jako posledním dni, Bonifác chvíli zvažoval pokračování o samotě , ale nakonec se přidal k Žofii. Oba tedy mířili do Karlovývh Varů, odkud jezdí vlaky spolehlivě a často až do Prahy. Proto plán, původně zahrnujíc hlavní hřeben Krušných hor s Klínovcem, byl pozměněn tak, aby bylo reálné dosáhnou do večera Karlových Varů a ještě si užít kopců a lesů. Finální podoba byla domluvena v domě kultury, v příjemné restauraci u oběda, několika piv, fernetů a zmrzlinových pohárů. Zcela podle předpisů PSB týkajících se stravy, neboť za hospodou se cesta zlomila brutálně vzhůru, a nabrala nějakých čtyřista výškových metrů, způsobem letos zatím nevídaným.
Pro další postup byla vybrána žlutá značka a z výše uvedených důvodů v první části nahrazena asfaltem v obci Sklená. V bývalé Nové Vsi pak už bylo hej. Stoupání v rozumných mezích, nádherné lesy, klid a vůně. Na rozcestí pokračujeme po žluté přímo vpravo, dáváme tak Klínovci vale. Značka vede po lesní asfaltce v horším stavu. Jede se však mírně z kopce a odsejpá to. V jednou místě krátce bloudíme, to když žlutá uskočí do křoví a nedá o tom vědět šipkou. Od Mlýnských Chalup opět stoupáme, tentokrát na Strmý vrch, který míjíme jižně, po proudu potoka. Nad Vysokou Pecí opět míjíme nevšímavě úhybný manévr žluté a omylem sjedeme do údolí. Stoupání zpět nám znepříjemňuje agresivní jezevčík. Má ale zkušenosti a nenechá se zasáhnout kopancem, postupuje ze zadu.
Dále Žofie s Bonifácem absolvují poměrně obtížnou cestu téměř na vrch Jedlovec, pak krátký sjezd a hle! Nejdek. Poněkud delší hledání hospody končí u nádraží na zahrádce. Oba se tu posilují po vynikajícím výkonu pivem a dojídají zásoby horalek a tyčinek. Jak už to tak bývá, po delším intenzivním požívání, přestává pivo zahánět žízeň, proto je nutné prokládat konzumaci točenou limonádou ve velkém množství. Bonifác dopíjí minerálku z pramene v Dolních Pasekách, Žofie prokládá desítku dvanáctkou.
Není ale všem výkonům konec. Jednomyslně oba zamítli variantu asfalt a pokračují do Nové Role po zelené. Výjezd z města je opět zahájen stoupáním, avšak v lesním stínu a tichu. Zanedlouho projíždíme obcí Suchá mokří potem od hlavy až k patě. Odtud však již jen samá sjezditiva a cyklistické jistoty. Z kóty "U Kobelce" se cesta změní v prach a udusanou špínu zrytou zástupy lesních traktorů, která vybije dvousetmetrové převýšení na cca pěti parádních kilometrech. Prožíváme orgasmus v rychlé jízdě v prachu, který tlumí nárazy, ale unáší zadní kola, zatáčky projížděné jako na sněhu, kontrolovaným smykem, oblaka prachu za zadními koly. Jedním slovem: paráda.
Novou Rolí pouze projíždíme, bohužel mapa neukazuje žádnou iteligentní cestu na Vary, jedeme proto po silnici přes Jimlíkov a Počerny. Následuje nezáživní dojezd do Karlových Varů po hlavní silnici. Na kruháku se dokonce Žofie oddělí o výjezd dřív a ztratí Bonifácovi z očí, hnán nárazníky aut pryč. Bonifán přijízdí na Horní nádraží a posléze i Žofie z naprosto neočekávaného směru. Vlak a jízdenky zajištěny, odjíždějí oba do čínského bistra na věčeři a pozorují měnící se oblohu, která hrozí bouřkou.
Ta také přichází, ale to už oba sedí v rychlíku směr Praha a provazce deště pozorují oknem s lahváči v ruce. V Praze pokračuje Žofii vlakem do Radotína, Bonifác přechází v metro...

Po ránu v Lubech Vysoký Kámen Vrcholové foto Výhled báječný Závěr PSB, Karlovy Vary

Luby(č) Třístová(č) Vysoký Kámen(č) Kostelní(č) Počátky(č) Krásná(č) Kraslice(s,ž) býv.Nová Ves(ž) Jižně Špičáku(ž) Mlýnské Chalupy(ž) Liščí údolí(ž) Pod Jedlovcem(ž) Nejdek(z) Suchá(z) Nová Role(s) Počerny(s) Karlovy Vary(v) Praha

teplota 29°C

Bodovací soutěž restaurací

Pořadí nejlepších

• Zvíkovec, hospoda pod poštou
+milá a ochotná obsluha, +výborné pivo, +zahrádka, +snídaně, +stranový klíč č.17
• Vývařovna v Bochově
+rychlá milá obsluha, +velké porce, +příznivé ceny, +kola uvnitř na výzvu majitelky
• Hospoda v Třebeni
+rychlá obsluha, +příznivé ceny, +hotovky, +zahrádka

Pořadí nejhorších

• Restaurant v Kladské
-pomalý vrchní, -rusové, -nechutné borůvkové knedlíky, -nicmoc paštička