Den prvý: Praha - Kornatice

Etapa 70-80km, 980vm.
Počin tradičně zahájil Žofie s Bonifácem přípitkem s výkřikem "zahájen!". Ráno následujícího dne, po pečlivé přípravě, zamávali ztichlému domu a roztočili kliky bicyklů. Nedlouho po té následovalo první stoupání na Pik Cukrachisma a první sjezd k Berounce (Mži) v oblasti Kazín.
Mezitím v Kameňákově: Servác opustil spící družku, nasedl na svoji devětadvacítku a vydal se po známé trase na Zbraslav. Zatímco Pankrác se neklidně převalil na lůžku u maminky v bytě. Asi zlý sen.
Žofie zakupuje v Černošicích na zastávce lístky na vlak a Bonifác otevírá pivo. Po chvíli přibývá Servác, lamentujíc na silný protivítr. Skupinka uzavírá sázky, zda Pankrác, který to má nejblíže, přijede dříve než vlak v osm nula pět. Pankrác přijíždí v osm nula dva. Žofie je nečekanou dochvilností Pankráce natolik vyveden z míry, že na lavičce zanechává mobil a nastupuje do vlaku.
Servác se marně pokusí zavěsit svojí 29" do háku. Ledva se všichni usadí - skupina pubescentních mladíků nejprve vyklidila cyklistům místo - chopí se Žofie telefonu, aby zkontroloval trasu. Místo přístroje však třímá plechovku od piva, kterou vzápětí odhazuje a zuřivě se hrabe v ledvince. Žofii po tváři stéká pot. Alergie na karbolku nebo hliník, myslí si ostatní. Nikoliv, chybí telefon. Nastálou tragickou životní situaci pomáhají řešit ostatní. Servác zapůjčuje svůj telefon aby si jej mohl Žofie osahat a zmírnit tak třas rukou. Vtom Žofie pronese to spásné "policie!". Volá černošickým četníkům, kteří zanedlouho vyhoví a telefon zajistí. Následně je spravena spící manželka, tedy původně spící, a vzbuzena telefonem. Manželka se vypraví pro telefon na strážnici a nedlouho před opuštěním vlaku získává Žofie zpět svůj klid. Telefon je zachráněn.
Z Bratkovic vede skupinu Pankrác do Obecnice. Zde je vyhlášeno povelení příjmu stravy, která je považována za předoběd. Na místním koupališti je však nebývalé srocení aut a lidí. Dedukcí a dotazem je zjištěno, že se zde koná pochodový závod Policie. Žofie z vděčnosti objímá několik netušících jedinců a upustí slzu dojetí. Vzápětí odchází k výčepu pro čtyři piva. Voňavé klobáse na dřevěném uhlí nelze odolat. Někteří neodolají dvakrát. Podobné je to s pivem.
Borci si však uvědomují své povinnosti a usedají na stroje. Za obcí následuje změť cest a pěšinek, které mají společné nabírání výšky. Těsný průjezd kolem lesního nakladače nevyvolá u řidiče viditelnou nevoli, zastaví rameno a počká, ač je průjezd zakázán značením. V oblasti dalekých rozhledů a kosodřeviny potkáváme policejního běžce. Bere to vážně. Je to právě v místech, kde je pohyb na kole obtížný - kořeny a mezi nimi měkká tráva. Nedaleko je již vrchol, no vrchol, Toku. Zde po dlouhé době lidé. Prý se dá nedaleko zaparkovat. Kousek pod Tokem míjíme davy lidí odpočívajících U Carvánky. Mizíme proto z cest do divočiny a rafinovaným kazimutem zapadáme do bahna. Kousek za smrčky a hromadou suchých větví následuje ztráta výšky sesunutím či snášením bicyklů a již světlina a pevná cesta. Odtud několik zhoupnutí po rychlém povrchu přes Malý Tok holinami ku Praze.
Po krátkém kochání na nedaleké vyhlídce proběhne test brzd a odhodlání na brutálně strmém svahu ozdobeném kameny a již Horní Padrťský rybník. Po krátké diskuzi je upřesněna trasa, Míšov bude. Pokračujeme dále, vždy na místech, snadno přístupných a nedaleko parkování aut potkáváme skupiny lidí. Tak i zde. Jak však následujeme červenou t.z. není vidět téměř nikoho. Až zase na křižovatce širokých cest. Na jedné takové nám dobří lidé ukáží směr na Míšov. Následuje zajížďka do Trokavce a částečný návrat. Geniální navigační schopnosti PSB zanedlouho přivedou celou skupinu, beze ztrát, do Míšova.
V Míšově, v občerstvení, ve smrdutém motocyklovém povětří se PSBŽ zalíbí tak, že k druhé častí oběda (nakládaný hermelín, nakládaný romadúr a cosi) je přiveden sdostatek až nadbytek tekutin. Se zvyšující se věží z kelímků se zvyšuje již tak vysoká nálada Pankráce, Serváce, Bonifáce a Žofie. Je krásně, je co jíst a pít, je co povídat, nejsou starosti.
Po zdařilé konzumaci třeba pokračovat do dnešního cíle, který je pevně stanoven v Kornaticích. Rozjařilý dav samozřejmě přehlédne odbočku zelené t.z. Situace je napravena asfaltovou záplatou do obce Planiny. Odtud již samá pozitiva a trialové jistoty podél říčky Bradavy. Ve Spáleném Poříčí skupina vystřízliví ve stoupání na vyhlídku Popluží, což si Žofie vyloží jako závadu a v Milínově zatáčí k hospodě. Doplnění alkoholu do krve přinese brzy plody. Plod se změní ve sjezdu v motorový vůz 810 ČD, který si to neomylně načasoval ke střetu na lesním přejezdu. Žofie se mohl zavěsit na nárazník, Servác vstoupit zavřeným oknem ke strojvůdci, Pakrác mířil do druhé řady sedadel a Bonifác na WC. Toto by nastalo, kdyby tito výjimeční jedinci léta netrénovali bleskové reakce bez ohledu na únavu a stav, nasycenost a hlad, bohatství a chudobu, mír a válku a střízlivost a omámení. Než stačil strojvůdce vzít za šnůru píšťaly, začala všecha čtyři kola řízeným smykem (nyní se říká driftem) zpomalovat a to i přes to, že tito hrdinové jsou zkušení i ve srážkách s vlakem. Situace nyní proběhla bezkontaktně a vlak se vzteklým houkáním opět zmizel bez úhony v úvozu.
A Kornatice! Polovina výpravy se odpojila do restaurace rovnou a polovina nejprve odložila bicykly a převlékla se do přijatelného vzhledu.

