Den prvý: Odjééééézd!

V pátečním chaosu na Hlavním nádraží se Servác s Bonifácem s obtížemi nalezli. Bonifác stihl i test na čínský bacil, protože tušil, že jej bude potřebovat. Před objezdem vlaku oba zavzpomínali na bufety na perónech, kde bylo možno vyčkávat příjezdu vlaku s pivem a párkem v ruce. Tyto časy kultury a lidskosti jsou dávno pryč. Nyní lidé čekají na podlaze před monitorem odjezdů vlaků v hale a tam, kde bylo kdysi možno se posadit, jsou nesmyslné skleněné obchody s cetkami.
Oba borci se vybavili plechovkami a dokonce nalezli správný vlak. Měl pravda dvacet minut zpožděný odjezd - naštěstí pro jednoho spolucestujícího, který při prvním pohybu znejistěl a kladl podivné otázky, jako "to nejede do Benešova?". Naštěstí rozjezd nebyl nejrychlejší a nešťastník stačil vyskočit na peron. Ani Servác s Bonifácem nebyli přesvědčení, že jednou do Děčína. Naštěstí paní v kupé si byla téměř jistá, jezdí tu každý týden a většinou prý do Děčína dojede. A když ne, dojede pro ni někdo z rodiny autem. Svojí jistotou je nakazila tak, že si s úlevou otevřeli pivo.
Během jízdy vlakem řešili zajímavý zádrhel. Servác koupil jízdenky do Žandova, ale mezitím se mu zde zvolené ubytování obsadilo. Zamluvil tedy nejbližší ubytování v České Kamenici s tím, že si dáme noční etapu. Když jsme však dojeli do Děčína, problém se sám vyřešil. Motorák do Žandova stál o kolej dál a vyžadoval podchod, zatímco motorák do České Kamenice přímo na stejném nástupišti. Bonifác se Servácem se s pomocí rázné paní průvodčí natlačili do motoráčku do České Kamenice plného dětí, když předtím překračovali krvavé cákance před dveřmi vozu. Co se tady stalo se nedozvěděli. Paní průvodčí neprotestovala, když se dozvěděla, že jedeme jiným vlakem. Kilometricky i finančně to vycházelo stejně a borci si ušetřili noční etapu a mohli tak ztrávit delší čas v příjemné hospodě na náměstí. Rychlost přípravy jídla byla neuvěřitelná. Servác si da stejk s broskví, což byla gastronomická ikona devadesátých let, zde stále oblíbená. Pivo bylo téměř místní - Březňák a paní výčepní a majitejka v jedné osobě dvacet let stále dělá radost místním, které brání proti tlaku Kebabu, Sushi a Gambrihnusu.

Zas ty pražský nádraží Zde místní pivo V kamenné České Kamenici

Praha Hlavní nádraží(v), Děčín(v), Česká Kamenice

teplota 20°C

Den druhý: Na sever!

