Den prvý: Odjééééézd!

Čas odjezdu se přiblížil. Jízdenky na vlak do Náchoda jsou zakoupeny v nehmotné podobě přes takzvaný internet, ale vlak na nástupišti je však opravdový. Servác vyhledá rezervovaný hák na bicykl i místenkové sedadlo a vyhlíží Žofii. Žofie to stihnul na poslední chvíli. Uf, ty vole to byly nervy!
Slavnostní okamžik otevírání vychlazených lahváčů k zahájení PSB narušuje milá paní průvodčí nekompromisním požadavkem, abychom na příští stanici okamžitě opustili vlak. Už asi nikdo nikdy nezjistí proč, ale naše jízdenka je do jiného vlaku. Tenhle tam sice také jede, ale přímo a my máme zakoupenou adrenalinovou variantu se třemi přestupy.
V Libni se Žofie a Servác srdceryvně loučí s cestujícími v kupé a vystupují. Na peróně je krásně. Současně s píšťalkou prořízne šum libeňského nádraží Servácův výkřik „Přilba!!!“ a Servác marně lomcuje dveřmi vlaku připraveného k odjezdu. Následují další výkřiky a bušení do okna kupé a zběsilá gestikulace. Malým otvorem nelze přilbu prostrčit a dveře jsou zamčené. Servác objímá vlak a pláče. Výpravčí šílí, strojvedoucí ruší odjezd. Dveře se otevírají a kdosi podává přilbu. Perón se baví…….. Vlak je (opět) připraven k odjezdu. „Rukavicéééééé!“ Obecenstvo šílí nadšením, takové divadlo v ceně jízdenky nikdo nečekal. Z mizejícího vlaku na konci nástupiště nakonec vylétávají rukavice jedna po druhé……. Ovace davu neberou konce, děkovačka se několikrát opakuje. Servác a Žofie rozdávají autogramy. Z objetí fanynek je vysvobodí až příjezd vlaku, do kterého snad už mají jízdenky…...

Den druhý: Do Polska

Ráno v osm hodin si všichni tři hosté ubytovny v Náchodě pochutnávají na bohaté snídani a o chvíli později již Žofie a Servác míří okolo zchátralého, kyanidem zamořeného, pramene bělovesské Idy po žluté směr severovýchod k polské hranici.
Vytýčená trasa vede zprvu po státní hranici a vyznačuje se obludnými sjezdy a výjezdy k potokům a zpět na kopec. Trasu zpestřují obří bahnité kaluže a drobný déšť. Paráda. Pivo v obci Lewin Klodzki přijde vhod. Obyvatelstvo je družné a historky o mafii narkotične napínavé. Žofie odměňuje lidovou vypravěčku teplým lahváčem a jede se dál. Sluníčko se dere zpoza mraků a cesta odsýpá jedna báseň. Žofie se v exotické cizině všemu diví, ale má štěstí, Servác je znalec polských poměrů a vše mu trpělivě vysvětluje. Třeba to s tím troubícím autem….. Duszniki Zdrój, lázeňské město, čas oběda. Servác vybírá restauraci s místními specialitami a piwem.
Během oběda probíhá čilá komunikace s se třetím členem družstva Pankrácem, který se z nepochopitelných důvodů snaží dostihnout peloton z jihu. V cestě mu však stojí nejen hřebeny Orlických hot, ale také výluky a zpoždění vlaků. V tomto okamžiku stoji sam v poli v odpojenem vagonu.
S plnými břichy stoupají Servác a Žofie na hřeben, obdivují výhledy na Orlické hory i do polského vnitrozemí, hovoří s turisty, dají si piwo v schronisku Pod Muflonem a míří dál pustým hřebenem po lesních cestách a pěšinách ve výšce okolo 800m.n.m. ke kótě Jagodna 997m.n.m. Tři obří gigalívance s borůvkami a pepřové pivo v schronisku pod Jagodnou dodají potřebnou sílu. Pankrác hlásí překročení Česko-Polské hranice a klesající napětí baterie telefonu. Nově zbudovaný singletrek obkružuje celou horu a jako nic dovede Serváce a Žofii na vrchol Jagodne.
Z rozhledny je úžasný výhled do okolí. Orlické hory, Kralický sněžník, Gory Stolowie, Gory Sowie. Jen Pankráce nevidno. Místo toho přichází od Pankráce zoufalá zpráva o ztrátě napětí a žádost kde, že to teda bydlíme, že se tam poku----. No nic. Z Jagodné se jede po singletreku konečně z kopce. Juchůůůůů! Navazující silnice byla pro horskou cyklistiku též ideální. Ve sjezdu loukou Žofii urychluje smečka místních psů. A už je tu Dlugopole Zdroj. Vořech zakousnutý do žofiiny tretry už cestou upadl. Lázně jsou naštěstí malé, tak během chvíle se peloton šťastně shledává i s vystrašeným Pankrácem. Nemaje polské měny, cucal u zřídla minerálku. Proces ubytování v zamluveném ubytování v hotelu Aleksandr v těsné blízkosti kolonády se malinko zadrhl, ale brzy již parta vysprchovaných hladových a žíznivých vyráží na tah. Na doporučení do nedaleké restaurace. „Dneska se tam hraje, to se vám bude líbit...“ spiklenecky se usmívá recepční.