Nádraží Černošice, místo srazu Nádraží Černošice, lavička. Cestou do Bratkovic Posilnění v Obecnici Vodní nádrž Obecnice Stoupání na Tok Tok Praha Praha, pod radarem Borci vyhlíží k blízkým zítřkům Borci stále vyhlíží k blízkým zítřkům Na hrázi Horního Padrťského rybníka Na hrázi Horního Padrťského rybníka Míšov gril Míšov gril, kelímky se vrší

Zbraslav(a) Černošice(v) Bratkovice(č) Drahlín(č) Obecnice(z,a) Rusínská cesta(m) U Rusínské boudy(a) Tok(z) U Šraňku(ž) Na Třetí(z) Jeřábecká cesta, Borská cesta, Pod Plešcem(m) Malý Tok(ž) Praha(ž,m) Horní Padrťský rybník(č) Trokavec(a,č) Míšov(z,a) Planiny(z) Hořehledy(z) Spálené Poříčí(a) Milínov(a) Kornatice

teplota 20°C

Den druhý: Stříbro

Etapa 66km, 945vm.
Po vynikající rebarborové bábovce paní hostitelky, opustili účastníci zájezdu chatu a pohnuli svými těly, za pomoci mechanických řetězových převodů, k lesu a v les. Pan hajný v Hádku měl ještě zavřeno, Žofie tedy zavedl skupinu zpět do lesa ke zřícenině s odporným názvem Lopata. Zde, v zeleném stínu Lopaty proběhlo focení. Někteří, zcela zklamáni nedostatkem občerstvení a nepřítomností hradní krčmy se začali odtud hlasitě dožadovat piva. A to natolik hlasitě, že se rozštěkali všichni psi v nedaleké chatové osadě. Hluk přivolal do lesa též několik motorizovaných lesníků. Všichni jsme se naštěstí kolem v lese nečekaně vyskakujících aut bez úrazu prosmýkli a minuli zámek Kozel. Žofie chtěl reptajícím zalepit tlamy zmrzlinou, stánek ve Štáhlavech bych však uzavřen. Problém reptajících vyřešilo lapání po dechu při stoupání na Radyni, kde pro změnu z lesa vyskakovali rádiem navigovaní orientační běžci.
A samozřejmě na vrchol Radyně je přístup motorizovaným a tedy i lidé a bufet. Bohužel právě došla plzeň a skupina byla nucena pozřít gambrihnus. Ovšem vzhledem k předešlému, jako tekutina akceptovatelný. Ostatně tento vynikající mok - to nemohu říci - provázel nešťastníky neodbytně celou cestu. Majitelem je dobročinná zahraniční organizace (japonská?), která pokračuje úspěšně v likvidaci regionálních odlišností a podsouvá konzumentům podřadný nápoj pivního typu, podivné chuti a nejasného původu.
Následoval sjezd do Plzně po žluté, která se toho dne ukrývala zamalovaná pod vrstvou hnědé barvy. PSBŽ se však nenechali zmást a po hnědé pokračovali předměstím až k Vokounově lávce. A dále na hráz Českého údolí. Zde pěkná pasáž po žluté t.z. kole vody do polesí Hrádčín. A dále do Nové Hospody do hospody.
Restaurace Sokolovna nenadchla, proto ji brzy opustíme. Samozřejmě po nevalném jídle všude vyskakují hospody a restaurace, dosud se nevyskytující. Pankrác ostatní zahrnoval výčitkami, řka, že nemůžeme zahnout do první hospody kterou uvidíme. Je třeba si vybírat podle drobných detailů, kterými zkušené oko rozliší špatnou hospodu od dobré. Za těchto řečí uběhla cesta až k Mži. Tu jsme ovšem zatím nespatřili, neboť Bonifác nařídil okliku hradu Buben.
Od Beraního Dvora se na dvou přístrojích ve stejné aplikaci cesta lišila. Jeden ukazoval červenou t.z. dolů, jiný vlevo s oklikou. Takových rozdílů se letos objevilo více. Za nedlouho mohli borci obdivovat slavně zrekonstruovaný Pňovanský most (někteří již po druhé) a překonat jej po zavěšené lávce. Žofie zde připomněl moudro, které se dočetl v příručce pro začínající cyklisty: Na kolo třeba usednouti špičkami bot ve směru jízdy! A protože se nikomu nepovedlo provést instrukci jinak, pokračovali jsme po levém břehu Mže, kterou vidíme konečně na vlastní oči. Všichni se těšili na dopředu hlášené občerstvení v Butově. Bohužel, kuchař se těšil méně a nedorazil. Požili jsme proto několik žlutých nápojů neoblíbené značky a posilnili se zakoupenými solenými tyčinkami. Počasí toho dne přálo a bylo asi nejtepleji. Servác s Bonifácem tak provedli očistu a ochlazení organismů v Hracholuské přehradě, ve vodách Mže.
Další postup ke Střibru nebyl tak rychlý jako dosud avšak o mnoho zajímavější. Cesta vede po skalnatém břehu a moc pěkně kličkuje, zejména dále před Stříbrem. Horší vzpomínku na ni má nejspíše Žofie, který zde spáchal mnohonásobný defekt. Procvakl duši zadního kola na třech místech. Spáchal tak do ni šest otvorů. Marně chlapec hustil, marně díry lepil, marně slzy ronil, marně svět proklínal, vždy se našla další. Servác, který byl situaci přítomen, zavedl nový zvyk: největší nešťastník dne obdrží největší porci fernetu.
Pankrác s Bonifácem zatím obětavě čekali na příjezd kamarádů v restauraci na náměstí. Vypili dvě piva Bernard a vyhledali ubytování, resp. zde lokalizovanou restauraci. Zde neméně obětavě vyčkávali příjezdu Serváce a časem se objevil i sám Žofie tlačíc bicykl. Dorazil akorát k objednané večeři. Servác mu pronto objednal dvě deci ferneta, kdežto Žofie místo vděku a radosti změnil po požití obličej do výrazu putina hledícího na účet za pytle na mrtvoly.

Borci se staví k Lopatě zády Inkubační (nebo tak nějak) most u zámku Kozel Bonifác stoupá na Radyni Bonifácova historická troska a trosky hradu Radyně Trosky bufetu Radyně Žofie hledí na budovu elektrárničky České údolí Servácius se řítí na hráz vodního díla Pankrácius se též řítí na hráz vodního díla Kolem Českého údolí Nová Hospoda, hospoda Pňovanský most PSB a Pňovanský most Dramatický přejezd Pňovanského mostu Butov, voda je fajn! Dále ke Stříbru, dále Lehké stoupání Vyhlídka na vody Mže Hracholuské přehrady Defecto seriale totale Přes strž ke Stříbru Večerní rehabilitace