Etapa 71km/1225m.
Ubytování se povedlo. Povedlo se vyprostit hlavy z včerejších piv. Povedlo se vyprostit kola z garáže. Nepovedlo se rozloučit s panem ubytovacím. A nepovedlo se nabrat napoprvé správný směr. Tedy směr byl dobrý severní, ale o ulici vedle. Správnou ulicí to bylo dost do kopce, nesprávná byla lákavější.
Pěkné stoupání za obcí Kunratice skončilo nepěkným padákem do vod Pavlina jezera. Krátká exkurze kolem rybníka byla zakončena průjezdem tunelem původně náhonu do přilehlého mlýna. A již Jetřichovice. Jsa najedeni, nenašli jsme důvod zastavit. Projeli jsme obcí dále do těsného údolí s rozbitým asfaltem, kde vede též jakási cyklotrasa. Lehce omluvitelná nadcházejícím získáváním výšky do kóty Na Tokáni. V jednou místě jsme minuli skupinu turistů - koloběžkářů. S nadšeno-vyděšenými výrazy v obličejích se vrhali cestou dolů, kudy jsme právě vystoupali. Zhora bylo vidět, že i dole jich je po sjezdu stále dost velké množství, asi to všichni přežili.
Odtud jsme dlouho hledali cestu, zvažovali, zda ignorovat zákaz vstupu kvůli těžbě dřeva. Rozhodli jsme se zákaz respektovat a pokračovali nadále Vlčí roklí téměř až do Doubice. A dále do Kyjovského údolí. Cestou jsme míjeli skupinu veselých českých důchodců na výletě. A dále, od rozcestí Nad Divokou roklí, nám tuhl úsměv na rtech. Studánecký důl byl příkladem brutální ztráty výšky. Bylo zde mokro, chladno a nejetelno. Neměl dlouhého trvání, brzy jsme se mohli zařadit do průvodu turistů Kyjovským údolím.
Pohodlnou a rychlou cestou brzy mizíme v Německu. Přes Brtnický most, nepatrnou pěšinou za hraniční potok a dále proti jeho proudu. Jede se pěkně, nikdo nikde. Tedy až výše mineme skupinu zamračených německých důchodců na výletě. Zneklidněni pohledy, asi bývalých hitlerjugend, prcháme přes potok do vlasti. V prchání nám ale brání marast těžby dřeva. Dále vidíme jen holé pláně místo lesů. Tuhle katastrofu, kterou lesáci svalují na kůrovce, uvidíme ještě mockrát. Lesák pokácí co jde a dřevo nechá shnít na hromadách, aby se měl brouček-kamarád kde rozmnožit, když narazí na silný živý les. Člověk, který někdy slyšel kecy Klauze stašího, že vše vyřeší ruka trhu, jen težko chápe, proč, kurwa, proč je dřevo tak drahé, když všude v lesích hnije na hromadách a stromy popadané větrem leží roky na stejných místech.
Z přemýšlení člověku vyhládne. Bonifác strašil smrtí hladem z nedostatku hospod zde ve Šluknovském výběžku. Další strašidelný scénář se naštěstí nenaplnil. Naplnil se Servách a Bonifác. Jídlem i tekutinami. Taktéž zmrzlinou. Hned vedle muzea nožířství - České rybičky v Mikulášovicích. Posilněni vyrazili na Tanečnici, kterou bez mimořádných zážitků dobyli. Zajímavější byla cesta dolů. Tu, žlutou, nejprve nemohli najít. Na vině byli chybějící stromy se značením. Opět lesácká hirošima. A dále rozryté cesty těžbou i na německé straně hranice. Lesácké nagasaki. Bylo to ale stále dolů, takže rychlé a Sebnitz jen tečnuli a hned přes hranici zpět do Dolní Poustevny. Kupodivu na hraničním mostě nikdo nečíhal s požadavkem na test na Covid. Za to SMS zpráv nám přišlo na toto téma spousty.
Na nejsevernější bod ČR se pochopitelně vyráží z obce Severní, jak jinak. Cesta se postupně mění Kaziho efektem v kamzičí stezku, kde kolem hrobečků kamzíků nosí Bonifác se Servácem svá kola přes hromady kamenů porostlých lišejníkem. Trasa po hranici na nejsevernější bod republiky není z růžové knihovny cyklistiky. Ba naopak. Dobře zní nápad, navést sem covidové cyklisty a trochu tak zredukovat jejich počet. Ihned se vybavují záběry atomových hřibů vybuchujících elektrokol, neustálý hukot záchranářských vrtulníků, plastikové pytle a urychlená výstavba nového krematoria. Servác s Bonifácem ale bodu "S" nakonec dosahují. Nejsevernější bod ČR. Jen pro další postup oba opouštějí myšlenku pokračovat nadále po hranici a při prvním náznaku cesty prchají na jih. Na jih? Ukázalo se, že bloudí v kruzích. Moderní technika je zachraňuje od průjezdu Berlínem a posílá oba vyčerpané jedince znovu do Severní.
Další postup nestojí za zmínku. Jen snad ono kouzlo opuštěného kraje, kde je těžké narazit na pěknou vesničku a takový ten pocit člověčenství. Mnohem snažší je narazit na trpaslíky, větrné mlýny a puklice na auta v šeredných asijských stáncích kdekoliv existuje šance na průjezd německého nakupujícího. Zajímavým fenoménem jsou nehtová studia. Takových je v Rožanech více než obyvatel. Nejspíše je tím maskován bordel. Kromě nehtových bordelů a asijských stánkařů je tu též pension a restaurace Balaton. Cíl dnešní etapy. Sem míří také Pankrác. Zprvu po ose ČD, nyní po vlastní jedoucí. A tak se i stalo. Bonifác sedíc v restauraci zvedl půllitr k očím a když jej po chvíli vracel zpět na stůl povšiml si, že naproti stolu kdosi sedí. Hle! Pankrác se zařadil do sestavy.