Hodnocení večera:
Pivo ***, lázeňská kořalka brrrr**, jídlo ***, diskotéka lady senior70+ *****

Den třetí: Z Polska

Budíček v lázeňském městě smluvně zajišťuje na sedmou hodinu parta místních čtyřkolkářů s vykuchanými výfuky. U snídaně se Servác tváří ustaraně. Mapa věští těžkou etapu s minimem občerstvovacích bodů.
Začíná se zostra. Po půl hodině řeší Pankrác první defekt. „To si to nemůžeš nechat před hospodu?“ vyčítá mu Žofie. Krám s pivem pak následuje záhy. Peloton supí k poutnímu kostelu Marie Šniežne. Cyklisté, psi, LGBT a podobná havět´ zde není vítána. Servác vtipkuje a objednává u zaltlučeného stánku s růženci piva a klobásy. Bábě hlídající mravopočestnost to neunikne a s napřaženým krucifixem vytlačuje Serváce z areálu. Výhledy jsou tu však úchvatné. Pankrác a Servác hýkají nadšením a fotí o ostošest. Žofie nevnímá a řeší telefonicky doručení mixéru přes horkou linku PPL.
Trasa je upravována za pochodu a pokračuje víceméně, spíš méně, po vrstevnici krásnými lesy a pastvinami, kde oko cyklistovo potěší daleké výhledy. Krásný to kout světa! A s tím mixérem se to už taky nějak vyřešilo…. Zdá se, že sem ještě nepronikla mánie asfaltování lesních cest. Naopak krajinu protínají nově zbudované singletreky. Jeden takový vede až do hospody v Stronie Šlaskie.
Cíl etapy je v Černé vodě za hřebenem Rychlebských hor. Na to je třeba se pořádně posilnit. Oběd byl vydatný, prokládaný místními piwy a vzpomínáním na nepřítomného Bonifáce a zakončený zmrzlinovým pohárem typu Špičák. Cesta vzhůru je zprvu naštěstí milosrdná, avšak postupně přituhuje. Žofie řeší defekt, Pankrác pořizuje hodnotné fotografie. Mezi jinými i snímek později uznaný za kultovní „Muž močící si prst“.
Konečně na hraničním hřebeni. Vrchol Brousek 1115m.n.m. dobyt! Slunce se povážlivě kloní k obzoru a osvěcuje scenérii zlatým světlem. Fotografie právě pořízené nelze nazvat než kýčem. Teď už jen z kopce do chaty Mate. Samá pozitiva a sociální jistoty. Tedy až na to, že Pankráce stíhá další defekt a krajina ve stínu hor se rychle noří tmy. Přijetí v chatě je skvělé. „Pivo si točte, dělejte si čárky“ Domácí atmosféra, skvělé jídlo, ceny mírné, ořechovice, „Kontakt!“ Asi nejlepší ubytování v Rychlebkách.

Den čtvrtý: Pankrác a Servác řádí na Rychlebských stezkách

Situace ohledně mixéru se zkomplikovala. Žofie ráno u palačinky oznamuje svým druhům, že mu jede odněkud za hodinu vlak domů a mizí….
Servác a Bonifác nabírají výšku stoupacím trailem Dr. Wiesnera a pro divoký sjezd vybírají pro začátek trail Superflow. Rychlebské stezky se s nikým nemazlí. Jezdci i letité bicykly trpí. Tady to chce celopéro, tlustoprďácký pláště, pořádné zdvihy, chrániče na všechno a pár panáků na kuráž. Ale co, Bunny hop, drop, skok i na hardtailu to byle skvělé. A opravy defektu zabraly sotva čtvrt hodinku….
Oběd ve vsi a jede se pohodovou trasou do Vidnavy na pohár. Pohár se povedl a dodal další enrgii na Rychlebské stezky. Večer klasika: večeře, pár piv, vedení řečí o těch, kdo nejeli a podělali, „Kontakt“ a dobrou.

Den pátý: Pankrác a Servác jedou vyplenit Lesní bar

Den začíná obrovskou snídaní a spřádáním plánů, jak se z jednoho z nejodříznutějších míst republiky přiblížit ku hlavnímu městu. Samozřejmě na kole! Servác neustále vybízí Pankráce, aby ráno neotálel a sedl na kolo, že se brzo stmívá a tak, ale ten má stále dost času. Servác nervózně propočítává naplánované vzdálenosti a Pankrác si natáčí ranní pivo!
Konečně odjezd. Servác, aby Pankráce motivoval ke svižnější jízdě, vypráví mu historky o pověstném Lesním baru. Samoobslužný Lesní bar za devatero horami ukrytý uprostřed rychlebských hvozdů čeká, aby poutníka tam občerstvil. Hostinského zde nenajdeš a přec nápoje rozličné v bystřině chlazené, ber a pij a uhas tu tu žížeň! Jakož i chutná uzenina, co hrdlo ráčí k opečení na ohni, který tu dnem i nocí plane. Napichováky volně k dipozici. Ba i káva a pišingr! Všeho dost pro všechny! Ráj to na zemi!
Lesní bar dobyt! Legendy nelhaly! Vše je, přesně tak, jak Servác pravil. Konzumace nechť započne! Tak a teď je jasné, že pokud to chtějí Pankrác a Servác stihnout domů ještě dnes, musí dále dráhou. Naštěstí sem byla před nedávnem z civilizace přivedena. Naneštěstí probíhá výluka. Naštěstí je náhradní doprava zavedena. Naneštěstí do autobusu, který přijel neberou kola. Naštěstí jede další, do kterého berou…..