Kornatice(a,m) Lopata(m) Kozel(m) Šťáhlavy(č) Radyně (ž,hž) České údolí(ž,a,z) Nová Hospoda(m) Tlučná(m) U Chaloupků(a,m) Plešnice(m) Nová Jezná(č) Pňovany(č) Beraní Dvůr(č,a) Pňovanský most(m) Butov(m) Stříbro

teplota 20°C

Den třetí: Planá - Obora

Etapa 67km, 1013vm.
Protože Servác byl ubytován separátně, proběhla poměrně bezemisní noc, bez průvodních akustických jevů. Odhadem splňujíce normu Euro 4. Neproběhl ani tradiční boj o mísu (nikoliv salátovou), který způsobuje Pankrác, jež se po ránu zamkne v koupelně na 45 minut. Dosud nebyl schopen souvisle vysvětlit, jak tam tento dlouhý čas tráví. Proběhla ale vydatná snídaně s párečky a míchanými vajíčky. Nejlepší za celý počin.
Protože Žofie odmítl Bonifácův stříbrný drát, který si vozí s sebou v sedlovce, navštívili jsme místní cykloobchod kousek od náměstí. Zde doufal pořídit černý eloxovaný. To se však nezdařilo, musel vzít za vděk nerezovým. Během snídaně vyměnil duši, takže zbylo jen implementace drátu. Ten chyběl samozřejmě na kazetové straně zadního kola. Bylo lze jej však protáhnout kazetou, stačilo odmontovat kotouč. Pankrác se pro ten případ vytasil s torx klíčem a Žofii nepropadl škvírami v podlaze terasy restaurace ani jeden šroubek. I Bonifác montoval; dohustil vidlici a milý pan cykloprodavač věnoval šroub do převodníku, který mu chyběl.
Odjezd se z výše uvedených důvodů celkem protáhl. Dalo by se říci, že byl již čas na oběd. Následující trasa však byla již Bonifácem absolvována a zdokumentována, před china-flu šaškárnou. Věděl proto, že cestou jsou dvě záchytná místa: Josefova huť a kemp Karolína. Byl proto bez obav. Pankrác zatím šířil hrůzu, přečetl si totiž jakýsi popis cesty, která nás čeká, od změkčilého asfaltového cyklisty jménem Rob či Bob.
Ihned za Stříbrem následoval lehký polom a pád do Máchova údolí. Toť veškerá nepříjemnosti až do Milíkova. Zde začíná, po konci chatařské promenády, trialová pěšinka. Jediné nástrahy jsou v trávě a bejlí číhající kameny, pařezy a díry, které nezkušenému či nepozornému mohou přivodit nečekanou koupel v řece nebo kopřivách. Ve Svojšíně sklízíme první plody Babišovi geniality. Hospoda zavřena. Kdo za to může? EET, čínský bacil či sám velký Kretén Bureš? Dále je k vidění pěkný kamenný úsek před osadou Kosí potok, lávka a následující stoupání. Netroufli jsme si pokračovat dále podél řeky přes Veský Mlýn a zkoušet, zda je možné se výšlapu na Vížku vyhnout. Sjíždíme proto rychlým sjezdem z Vížky zpět ke Mži. Po chvíli i tlačíme a těšíme se na gáblík a pivo v Josefově Huti. Před pár lety zde byl Bonifác s Honzou pohoštěn špekáčkem a pivem. Nyní je však zavřeno. A co kemp Karolína? Zde je polozavřeno. Nikdo kdo by nalil, jen brýle, tužka, svinovací metr a klíče tu leží. Borci volají, ale nikdo se neozývá. Sedáme, odjíždíme. Planá nás zachrání! Tedy shrnutí: cesta ze Stříbra skutečně byla ve finále poměrně vzdálená asfaltovým snům, ale v porovnání s cestou sázavského typu to bylo jen na opocené čelíčko, láhev a tatranku. A naopak, cesta z Josefovi huti výše byla rychlá a rovná, téměř vhodná pro kolečkové brusle, plná železničních mostů Chebské tratě.
Planá nás zachránila. Ovšem trochu jinak, než jsme si představovali. Nenašli jsme klasickou hospodu, jen asiafood a kebab na náměstí. Tož, náměstí tu mají pěkné, ale k dokonalosti chybí vývařovna a hospoda. Nezbylo tedy, než usednout na vachrlaté židličky a požádat vietnamce o jídlo a pivo. Alébrž se nám lepili jazyky na patro, bylo čekání na nápoj pivního typu trýznivé. Jídlo však bylo dobré. Dali jsme si raději další "skvělý" gambrihnus v očekávání beznaděje. Zatím Bonifác vytelefonoval ubytování a domluvil večeři. Běžně třeba hlásit den předem, paní z penzionu Obora však byla dobrá žena a mimořádné prosbě vyhověla. Nabídka ubytování byla totiž na bookingu bídná až mizivá. Telefony naštěstí stále fungují.
Z Plané nevede do Tachova žádná turistická značka. Vinou nedostatku občerstvení za Střibrem, jsme museli upravit trasu a nyní se vrátit ke Mži. Tachov byl proto ignorován a po většinou pěkné modré objet ze severu. Servác byl zvědavý na trosky kláštera Světce, zamířili jsme proto sem. Po krátkém kochání se výprava rozdělila. Bonifác cítil odpovědnost za ubytování a přislíbený čas příjezdu, vydal se proto lehčí trasou podél Mže. Zbytek výpravy pokračoval po zelené.
V Oboře proběhlo vše podle očekávání. Bonifác zařídil čekyn a ostatní přijeli právě když se z kuchyně začala šířit libá vůně večeře. Paní nám dala večeři, svojí ledničku s pivem a garáž pro kola a vytratila se. Vytratil se i Žofie, vedl dlouhý telefonický hovor s domovem.

Snídaně v hotelu U Branky Cyklisté vítáni natolik, že se zdrží déle Stříbro - náměstí Stříbro - instalace drátu Stříbro - kamenný most Překážka a Servác Překážka a Žofie Ztráta výšky do Máchova údolí V Máchově údolí Žofie pod tratí, před Svojšínem Servác pod tratí, před Svojšínem Typický obrázek hospody v západočeském kraji Žofie na kole Servác taky na kole Suchou nohou přes Kosí potok Výnos kola pod Černým mlýnem Výtlač kola pod Černým mlýnem Výtlač a výnos kola pod Černým mlýnem Občerstvení v Josefově huti Kemp Karolína. Dveře jsou zavřené Bazén v Karolíně má lepší léta za sebou Planá, povšimněte si stupňovitosti piva Zřícenina zámku Světce Liškárna, zde žijí dobří lidé Vodní nádrž Lučina Večerní resuscitace

Stříbro(č) Milíkov(č) Svojšín(č) Německý Mlýn(č) U Mže(č) Osada Kosí potok(č) Vížka(č) Josefova Huť(č) Karolina Dolina(č) Brod nad Tichou(č,a) Planá(m) Slatinný potok(m) Nahý Újezdec(m) Ctiboř(m) Světce(z) Mýto(z) Obora hájovna(m) Obora