Ranní klasika Padák do Pavlina jezera Netřeba riskovat hned od začátku Servác a rusalka Tunel náhonu Opět "vhodná" ztráta výšky Po čáře stezkou hezkou Chodí tu zamračení němečtí důchodci Mezitím Pankrác Přijíždí do Svoru Lesácká hirošima Rozhledna Tanečnice Lesácké nagasaki Servác Lesácké nagasaki Bonifác Cestou na nejsevernější bod ČR A to je on!

Česká Kamenice(s), Kunratice(z), Grieselův rybník(t,č), Jetřichovice(ž), Pod Suchým vrchem(a), Louka na Tokáni(a), Vlčí rokle(a), Doubice(a) Nad Divokou rolí(z), Kyjovské údolí(č), Zadní Doubice - Brtnický most(ž), u Kalkstrasse/Baelweg(z), Horní Mikulášovice(z), Zlodějská cesta(m), Tanečnice(ž) Sebnitz(a), Dolní Poustevna(s), Karlín(s), Markéta(s), Lobendava(s), Severní(ž), nejsevernější bod ČR(a), Severní(s), Liščí(s), Lipová(s,a,m), Nové Hraběcí(m), Rožany

teplota 20°C

Den třetí: Německem a Polskem

Etapa 85km/1097m.
Po vydatném spánku následovala vydatná snídaně na místě včerejšího činu. Pak již rychlé přípravy na odjeeeezd, vzájemné pomlouvání kol, drobné dofukování a mazání řetězu a odjezd. Ranní idilická jízda mlhavým údolím s modrým nebem nad hlavou, idilické zakufrování v osadě Královka a další postup pasekami k Fu(c)kovskému výběžku. Zajímavá historie viz.:Wiki. U Fukovské brány se Servác zamyslel a vymyslel zkratku. Následovalo asi kilometrové utrpení bahnem, dírami po lakatoších a pořezanými hromadami větví končinami zmasakrovanými lesáky s mimořádnou intenzitou. Je obdivuhodné, co všechno naše lesy přežijí. Přežili jsme i my, ačkoliv Bonifácovi při průjezdu jednou hromadou větví upadlo zadní kolo. Závadu se nepodařilo s jistotou nalézt ani později na hrázi Černého rybníka. Na vině je nespíše krátka osa nové náby vs. prastarý (byť hliníkový) rám s tlustými patkami. Dá práci kolo dobře usadit a páčku upínáku správně se správným napětím přitisknout.
A zde, zatímco si Servác s Pankrácem prohlížejí pytlíky, je čas popsat jak zatím pokročila běžná cyklistická technika. Kromě toho, že je nyní téměř nemožné cokoliv na kolo koupit, alébrž polovina milých číňanů v číně zemřela na čínskou chřipku, technika a kompatibilita cyklodílů se začala více komplikovat. Bonifác se na jaře rozhodl, že naražený a probržděný ráfek Rigida Xplorer, který má na kole tak dvacet let, má nárok na odpočinek ve sběrném dvoře. Avšak při prohledáváná íšopů a po několika pokusech vyhnout se komponentům Shitmáno, rozhodl se, že si prvně v životě pořídí zapletené kolo aby ušetřil čas. Nejméně hrozné a bez Shitmána se zdálo jakési DtSwiň. Bonifác objednal, zaplatil, počkal, obdržel, rozbalil, podivil. Díra nábou neměla průměr cca 6mm, ale 13mm. Rychloupínák zcela chyběl. Usilovným gůglením se Bonifác dozvěděl, že nyní existuje cosi, co se nazývá pevná osa a existuje několik mnoho průměrů a variant, mezi výrobci navzájem nekompatabilních. Pochopitelně výrobce náboje vyrábí různé přizpůsobovací sady, dokonce i pro klasický rychloupínák 5mm. Bonifác se chvilku rozčiloval, nad vývojem a úpadkem lidského druhu, ale pak se začal pídit po způsobu, jak dát tohle kolo do svého rámu. Po několika hodinách s hrůzou zjistil, že neoznačená nába na zapleteném kole DtSwiň je výrobek Shitmáno. Hned jak odezněla mozková mrtvice, běžel kolo osobně vrátit do obchodu. Profesionální a sympatická prodavačka Bonifáce uklidnila, resuscitovala a kolo odkoupila zpět. Bonifác byl zpět na začátku. Naštěstí nalezl na interfernetu obchod v Rokycanech, kde sehnal ráfek, nešitnábu s 5mm rychloupínákem, dráty i podložku pod duši. Vše se povedlo, kolo háže do 1/2mm, jen ta osa je trochu kratší, než by rám ideálně potřeboval. Jen hrůza z budoucnosti zůstala. Co bude dál? Hranatá kola? Horská kola na chodník s jedním převodníkem (to prej už je)? Kola 48"?
Dál bylo Německo. A jakýsi Spermaberg. Ten trojice urychleně opustila v les. A nezadržitelně směřovala po modré k dominantě kraje - Kottmaru. Někde tady se začala ve skupině projevovat nespokojenost. Snídaně byla již kompletně strávena a změněna v kilometry. A hospoda nikde. Na Kottmaru budou jistě hody!
Na Kottmaru nebylo nic. Jen rozpadlá rozhledna typu Tanečnice, pár omšelých budov a skokanský můstek. Takový místní Klínovec (před pár lety).
Inu dále! V Herrgotu bude jistě hospoda! Cestou dolů stojí za zmínku nevídaně pěkný rychlý sjezdík z Kottmarhauseru po žluté k silnici. Pozitivní zážitek v zápětí zatlačila do pozadí alej děsivých větrných elektráren. A již okresní město Herrnhut! Hodpoda sice jen jedna, ale to je o jednu více než jsme dosud v Germánii napočítali. Jo a jeden kebab. Hladovi, žíznivi a plni očekávání jsme se usadili v průjezdu u restaurace "Bei Schnecken". Netrvalo dlouho, sotva 50minut a napili jsme se přineseného piva. Eura měl prozíravě pouze Servác, avšak obava ze smrti žízní v restauraci zatlačila starosti s placením do pozadí. Když jsme zahnali žízeň, dostali jsme s třetím pivem i jídlo. Mrzuté bylo, že intervaly mezi pivy zůstaly na 50-ti minutách. Okolo sedící němecští důchodci však na rychlosti obsluhy nepozorovali závadu. Cucali jedno pivo celé odpoledne. My cucali třetí a po dobrém jídle, plném zeleniny vyřezávané do roztodivných tvarů, jsme hodlali zaplatit. Trvalo další hodinu, že se akce podařila zrealizovat. Hospoda přijímala karty, takže nikdo nemusel zůstat jako pomocná síla v kuchyni a vyřezávat ředkvidky a mrkev do podoby protitankových ježků a ozubených kol převodovky tanku Tiger.
Po půldni stráveném v hospodě jsme se vyprostili z Herrgotu směrem dále na východ. Za obcí Ostritz za Lužickou Nisou bylo Polsko. Chtěli jsme se přesvědčit o výši nenávisti bratrů Poláků v souvislosti s Kopalňou Wegla Brunatnego Turrow. Ta se skutečně ukázala v takové výši, že Servác přetrhl řetěz. S pomocí přátel závadu rychle odstranil a s řetězem o dva články kratším pokračoval dále do kopce. V další vesnici jsme raději splynuli s davem a konverzujích plynulou polštinou projeli neodhaleni kolem hromad hnoje až do Andělky.
Po Andělce Saň a v Sani hospoda. A kolem hospody mraky lidí. U hospody rybníček a v rybníčku prkený ostrůvek. Na ostrůvku posezení a muzikanti. Jen na pivo byla fronta. Franta nestíhal. Sběrač půllitrů se flákal a vázlo sklo. Ale nakonec se na nás dostalo. Navázali jsme kontakt s paní Evou, zpívající ženou a cyklistkou. Ana se nabídla nás doprovodit do Lazní Libverda, kam má náhodou také namířeno. Trochu jsme váhali...ženská. Trochu nás překvapila, jednak tím, že jela jako raketa (má najeto kolem 10000km letos) a také tím, že bez váhání znala cestu. Drželi jsme se ji ze všech sil. Nastěstí uznala, že 70km v nohách je celkem dost a zpomalila. I tak bylo tempo vražedné. Nu, dojeli jsme. Paní Evu tímto zdravím, a lituji, že jsme si nevyměnili kontakt.
V cíli v Lázních Libverda nás očekávala paní Dana. Paní Eva se s paní Danou zná. Rozhodná, milá, podnikavá paní, která nás vzala pod svou střechu a zachránila od přespání v lese. Dostali jsme večeři, pivo a konverzaci. Děkujeme za vše! Přijdeme zas.