teplota 20°C

Den čtvrtý: Asch - Mariánské Lázně

Etapa 72km, 1194vm.
Žofie u snídaně oznámil, že musí tým z vážných důvodů opustit. A opravdu, usedl na bicykl a zmizel. Dle stop v elektronickém éteru, projel Tachovem a v Plané na nádraží usedl na vlak. Užil si včerejší mosty v údolí Mže shora.
Pankrác, Servac a Bonifác pokračovali v úkolu dosáhnout pramenů Mže. Proti proudu Sklářského potoka dosáhli téměř bezbolestně Česko-Německého pomezí, pokochali se pláněmi zelenými a turistickým přechodem vnikli do Germánie. Pakrác opouštěl Čechii s ulehčením, neboť chvíli předtím jej smrtelně vystrašil obrovský netvor, tedy jeho obrys proti slunci na horizontu. Netvor se následně pokusil Pakráce sežrat. Ukázalo se však, že netvorem je jezevčík standardní velikosti. Prožitá hrůza však chvíli odeznívala.
V Germánii jezevčíka nahradil vzteklý malotraktor s přívěsem. Před ním jsme prchali všichni. Bylo to do kopce na Großes Dürrmaul a jelo to pomalu. Rachot v zádech se přibližoval, nebylo lze nestvůře kamkoliv uniknout, jen prchat. Když bylo nejhůř a zadní voj již cítil zápach z úst traktoristy, srovnala se cesta do roviny a borci vyrovnali s traktorem rychlost. Řinčící háky kousek za zadními koly se přestaly přibližovat avšak kyselina mléčná již způsobila škody v pohonném svalstvu kozistů. Udrží všichni stejnou rychlost než začne cesta klesat? Traktor PzKpfw jel zjevně na plno, zpomalení znamenalo skončit pod koly a na hnoji na připojeného valníku. Minuli kříž značící nejvyšší bod. Stále s nezmenšeným úsilím, zatnutými zuby a vytřeštěnými zraky. Pak již Bonifác vpředu pocítil klesající gravitační odpor a kola se roztočila rychleji, cesta začala klesat. Byli zachráněni! Traktor se vzdaloval, po chvíli, již v dáli, najel zřejmě na proti-traktorovou minu, byla slyšet silná rána. Možná jen odbočil na pole.
Hermannsreuth PSB nijak nepřivítal. Jen jsme jím projeli a seznámili se s podivným německým značením, kde všechny cesty jsou červené. Ze nedlouho odbočili na pramennou louku Mže. Bylo pozdní jaro a polní rostliny nebyli vysoké. Pak již samotný pramen. Zde proběhla ochutnávka vody, skupinové focení a datový roaming. Vzpomněli jsme na pořad "K pramenům" České televize; cedulku zde pravděpodobně, před osmnácti lety, zatloukl sám Luděk Munzar. Protože jedna s hlavních zásad PSB (kromě té s těmi špičkami bot, kterou PSB přijalo za svou) vylučuje návrat, pokračovali borci dále po louce, kde překonali políčka drobného zemědělce. Servác zmínil možnost ohrožení dlouhou střelnou zbraní, všichni byli proto připraveni při prvních výstřelech ulehnout do pozice ležícího cyklisty. Zemědělec však měl jiné starosti, PSB dosáhli bez úhony zpevněné cesty. Nedaleko je vesnice Asch, což je prý německy "popel", někteří však tento výraz foneticky znají z německých lechtivých snímků, ačkoliv zde se bude jednat nejspíše o arsch, tedy "prdel". To však nevadí, drobná úprava cedule špinavým prstem vše napraví. Mezi PSB nebyl nikdo proti průjezdu prdelí. A tak PSB projeli německou Prdelí.
Griebach je větší než Prdel, a na mapě je vyznačena hospoda. Protože v Německu neměli babiše, zadoufali PSB v jedno německé pivo. Němci neměli babiše ale měli merklovou, takže i zde je hospoda zavřena. Z Griesbachu vede červená, červené kolečko, červený čtvereček, červený obdélník a modrá vlnovka. Po těchto roztomilých značkách lze přibýt až do Mähringu. V Mähring není opět nic. Borci pokračují do kopců směr severozápad. Zde jsou německé trasy lesem opravdu uzounké pěšinky s kořeny a kameny. Jízda je celkem namáhavá a prostup krajem pomalý. A to až téměř po Kapelle Alter Herrgott, kde potkávají první zástupce rodu Homo Sapiens Sapiens v Německu (pominu-li traktoristu). Z Hergotu začíná parádní mírný sjezd, který končí v Bad Neualbenreuth.
Z časových důvodů hodlá skupina tudy proniknout zpět do Česka, neboť se v bavorských lesích dohodlo, že dnešní cíl bude v Mariánských lázních. Pro PSB je velmi obtížné najít oblast v Česku, kde ještě neotiskly své pláště. A protože celý Chebský výběžek mají projetý a nejbližší bílá místa byla ve Slavkovském lese, stočili svá řídítka na východ. Ovšem nejprve Bonifác určil restauraci k polední konzumaci. Konzumace se povedla. Všichni si dali řízek na tři různé způsoby. Řízky byly tlusté a přes celý talíř, až Servác naříkal, že to nesní. Pivo bylo pitelné, avšak další zážitky utnula paní restaurační účtem. Nu, dále.
Odborník na počasí, Pankrác, ohlásil, ještě v restauraci změnu. Obloha se zatáhla více než byla a ledva za námi zapadli dveře, začalo pršet. Jedinci vytahují rozličné ochrany proti dešti avšak následuje ostré stoupání k hranici, k bodu Mýtina. Zde je klasické dilema, zda provlhnout deštěm či potem. Déšť naštěstí rychle zeslábl natolik, že odpar vlhkosti z těl opět převládl nad příjmem z deště. Radost se opět navrátila natolik, že někteří navrhli vystoupat na Dyleň. Jiní to přijali s nevolí avšak podrobili se Dyleně neznalým. Naději na gastronomický zážitek dalo auto, jedoucí proti dolů. Bylo bílé z nápisem ...cosi...Dyleň. Každý si automaticky domyslel nápis: "Restaurace Dyleň" a zvýšil úsilí šlapání. A tak PSB po letech opět stanuli jak dyliny na Dyleni. Když to ale srovnali s tím výletem na Karlštejn... Co je tady? Nic, zavřená vrata, ostnatý drát. Nápis na automobilu se odhalil v kruté pravdě: "Objekt Dyleň". I ten výhled do Němec jen ztěží obhájí dlouhé stoupání a zklamání. Proto když Servác návrh navštívit střed Evropy, logicky s následným stoupáním na Čupřinu, byl utlučen pumpičkami.
Co Ledové muže potěšilo, bylo nekonečné klesání až do Krásné. Zde je vyfocen důkaz tvrzení v jednom z předešlých ročníků z Šumavy, totiž že Pankrác měří rychlost jízdy podle toho, jak se mu vzduchem nafukují tváře. Tedy něco na způsob Pitotovy trubice, správně tedy Pankrácovy trubice. Pak jen trochu motání aglomerací Mariánských lázni a návštěva restaurace U Švejka. Zde mezi jednotlivými doušky piva, vyhledal Servác nejbližší ubytování, kam bylo možné kola krátce dotlačit. Po chvíli a několika sprchování minerálkou, se všichni sešli opět v sympatické restauraci, aby přijali stravu a rozhodli, kde budou sledovat zápas s Finskem. Deset minut po vhazování obešel Bonifác s Pankrácem dva podniky, kde však bylo plno. Jak Pankrác později zjistil, hustota hostů se s každým gólem Finů snižovala. Bonifác znechucen vývojem utkání i nedostatkem místního piva odchází spát.