Kultůra u Balatonu Asijská nádhera Pankrác v sestavě Hra stínů a PSB Černý rybník Kottmarský skokanský můstek Kottmarský odpočinek Oběd v městečku Herrnhut Do Polska! Kominický rybník v obci Saň Pivo na ostrůvku Hospoda Saň a František hospodský (uvnitř) Penzion Montana

Rožany(s), Královka(z), Fosterel(ž), Fukovská brána(a), Černý rybník(ž), Neuspremberg(č), Spremberg(m,a), Kottmar(ž), Kottmarhauser(ž) Herrnhut(ž), Eulmuhle(ž), Neudorf auf dem Eigen(ž), Ditersbach(ž), Ostritz(a), Krzewina(s), Lutogniewice(s,a,ž), Andělka(s,ž), Saň(ž) Filipovka(ž), Višňová(ž), Velký poustecký rybník(ž), Frýdlant(a), Raspenava(a), Hejnice(s), Lázně Libverda

teplota 24°C

Den čtvrtý: Polské Kerkonoše a singltrenky

Etapa 72km/1337m.
Po snídani i srdcerycném loučení a Servácově montáži nastal čas usednout opět do sedel. Zahřívací stoupání k Sudu a pak se Servác rozzářil blízkostí singltrenků a nastoupil na nekonečnou umetenou pěšinku, která nás vedla celý dnešní den až do mokrého konce. Obkroužili jsme masiv Soplu nekonečnou klikatou marnotratností až ke kiosku U Spálené hospody. Zde byla Bonifácovi dohuštěna vidlice, Servácovi a Pankrácovi nalito pivo. Paní hospodská se odmítla fotografovat. I oblečená.
Pokračovali jsme dál uměle vytvořenou pěšinou záměrně nesmyslně klikacenou, když tu se z lesa vynořil kosmodrom. Ne nebyl to kosmodrom, byla to vysolá pec. Nebyla to vysoká pec, byla to obrovská hromada železných traverz zvaná Wieža Skyvalk. Něco jako rozhledna. Známe z našich hor. U nás se to jmenu Stezka korumani stromů. Seznamuje návštěvníky, za drobný peníz, s ekologií lesa. Je neuvěřitelně ekologická a prospěšná. Jen se návštěvník nesmí pídit po tom proč, jak a čím sem tu hromadu materiálu přivezly. Jakou museli udělat díru do té úžasné lesní půdy o které se zde dozvíte. Kolik betonu vrazili do základů a jaký je na ní pěkný pohled z širokého okolí. Tahle "věc" ale přiláká spousty humanoidů a vydělá moc peněz. A peníze, to je ekologie. Nebo ekonomie? Hodně se to plete. Pankrác, Servác a Bonifác usedli mezi davy a zjistili, že svět asi nezachrání. Popili proto něco z místní nabídky (Servác platil zlatem) a pokračovali dále.
Kruté stoupání se po chvíli změnilo v dlouhý sjezd. Bohužel do oblasti, kde bychom singletrek ve svahu hory Jelení stráň bývali ocenili, designéři a developeři singltrenky nedevelopli. Zmateni a opuštěni dosavadním vedením singlpěšinkou PSB nevěděli jak dál. Prostá lesní cesta zdála se najednou děsivě nebezpečná, stoupání šílené a cíl nejistý. Neštastníci měli svůj nynější cíl ve Szklárske Porebě. Ale jak se tam dostat a nedrápat se do 1000m nebo nespadnou do nížin? Zatím tedy volíme ANO tu lesní cestu a dál se uvidí. Dál se však nevidělo. Poláci mají trochu jiné vnímání prostoru a času než my. Slovo vrstevnice neznají. Cesty staví zásadně zmateně, nikoliv za účelem dvě místa propojit, ale rozpojit je. A tady jsme padli do pasti, kde i Servác se s mumláním smířil s asfaltovou silnicí. A po krátkém hukotu pláštů a šumu svistu Szklarská poreba. Místo vybrané pro příjem potravy a polední odpočinek PSB. Zde se Bonifác marně rozvzpomínal, kdeže to byl na jídle. V ulici byla jedna hospoda vedle druhé. Nezbylo než dát na dojem a do jedné vlést. Rozhodně to nebyla chyba. Pivo rozliewane, pečená zebra, hromada žrádla. Kde je oběšený krteček a sliby že Čechům nenaléváme? PSB jsou opět příjemně překvapeni. Asi do Polska zase zavítáme.
Ale všechno jednou končí. I dobrý oběd. Tíží nás čas. Singltrenky zdržují. A ve svahu Kerkonoš není težké se zničit. Kdyby se ještě dalo jezdit na kole po hřebenech Krkonoš, bylo by snažší a rychlejsí než se plácat tady. Hlavně držet výšku mezi 700-800m! Z Poreby vede pěkná cesta, a hezky to jede. Bohužel pod Špinlerovkou začínají další singltrenky. Idilka končí. Místo rychlého prostupu krajinou klikatice, co na jednom kilometru naklikadí dva. To se nám teď opravdu hodí, mraky jsou proklatě nízko, teplota klesá, soumrak nastává. Začíná pršet. Bonifác společné vedení už neunese a odpojí se. Padá do Borowice a protože to tu zná, opouští letos myšlenku na nejkratší stezku do Karpacze. Ostatní ať třeba na singltrenku chcípnou! Déšť zesiluje. Myšlenky na suché boty už jsou dávno pryč. Bahno lesní cesty záhy smývá déšt a louže na silnici Karkonoske. Nastává tma. Prší kurwa hodně. Bonifác se schovává v budce zastávky. Po půlhodině marného čekání na pokles intenzity deště pokračuje rezignovaně dál. Nelze jet rychle, voda cáká na brýle a není nic vidět. Dole v Bialym Jaru opouští silnici a pokračuje po zelené cestě Bronka Czecha. To byla chyba. Zelená překonává Wilczky potok nikoliv lávkou, ale mokřadem. Bonifác zapadá ve tmě do bahna. Bere kolo a čvachtá vpřed, hlavně tu nenechat boty! Jakmile se vyprostí z bažiny pochaluje si dosud proklínaný déšť. Jako ve sprše, bahno je témeř pryč. Ještě pár kroků v potoce a může do hotelu. Ještě že ho Servác zamluvil. A za bratru dobrých 1100 Kč pro tři se snídaní!
Do hotelu je to kousek. Ale tma svedla Bonifáce na scestí a místo sta metrů si přidal další kilometr. Nakonec vše dobře dopadá. Karpacz a hotel je v temnotě nalezen. Recepční se nediví promočené postavě která dělá bahnivé stopy na koberci (nebo se diví polsky a Bonifác nerozumí). Pikolík ukazuje místo na kolo. Bonifác nalézá pokoj. Než stačí ale obsadit všechny radiátory mokrým oblečením a přichází Pankrác se Servácem. Sakra! Mohli přijít o pět minut později. Nastává boj o radiátory. Bonifác ukořistil umyvadlo a fén. Pankrác zabírá sprchu. Servác záchodovou mísu. Nikdo nechce opustit výhodné stanoviště. Patová situace, čas jako by se zastavil. Psychologický boj. Nóty. Urážky. Zbrojení. Chemické zbraně. Hirošima hadr. Rozum a diplomacie nakonec vítězí. Pankrác, Servác a Bonifác společně odcházejí v mokrých botách na večeři.

Na singltrenku U Spálené hospody Singltrenky pod Soplem Singltrenky o 5s později Mezi singltrenky Singltrenk Nad Swieradow Zdroj Pohled ze singltrenku na Swieradow Zdroj Singltrenkem k Wieži Skywalk Singltrenkové osvěžení Opuštěni singltrenkem Proboha, singltrenk fakt není! Posilnění před signltrenkem Signltrenk čeká Singltrenková droga Hospoda v Karpaczi. Dialogy o singltrenkách