Penzion Obora Pavlův Studenec Do Němec, před kola malotraktoru Hlavní cíle letošního počinu Popel, prdel... Liduprázdný Griebach Německé lesní pěšiny s Pankrácem a Servácem Německé lesní pěšiny bez Pankráce a Serváce Kapelle Alter Herrgott Gasthof Zum Tillenblick Na Dyleni Na Dyleni, výhled do Bavor Na Dyleni, Pankrácův pohled Na Dyleni Dolů na Plánský můstek Pankrác se řítí na Plánský můstek V hospodě U Švejka

Obora(m,ž) býv. Pavlova Huť(č) Pavlův Studenec(č,a) Herrmannsreuth(č,a) pramen Mže(a) Asch(č) Griesbach(č) Mähring(č) Alter Herrgott(m) Ernestgrün(m) Bad Neualbertreuth(a) Mýtina(č) Oldřichov(č) U Alexe(z) Dyleň(z) Plánský můstek(z) Krásné(z,a,z) Velká Hleďsebe(z) Mariánské Lázně

teplota 15°C

Den pátý: Bečov nad Teplou - Toužim

Etapa 67km, 1015vm.
Protože si Bonifác přes noc zvykl na klování holubů do plechového parapetu jediného okna, přeslechl po probuzení bubnování deště. Setmělého nebe a deště si všiml až po chvíli, ulehl zpět na lůžko a čekal na další vývoj. Meteorologický zmocněnec výpravy Pankrác označil déšť u snídaně za ustupující a stanovil čas odjezdu z hotelu. Co se týká snídaně měli PSB velké štěstí, že se dostavili před příchodem nenažraných důchodců. Mohli si tak urvat něco poživatin, které bohužel nebyli doplňovány.
K zajímavému závěru dospěl Servác po požití turka. Před lety kdosi spočítal, že denní náklady na naše cestování vlastní silou jsou kolem jednoho tisíce korun. Nyní jsou tyto náklady dvojnásobné. To máte: snídaně(bývá součástí ubytování), oběd jedna(cca300kč), oběd dva(cca 200kč), zastávka na pivo(200kč), cukrárna(200kč), večeře(500kč) a ubytování (500-800kč). Pochopitelně plus nenadálé výdaje jako nákup součástí na kolo nebo jednorázové jako jízdenky na vlak. A ačkoliv západočeský kraj je hospodoprázdný, přesto jsou náklady vysoké.
V Pakrácem stanovený čas jsme opustili hotel rovnou do deště. Mrak se asi zpozdil nebo byl radar málo radarový. Každopádně na ulici nás ihned omámila vůně lázeňských oplatek. Její zdroj jsme bohužel nenašli. Ostatně to, že jsme v lázních se nedalo ututlat. Už jen třeba sprcha v hotelu v minerální vodě, která tu teče vodovodním řadem to prozradí. Chuť na oplatky byla taková, že se skupina rozjela deštivými ulicemi přímo na kolonádu. Ještě před příjezdem ke Karolininu prameni přestalo pršet. Již zdálky byl slyšet podivný hluk, hle! Zpívající fontána je obklopena lidmi byť prší. Voda stříká, reprodukovaná hudba zní, kde jsou sakra ty oplatky! Hudba doznívá, lidé se rozcházejí. Obchůdek s lázeňskými oplatkami je konečně nalezen.
Po ochutnávce oplatek a panáčku becherovky, odjíždíme vzhůru do lesů Martínkovým parkem, Lunaparkem a kolem úpravny vody, kde se pouští minerálka do vodovodu. Ostré stoupání po zpevněném povrchu ku Králově kameni. Zde drobná nepozornost vedoucího Serváce, sjedeme trošku po silnici a azimutem se vracíme na modrou. Za rybníkem následuje hezký úsek ve svazích nad Lázněmi Kynžvart. V dáli vidíme Dyleň. A dnes jsme téměř stejně vysoko. U památníku zemřelého pod Vysokým sedlem vytřepe Servác z boty bahno a Bonifác naleje becherovku. Začíná být slunečno, ač je silný studený vítr a mraky se nevyzpytatelně honí. Cílem nynějšího postupu je vyhnout se Kladské a Pramenům a poznat tak jiné zdejší cesty. Cíl se daří za použití mírného kličkování a však bez velkých ztrát výšky, tedy optimálně. Nevidíme Prameny, nevidíme nechutnou hospodu u Tetřeva v Kladské.
Na krátkém silničním úseku pod Zaječím vrchem se objeví nádherná severní panoramata se siluetami Doupovských a Krušných hor za nimi. I vítr fouká do zad. Prostě paráda. Pokud bychom cestu neproložili technickou zajímavostí, nebyli bychom to my. Dlouhá stoka, technické dílo z šestnáctého století se vysloveně nabízí. Nabídku přijímáme a kanál projedeme podél jeho celé současné délce.
V Krásnu je krásně. Hospoda u Divočáka přichází v pravou chvíli. Neboť zde přichází kachna v doprovodu červeného zelí a knedlíků. Polívčička byla! A pak jen samá sjezditiva a silniční jistoty. V rychlém sjezdu do údolí Teplé občas čněly do silničky popadané stromy. Bonifác byl jedním takovým případem hned za zatáčkou zaskočen, zvolit raději profackování větvemi, nežli pád.
Opět Bečov nad Teplou. Přesto, že bylo poměrně chladno, teplo se z Teplé rozhodně nehrnulo, zatoužili všichni a jednomyslně po zmrzlině. Usedli tedy na zahrádku a objednali z přineseného zmrzlinového lístku. Ke zmrzlině objednali alkoholický tlamolep a pivo. Servác se též pokoušel objednat relikviář svatého Maura, ale paní servítka krčila rameny. Prý až s větší útratou. Idylku důchodců na sklonku života pokazil pán v montérkách, který kolem nesl zařízení na čistění pivovodů. Ještě než vešel do hospody, upozornil skupinu, že pivo již nebude. PSB neradi zaplatili a nasedli opět na své kozy.
Ač Bonifác varoval před zelenou značkou, Pankrác vpředu tupě sleduje své přední kolo a objížďku přehlíží. Postupujeme proto po zelené. Slézáme z kol a tlačíme kola balvanovištěm. Je to to pěkné, ale příště lépe opačným směrem. Hrůza cesty však měla teprve přijít. Kupodivu nepřišla. Značka nyní vede jinudy, než před lety, jak jsme si ji zapamatovali. A dále romantický posun zpevněnými cestami až k Českému Chloumku. Odtud je to sice již zřetelně z kopce, zato povrch se razantně zhoršuje. Nejprve cesta s velmi hrubým štěrkem, pak lakatošovy koleje plné bláta a louží a jako finále lesácká hirošima. Předpokládám, že za dva roky už bude v Čechách konečně po lesích, všechno se vybetonuje a ve zbytcích udělají golfová hřiště a bude klid. Již žádné tahání kol přes popadané stromy, brodění hromad větví, prolézání bahnitých jam plných smradlavého naftového bahna, žádná kmitající lana přes cesty, žádné konflikty s lesáky. Jen asfaltéři. Jako se ruštinářky po revoluci předělali na angličtinářky, z lesáků se udělají asfaltéři a betonáři. Hurá!
Chylice. Zde u Chylického mlýna jsme se málem srazili s protijedoucím cyklistou. Byl tak překvapen naší přítomností, jako mi jeho, že projel kolem tupě zíraje s otevřenými ústy. Nikdo si nevzpomněl, že bychom od Nové Hospody nějaké cyklisty potkali. Tento je první po čtyřech dnech. Asi místní biker. Kraj tu má ale ideální. Servác se vzpamatoval rychle a vede skupinku dál do Toužimi. Průjezd městečkem nad kterým neustále zní něco jako benzínová sekačka je otázkou okamžiku. Jsme v dnešním cíli!
Tím je pension Za Rybníkem. Paní provozovatelka má též restauraci a rozvoz jídla. Po ubytování a defekalizaci usedáme na večeři. Jídelní lístek je však příliš rozsáhlý. Nelze vybrat. Paní chválí svoji pizzu. Volíme tedy, s obavami, rozličné pizzy. Pizzu jsme ještě neměli. Bohužel pivo jen lahvové. Inu, lépe než drátem do oka. Paní neustále odbíhá, rozváží jídlo. Ale pizzy se dočkáme a je vynikající! Také se dozvídáme o původu onoho neustálého sekačkového hluku z povětří. Pilot Šonka trénuje!

Hotel Haná Mariánskolázeňská kolonáda Pankrác fotí Pankrác tankuje minerálku Bonifác zevluje po kolonádě Servácovi stříká zpívající fontána z hlavy Uhlířský rybník Servác stoupá na Vysoké sedlo Pomník člověka Pomník člověka Bylinný likér uprostřed hvozdů Servác se zbavuje bahna v botě Podél Dlouhé stoky Krásno Oběd v hospodě U Divočáka Krásenská hospoda Bečov nad Teplou Zmrzlinový pohár, pivo, baileys, led Servác v ostrém kopci Bonifác v ostrém kopci Servác močí do prvního rybníka Pankrác fotí pomočené vody prvního rybníka Na pláních zelených Na pláních zelených Lesácká hirošima u Chylice Lesácká hirošima u Chylice Toužim, restaurace Za Rybníkem

Mariánské lázně(m) Hudební pavilon(m) Lunapark(z) Králův pramen(z) Králův kámen(s,a,m) Bašusova cesta(m) Uhlířský rybník(m) Vysoké sedlo(ž) Hvězda(z) Bílá hájenka(m) V Požárech(z) Zaječí vrch(s) U Dlouhé stoky(a) Dlouhá stoka(a) Parkoviště Krásno(s) Krásno(ž) Kracejch(s) Háje(s) Bečov nad Teplou(z) Bečovské rybníky(z) Nový rybník(z) Český Chloumek(m) Chylice(m) Toužim

teplota 8°C teplota 15°C

Den šestý: Úterý - Město Touškov

Příběh Serváce a Bonifáce:
Etapa 61km, 614vm.
Pankrác u večeře oznámil svůj úmysl opustit dnes sestavu a toto si pamatoval až do rána. Chvíli po té, co skončila hádka o tom, kdo dnes více chrápal, zabral na hodinu koupelnu. Ostatní měli dost času vypojit přístroje z nabíječek a převléci se do cestovního. Cestovní oděv každému již značně zapáchal, tento nešvar však překryl Pankrác svojí činností za zamčenými dveřmi. Všichni se posléze vypravili na snídani do známé restaurace. Tak nijak neohromila, zastavili se proto po cestě pro tatranky a jiné doplňky hladových sportovců. Ostatně Servác varoval, že jak bylo dosud hospodopusto, dnes bude naprosto bezhospodno. Zvolenou trasou podél Úterského potoka Bonifáce nadchl, i přes to, že vedla nevhodným směrem a k tomu do míst, kde před pár dny byli.
V obci Políkno upadl Pankrácovi řetěz. Chvíli hledal druhou část rychlospojky a našel! Řetěz vrátil na místo a rukama zacvakl rychlospojku do provozní pozice. Ruce otřel o trávu. V obci Dolní Luhov se Pankrác oddělil a další popis viz jeho slovy níže. Servác s Bonifácem překonali hlučnou E49, rafinovaně se vyhnuli Třebouňskému vrchu a zapadli do travin u Blažejského rybníka. Minuli zříceninu kostela svatého Blažeje, přelezli pár ohradníků pod napětím a vyškrábali se na lesní cestu nad potokem.
Postup dále po proudu od Jansova mlýna lze označit za moc pěkný. Zde vede již jen pěšinka, často nezřetelná trávou a pokud překonává potok, je nablízku lávka či přeložená kláda. Třeba zmínit, že toho dne bylo nejchladněji, foukal studený vítr a nikomu se příliš nechtělo namáčet si boty v brodech, kterých je zde požehnaně. V údolí, kterým se vlní potok, jsou rozsáhlé lučiny a nivy a nikde ani človíčka.
Jenomže pak přišlo Úterý. Hospoda otevírá v pět odpoledne. Nyní zavřeno. Nu, jednu plechovku piva od vietkonga a horalku na rozpadlé lavičce na náměstí si dopřejeme. Servác doplňuje kloubní vazivo šunkovou rolkou v aspiku. Pod Úterým nabrala cesta nevlídný nádech. Počty polomů a kmenů eňu-peňu ze zvyšují, valivý odpor se zvyšuje, počty kořenů se zvyšují a pěšinka se ztrácí aby byla pod trávou rozorána do drncava. Brodů přibývá, bahna také. Euforie se vytrácí. Možná to chtělo jen více piva. Ovšem pod Hlaváčkovým mlýnem je brod zaplaven vzdutím a lávka nikde. Zelená mizí. Bonifác se Servácem vláčejí kola do svahu. Potom po rozkvetlé louce a opět dolů mezi skály nad potokem. Zde je patrná pěšinka. Patrné jsou i popadaná stromy, které visí přes pěšinku za kořeny dolů k vodě. Možná stačí nepatrný dotyk, usednutí obézního motýla a vezmou nešťastníka s sebou dolů.
Dále v kraji řopíků, kousek před Šiplínem přehlídne Bonifác při triálku kámen a končí na zemi. Odnesl to přední blatník a holeň. Na Šiplíně není odpadkový koš, Bonifác umisťuje urvaný blatník na popisnou tabuli. Se Šiplína dolů do Mydlovar vede značka ostře dolů korytem vádí. Kolem jsou těsně pichlavé křoviny, aby kozistu nenapadlo odbočit nebo zastavit. To ostatně ani nejde, pád přes řídítka je zde hodně blízko.
Ani čtenáři není divné, že po prožitém energetickém výdaji zatoužili oba borci po občerstvení. K tomu se jevila jako vhodná obec Pernarec, ke které vystoupali od Úterského potoka po podivných terénních úpravách, jako by tu zakopali ropovod. V Pernarci není nic, jen bagr před obecní knihovnou, vietkongova večerka a Coop. K místu pozdního oběda jim tedy posloužila lavička před Coopem a něco plechovek piva, pita, dvacet deka cikánské pečeně, dvě klobásy, nakládané beraní rohy, nakládané a kořeněné mini okurky a šest rohlíků. Během pokračování stojí za zmínku průjezd soukromým pozemkem Žebráckého mlýna, kde SB museli vstoupit vraty, za neustálého řevu psa překonat lávku, vyhnout se psím lejnům v trávě a místo opustit brankou. Následovalo sice ostré stoupání, ale pěknou krajinou
Za obcí Lipno v lese další hirošima. Zelená t.z. tu podivně kličkuje svahem dolů prokládána podřezanými stromy a větvemi. Taková, zdánlivě poklidně ležící, smrková větev je pořádná bestie. Bývá prohnutá tak, aby se mohla vztyčit jako kobra, když na ni najedete kolem. Je vybavena zpětným hákem, takže když vám brnkne o dráty, chytí se a namotá nebo vzpříčí ve výpletu. Pakrác se před pár týdny pochroumal rameno a vyčesal dráty v předním kole, právě takovou větví. Třeba proto opatrně a vždy očekávat přelet řídítek a pád na připravený bodec, který tu zbyl ze stromu po průjezdu harvesteru.
A opět Mže. Servác s Pankrácem hodlali ještě kousek doprovodit tuto řeku, kterou před pár dny viděli pramenit. A řeka se odvděčila. Zprvu to tak nevypadalo. Kola na záda a nahoru, ale pak vedla cesta po pěkné pěšince ve svahu nad řekou a chatami. Zejména dále od hradu Buben se jednalo o nevšední zážitek. Zde se také trasa téměř dotýkala nedělní etapy.
Město Touškov posloužilo oběma k přenocování. Penzion U náhonu je tedy velice zvláštní místo, uzavřené mezi hlučnou silnicí a špinavým skladovým dvorem, i cena za ubytování s umyvadlem je hodně otrlá. Ovšem večeře je třeba, proto zde oba zůstali, zkulturnili a vykročili do hospody Velký Špejchar. Zde proběhlo setkání se zajímavým člověkem Václavem Hruškou a jeho švagrem, an sem přibyl sice na elekromopedu(kole), ale dle jeho slov překoná ročně desítky tisíc kilometrů na šlapacím kole. Obdivuhodné! Tímto pozdravujeme do Poříčí nad Sázavou!