Lázně Libverda(s), Obří sud(s), Ludvíkovský traverz(a), U Spálené hospody(s),Štola František(a), Nad Czerniawa(s), Swieradowiec(a), Wieža Skywalk(m), 10.Izerska Petla, Droga Tartaczna, Droga Dolnokwisova(a,ž), Rozdroze Izerskie(s), Szklarska Poreba(a), Droga pod Reglami, Schronisko pod Labskim Szczytem, Skrzat Niedžwiednik Sekcija nr.36, Droga Sudecka, Borowice(m,s), Droga Bronka Czecha(z), Karpacz-Wilcza

teplota 15°C

Den pátý: Pankrác mizí v mracích, Žacléř

Etapa 45km/766m.
Po včerejší višnovicové smršti v Dwóru Liczyrzepy nikdo nehlásí potíže. Tedy kromě Pankráce, který se kousnul a že pojede na Pomezky. Bonifác ho varuje, Pankrác nedbá. Prej to taky dá. Marně Bonifác vysvětluje, že to nemá váhu když to nedal ještě včera. Nedbá. Snídaně dobrá, PSB najedeni. Nastává okamžik pravdy. Oblečení je převážně suché. Topení topilo. Nálada v dobré výši. Borci se balí a opouští teplo a sucho.
Servác hustí, Pankrác promluví něco temných slov a mizí v mračné zácloně za hotelem. Bonifác se Servácem volí Kowary. Neprší, jen je dost mokro. Na jílových cestách to klouže. Z Kowar je to po asfaltu až do Kowarského sedla. V sedle je vlakový tunel zrušené tratě. Chtělo by to prozkoumat. Servác s Bonifácem v Ogorzelci lehce zakufrují a naleznou tak magazín. Paní má poslední dvě piva. Během konzumace přiváží náklad nových piv.
Následuje pěkná cesta pěkným krajem podhůří. Mraky se trhají, objevuje se slunce. Za Opavou je Bobr a mezi nimi hranice. Naši hrdinové jsou pět doma! Avšak tlak posledního dne nedovolí zkoumat, proč se vesnička jmenuje Bobr, ač by je jindy napadali různé teorie.
Pár šlápnutí a liduprázdný Žacléž se mihle kolem. Cílem je Stachelberg, je na hřebenu. Bohužel cesta nahoru je krutá. Přední kolo je téměř nad hlavou. Nikdo neviděl, jak Servác s Bonifácem slézají a tlačí.
Cesta Bratří Čapků nyní vede PSB do Trutnova. Později zjišťují, že nedlouho, možná téměř ve stejný čas tudy projíždí i Pankrác. Ten odtud ve snaze stihnout jakýsi vlak jede po silnici. Nestihne ho. Bonifác se Servácem ano. Avšak nastává problém s pivem. Nádražní restaurace je zavřena a pivo široko daleko nikde. Jezdí po Trutnově v čase který jim zbývá do odjezdu a...nic! Servác sežene v kadeřnictví dva Krakonoše. Bonifác se zatím v zoufalství přepnul do módu No-Beer, bloudí bez duše po nádraží. Nabízené pivo odmítá. Servác ho nenápadně vylévá na podlahu vagonu. Začíná pršet. Pankrác je v této chvíli již jižně od Trutnova. Nikdo nechápe proč nejede stejným vlakem. Ani paní průvodčí ne.
Další ročník PSB je ukončen.

Most v Kowarech Magazín v Ogorzelci. Bonifác. Magazín v Ogorzelci. Servác. Servác (i s hlavou) a polská panorámata Bonifác focen bez varování a panorámata Na lomy jsou v Polsku kádři Mezitím Pankrác stoupá na Pomezky Mezitím Pankrác vystoupal na Pomezky Mezitím Pankrác na Lysečinské boudě Mezitím Pankrác kdesi v hospodě

Karpacz(z,a), Kowary(m), Podgorze(m), Przełęcz Kowarska(m), Ogorzelec(m), Paczyn(m,a), Jarkowice(s), Miszkowice(č), Opawa(a), Niedamirow(ž), Bobr(ž), Žacléž(s), Vernířovice(a,č), Stachlberg(č), Nad Babím(č), Bučina(č,a), Trutnov(v), Praha

teplota 20°C

Bodovací soutěž restaurací

Pořadí nejlepších

• na náměstí v České Kamenici
+ sympatická paní majitelka + dobré pivo + výborné a rychlé jídlo
• kdesi ve Szklarske Porebe
+ mohutné a vynikající jídlo + záchod v ceně