Pankrácův příběh:
Etapa 125km, 1163vm.
Takže prossímvás kurwa asi takto: Z Toužimi pohodová jízda s větrem v zádech kol Zbraslavského vrchu, při objíždění Chlumského vrchu shora attack srn asi 5m před kolem. Sjezd do Manětína, ani sem se nepokoušel zastavovati na pivo. Pak suprová passage po červený údolím Manětínského potoka, louky, brody, mostky, teplíčko. U Frantova mlýna na žlutou. U Čubkova mlýna se podávala pouze krew! Čili jsem tam rozdělal plechofkáče Radegasta a pochutiny, tuše, že nastane nesnadné stoupání. Za přítomnosti přišedší kočky a nepřátelského vytí psů od zavřené hospody jsem vše pozřel. Nutno podotknout, z Toužimi až sem to bylo fakt zadarmo, vůbec sem se neunavil.
Od Čubčího mlejna sem to vzal ze zelený vlevo neznačenou cestou, abych se rychle vyhoupl do Strážiště, kopec velkej ale úplná pohoda na klídek. Pak sjezdík do Mladotic, pohoda. Z Mladotic po cyklostezce výjezd na U Šebíkova, minuta býv potrať, nohy lehce začaly tahat, ale ok a říkal sem si, jak to báječně frčí. A to BYL KONEC! Ve směru na Kralovice sem špatně zabočil ve zmatku značek, v lese jsem strávil snad 20min rovnáním trasy, to mě trochu psychicky nahlodalo. Když už sem našel správnej směr, tak sem špatně odbočil místo na Kralovice, na Výrov, vracečka na Mariánský Týnec v protivětru mě psychicky úplně dodělala, s neustálým nadáváním sem ten Týnec dobil asi vo 1,5h později, než sem chtěl. Za řevu MRDÁM NA CELÝ ZAJEBANÝ KRALOVICE sem se vydal na červenou A TO BYLA DALŠÍ CHYBA! Protivítr, kopřivy, štěrk mě zasekali na tak další půlhodinu, už sem se cejtil vypráskanej a hladovej.
Pak následoval na morál nejukrutnější úsek Hradecko-Velká Chmelištná po tak nějak polní cyklostezce furt nahoru občas protivítr. Ve Velké Chmelištné zavřená hospoda, pozřel sem poslední tatranku a stanovil cíl hospody rezignačně na Rakovník. Ještě jsem musel překonat Hůrky a pak už jednojak zkodrcat do Řeřichy, tam sem z posledních sil řval na návsi JE TO TAM KUNDY, JE TO TAM! Z Řeřichy prostě luxusní cyklotrasa až do Rakovníka furt dolu, vítr do zad, zde sem chytil slinu a drtil to furt 35-40 i po rovině, tohle mě fakt bavilo.
Pak v Rakovníku cca 20min. marného hledání hospody, kde vařej, nakonec sem to vzdal a jel na nudle k Vietnamcům, což už mi leze krkem. Zde zteplalý Bakalář a cola. Už sem silně časově tekl, jídlo a pivo sem dal na ex a následovala regulérní časovka do Křivoklátu, zase pěkný údolí, vítr v zádech, dalo se.
V Křivoklátu Zlatý Bažant a pohár Špičák a šup po červený kolem hradu nahoru, nohy přestaly točit, cca 20 minut mi trvalo, než sem je rozhejbal, pak výjezd na vyhlídky Sv. Eustach dále po červený, hezkej úsek, na Písky, sjezd do Zbečna po zelený a opět stoupání do Sýkořic. Zde fatální chyba pokračování po červený místo, abych to objel po silnici, nejdřiv prodírání polem, pak sjezd popadanými smrky na Řepiště odtud nekonečný výjezd nahoru na silnici do Nižboru, po ní sjezd k Berounce.
Na mostě přes Berounku opět řev JE TO TAM KOKOTI, JE TO TAM! Pak už jen následovala časovka do Srbska podél Berounky, kde sem ještě dokázal přežehlit jednoho kozistu, kterej se mě pak marně snažil držet, otpor jsem zlomil na brdu u horolezeckejch skal, dal sem brutál interwal a to už odpad.
V kempu křísení místním pivem, pak vlak do Černošic a dojezd v režimu 1 na 2x Kozénky, místní osazenstvo na mě čumělo jak na Otíka, smradlavej, zpocenej, vod bahna, prostě hummusák. Tak asi takto trassa . . .

Pankrác aplikuje zpět uvolněnou rychlospojku Pankrác se dojemně loučí v Dolním Luhově Kostel Svatého Blažeje Blažejský rybník Uvítání Úterského potoka Menší polom V Úterý je to na spadnutí Úterní náměstí Jedna z luxusnějších lávek Úterského potoka Kapradinový biotop Kapradinový biotop Motorová pila = povinná výbava Bypass chybějící lávky Bez komentáře Pod hrází Hracholuské přehrady Romantické ubytování U náhonu v Touškově

Servác a Bonifác:
Toužim(z) Dolní Luhov(z) Třebouň(a) Nežichov(a) kostel Sv. Blažeje(a,z) Jansův mlýn(z) Úterý(z) Nezdický potok ústí(z) Mlýn Barvírna(z) Starý mlýn(z) Hlaváčkův mlýn(z) Dudákovský mlýn(z) Šipín(z) Mydlovary(z) Most u Trpíst(z) Pernarec(z) Žebrácký mlýn(z) Chrástov(z) Lipno(z) Přehrada Hracholusky(z) Buben(z) Město Touškov

Pankrác:
Toužim(z) Dolní Luhov(a) Buč(č) pod Zbraslavským vrchem(č,z) Domašín(z,a) Manětín(č) Frantův mlýn(ž) Čoubův mlýn(z,a) Strážiště(s) Mladotice(s,a) U Šebíkova(a,a,a) Výrov(a) Mariánský Týnec(č) Hradecko(a) Kůzová(a) Velká Chmelištná(ž,a) Hůrky(a) Řeřichy(a) Šanov(z) Rakovník(č) Ryšín(a,č) Pustověty(a) Městečko(a) Křivoklát(č) Svatý Eustach(č) Písky(z) Zbečno(č) Sýkořice(č) Řepiště(č,s) Nižbor(s) Beroun(a) Srbsko(v) Černošice(a) Zbraslav

teplota 14°C

Den sedmý: Třemošná - Kařez

Etapa 60km, 960vm.
Žofie se blíží vlakem zpět do sestavy! Této informaci Servác s Bonifácem neuvěřili, dokud Žofie neposlal aktuální foto z vlaku. Posledně zmínění ze zatím sbalili a vypravili najít sobě něco k snědku. Na Dolním náměstí byl hlášen bufet. Skutečně jej objevili a začaly hody. Po chvíli dorazila sekaná, hody se opakují. Ohlášený příjezd vlaku se Žofií se zatím změnil. Měl deset minut zpoždění. Bonifác se Servácem zatím na lavičce sledovali přijíždějící cyklisty od Kozolup. Konečně Žofie!
Servác prozradil, že dnes potřebuje domů. Od zítra jej čeká konkurenční cyklistický podnik. Chtěl naskočit na vlak v Kařezu či Mýtu. Bonifác s Žofií zvažoval trasu do Jílového s přespáním někde u Vltavy. Plány se ovšem během dne změnili..
V obci Chotíkov chyběl most přes silnici E49. Při přelézání svodidel si Bonifác přivodil heksenšuz. Následně se potácel mezi rychle projíždějícími auty opíraje se zoufale o bicykl. Jak mohl přehodit kolo přes druhá svodidla a vyhrabat se do svahu dodnes nechápe. Chůze mu činila problémy, avšak jízda na kole byla celkem v pořádku. Jen každé drcnutí se vždy zabodlo bolestivě do míchy. Myšlenky na sobotní pokračování se raději vzdal.
Na Krkavci byl otevřený stánek s občerstvením. Servác, Bonifác a Žofie zde doplnili tekutiny. Drncavý sjezdík do Záluží si užij právě zejména Bonifác. Žofie, muž bez pudu sebezáchovy, jej obvinil, že jede příliš rychle. Servác vymyslel pěkný průjezd Třemošnou, takže za chvíli borci tiskli své lineární stopy podél říčky stejného jména. Rychlý prostup krajinou nestojí příliš za zmínku až na přívoz Darová. Přívoz funguje, stojí deset korun.
Pro cestu vzhůru od Berounky byla zvolena vhodná cesta údolíčkem Velké Radné. Bezbolestný výjezd byl ukončen v Újezdě u Svatého Kříže. Odtud pár šlápnutí do Radnice. A to je městečko zaslíbené! Zaslouží chválu, neboť jako jedno z mála, má na náměstí vývařovnu Hůrka. Tedy podnik, kam vstoupíš v čase oběda a dostaneš zde bleskurychle vynikající český oběd a pivo. Dříve standard, dnes vzácnost. Čert vem asiafůdy a kebaby!
Po dobrém obědě slušné stoupání po pláních zelených. Na obzoru trčí vysílač jako Brno. Slušelo by se přidat tento vrchol do sbírky. Ale až jindy. Sjezd dolů k vodě je zde po pár letech zase o něco kořenovatější. Zde si chrochtá Žofie na svém celopéru, ostatní se snaží s roztřeseným pohledem udržet na pěšině i na živu. Následného vynášení kol na kopec Bukov se nezúčastnil jen Bonifác, který se slovy "Na to vám seru, dobytci!" se z podniku omluvil a brd po rovině objel, aby vyčkal příjezdu dobyt..ehm..kamarádů v hospodě v Kařezu.
Dobyt..tedy..kamarádi však přigumovali po silnici rovnou na nádraží a Bonifác je marně, s půllitrem v ruce, vyhlížel. Naštěstí vše napravila komunikační technika a po chvíli již všichni tři vyčkávají příjezdu zpožděného vlaku od Rokycan. Na peróně se vyskytuje též skupina cyklistů Poláků, jeden měl elektromoped. Ještě před příjezdem vlaku se dostavuje vydatný déšť. Všichni se nacpou do přístřešku a SBŽ s obavami sledují lidmi obklopené zmoklé elektrokolo. Dosavadní zkušenosti praví, že k explozím baterie dochází jen výjimečně, většinou jen neuhasitelně shoří. Polští hoši se bohužel nacpali i s tímto kolem k SBŽ do oddílu, kde se marně pokusili obrovský moped-e-cykl zavěsit na hák. Dle následné konverzace vyplynulo, že se pohybují zmateně po Česku, občas na kolech, občas vlakem.
V Berouně naši borci přestoupili na elefant a nechali se slavnostně převést do Radotína. Zde je nádraží v troskách, vzali tedy kola do pařátů a skákaje po kolejích (což se líbilo zejména Bonifácovi) pronikly škvírou ve staveništi z prostoru ven na ulici. Protože v Radotíně je v troskách i lávka přes Berounku, nastal guming k zavěšené lávce pod pražským okruhem a dál na Zbraslav, kde byl letošní jubilejní ročník slavnostně ukončen.

Žofie se blíží vlakem Bufet Touškov a salát Rumcajz Bufet Touškov a sekaná Ano, to je on Čekání na Žofii Žofie opět v týmu! Tady je ten posr. most A tady není Tady taky není Krkavec Přívoz Darová Přívoz Darová Do Radotína

Město Touškov(a) Kůští(č) Chotíkov(č,l,č) Krkavec(m) Záluží(a) Záluží - chaty(a) Třemošná - Exodus(ž) Břízský Mlýn(ž) Žichlice(ž) Chotiná(ž) Nynice(ž) Darová - přívoz(č) Velká Radná(ž) Újezd u Svatého Kříže(ž) Radnice(z) Pod Babskou Skálou(z) Plískov(z,m,a,z) Čapský rybník(m,ž) Kařez(v) Radotín(a) Zbraslav

teplota 17°C teplota 15°C

Bodovací soutěž restaurací

Pořadí nejlepších

• Restaurace U Divočáka, Krásno
+ jediná v okruhu 30km + interiér
• Bufet na Dolním náměstí v Městě Touškov
+ salát Rumcajz + sekaná
• Vývařovna Hůrka v Radnici
+ hotovky + vzácný podnik